Vždy je smutno u těch míst. Jako kdyby na nich zůstali duchové zemřelých. Je tam ticho, tíseň, strach. Každého děsí. Kdo jede okolo, tak i největší hrdina zmlkne. Jednou jsem byl na místě vraždy dívky a chodím kolem místa, kde ve válce shozená bomba zabila ženu a měl podobně pocity. Asi je jedno, jaké neštěstí se na daném místě stane. Stačí nepřirozená smrt člověka. Smutek je občas potřeba, není na něm nic špatného Hezký den Bohunko

Dobré ráno, Jane. Ta místa jsou připomínkou pro ostatní. V Telči u rybníka za náměstím máme pomníček. V roce 1945 na podzim se vypouštěl rybník a kluci tam v blátě hledali poklady. Jeden z nich našel granát, ještě nevybuhlý, zavolal na kamaráda : "Láďo, chytej!" a hodil mu ho. Ladíček Hos tam smutně dodnes připomíná konec války

Místo, o kterém píšu v blogu, je v zatáčce... Opravdu je jich tam pět . Udělali tam dvojitá svodidla, tak snad to pomůže.

Patříme do skupiny motorkářů a máme hodně kamarádů... Jsou to někdy bohužel horké hlavy.

Loni jsem psala o Luciusovi, který má životy motorkářů v hrsti a pohrává si s nimi.

Doufám v lepší sezónu.

Nechtěla jsem nikoho rozesmutnit, jen těm horkým hlavám říct, že mají jen jeden život.

Jane, díky za prvenství jako vždy přeji hezké dny

Bohunko, smutný příběh, smutné osudy. Ale občas není na škodu si poplakat, za to se nemusíme stydět.

Přeji nám všem, zvlášť v této době, co nejvíc pospolitosti a empatie, neřešit hlouposti, když to hlavní nám potom nenávratně uniká.

Jitko, mám tenhle blog připravený už od dob v lednu, kdy jsem uviděla prvního šílence motorkáře. Silnice jsou ještě studený a pneumatika nemůže přilnout... stejně vyjíždí, blázni.

Ano, v dnešní době bychom se měli soustředit na důležité věci. Na malichernosti není kdy.

Jitko, ať se tobě i tvé rodině a blízkým vyhne ta bestie, přeji všem brzký konec její vlády.