Jak jsem chtěla být prezidentkou...
Byla jsem vážně moc zklamaná, že do důchodu nemůžu jít. V důchodu to bylo totiž super. Ráno vstát, jít ‘dát’ králíkům, prasátku Bobešovi, husám a ostatní drobotině na dvoře. Potom udělat snídani vnoučatům (Radkovi, Poldovi, Borkovi, Jarce, Bohunce, Jirkovi a Hance), pro všechny, kromě nejmladší Bohunky, teplé mléko do talíře a k tomu teplé rohlíky. Ta nejmenší musela mít samozřejmě zase něco extra, domácí černé kakao. A proč do talíře? Protože do té lahodné teplé tekutiny jsme nalámali rohlíky ze sámošky u tratě a mohlo se to jíst polévkovou lžící.
Jenže ouha. Důchod mám ještě i teď stále daleko. Vysvětlili mi, jak to s ním je a já začala přemýšlet o jiné profesi, která mě dodnes baví.
Psaní.
Chtěla jsem být novinářkou. Úplně přesně ‘válečnou dopisovatelkou’... Strašně moc jsem chtěla být v Jugoslávii (ó, jak hloupá jsem byla). Ale co, psaní mě vždy bavilo (mám to po tetě milované, která taky písala a písala a její maminka se na ní kvůli tomu zlobila) a tak jsem si psala jako puberťák své hloupoučké zamilované příběhy. Lenka, moje třídní učitelka ze střední a kamarádka v jedné osobě vše poctivě četla Vaškovi (svému manželovi) každý večer v posteli (to ještě nebyly erotické příběhy). Když mě podpořila (prý se nasmála, až ji tekly slzy) a poslala některé básničky do ‘našeho’ deníku, dostala jsem šanci občas něco přispět do nedělní chvilky poezie a prózy. Když se v tomhle deníku uvolnilo místo, tehdy jsem se v kanceláři rozloučila s mými milými kolegy (opravdu jsem byla přesvědčena, že se vidíme naposledy...) a s ‘držíme pěsti’, jsem vyrazila vstříc k mé budoucnosti. Jupíjajé, ale skončilo asi půl hodiny během mého přijímacího hovoru, kdy mi bylo sděleno, že novinář především naslouchá a že já nedokážu na chvilku zmlknout. Ani protekce kamaráda mi nepomohla. A tak jsem druhý den ráno jako obvykle uvařila kafe kolegům a oznámila jim, že práce v továrně mne baví a že novinařina asi nebude to pravé ořechové.
Dlouho jsem nepřemýšlela, co budu dělat dál.
Budu prezidentkou! Co lepšího by se ke mně hodilo?
To bych zvládla. Oprášila bych anglinu a něminu, vytáhla bych vyšší podpatky a delší (dražší) sukni, usmívat se umím a když moc nemluvím, vypadám někdy dokonce velmi distingovaně (když nejsem zrovna nervozní a nevyleju na sebe nebo na své blízkosedící kafe... to mi fakt jde).
Mám v hlavě jasno, jak to či ono vyřešit, ručně stručně a hlavně žensky. Když si představím dnešního zástupce našeho státu... myslím, že tohle bych zvládla taky a možná bych u toho i vypadala líp. Ano, ruce umím podávat, olíbávat se na dvě nebo i tři strany, to mi taky jde. Ještě jsem nenašla mluvčího, ale možná bych o jednom velmi chytrém věděla... (o mnohem lepším než má hradní pán dnes), musím to s ním ale nejdřív probrat.
Prezidentování asi nebude tak moc těžké. Takže proč nee?
Když už teď mají i Slováci svoji ženu číslo jedna... proč bych nemohla být u nás ta první dáma já?
Já vám musím říct, proč bych nemohla být prezidentkou... Ráno jsem slyšela v rádiu, že k nám přijede na ‘výlet’, že se potká se Slováky, žijícími u nás, že podá ruku panu prezidentovi a že spolu poobědvají.
A právě tohle je můj kámen úrazu. Ne, to podání ruky... to bych dala, ale ten oběd.
Představte si, že jí uvařili k obědu candáta! No! Rybu?! Ale já ryby jím, jen když si je doma uvařím sama... Tak co s tím? Nemohu být prezidentkou, i když už jste si mě jistě mnozí představili, opravdu nemohu, protože bych musela ve Francii odmítnout mořské plody nebo se vymluvit, že jsem na ně alergická.
Jak to k sakru ty dámy a pánové na vysokých místech dělají, když nechtějí jíst, co jim je podáno??? AHA?!
Takže asi zůstanu spolupracující manželkou v domácnosti. :(
Ne, opravdu mě nepřihlašujte do dalších voleb, já zkrátka nemůžu plivat oběd tajně do kapesníčku na klíně (vidíte, i tohle vím, stolování nás učili ve škole, heč).
Ach jo........., no není to škoda?
Bohunka Jakubcová
Úžasný život
Musíte mít pevné nervy. Musíte být čistí jako lilie, protože vždy na vás někdo něco může najít... a pokud máte škraloup... jste v kaši... nezvyknete si, na tenhle styl si nemůže zvyknout nikdo...
Bohunka Jakubcová
Pohled do díry
Tohle jsou díry... neprozradím... ale když půjdete kolem Štěpnického rybníka z náměstí směrem k nám domů (chichi), budete mít po pravé ruce zeď.... a za tou zdí je...
Bohunka Jakubcová
Divá Bára-Viktorka
Možná to nebudu vyprávět úplně přesně, ale potkala jsem divou Báru, časem jsem ji sice v hlavě přehodnotila na Viktorku od splavu, ale vzhledem to byla spíš divá Bára. Divá Bára s mozkem a srdcem Viktorky. Okouzlující...
Bohunka Jakubcová
V lese to žije, i když stromy umírají
Potloukám se lesem a fotím pro vás zajímavé věci. Snad zajímavé. Jsem zvědavá a tak nahlížím i pod kůru stromů, do intimních zákoutí
Bohunka Jakubcová
Pozvánka z mailu, neodolala jsem a šla se podívat ...
Vezměte s sebou obojek, pokud je zapotřebí i náhubek, nějaký pamlsek a bičík. Stálo na pozvánce na mém mailu. Socializace mého parťáka? Inu proč né?! Občas na někoho štěká, občas by i kousl... Mohlo by nám to pomoci ke
Bohunka Jakubcová
U Jána... (kostel kousek za Telčí směr Jindřichův Hradec)
Chodíme sem pravidelně sbírat kaštany, protože ve škole (v družině) za to dostaneme čokoládku. A tak Zdenýška sbírá a sbírá a já chodím a fotím detaily.
Bohunka Jakubcová
... když draka bolí hlava...
Celé království je zahaleno do černého závoje, protože jedinou královskou dceru ... unesl drak. Rodiče jsou nešťastni, hledají zachránce. Znáte to? Pojďte se podívat, jak to znám já.
Bohunka Jakubcová
Distančka k popukání
Namalujte zvířátka z farmy, ze zoologické a z lesa... Pche, pro holky jakubcojc nic těžkého. Nevěříte? Jukněte! Umíme fšechno.
Bohunka Jakubcová
Je po dešti
"Je po dešti a kosové si štěstím pletou noty..." Je po dešti a já, Zdenýška a Tim jsme na procházce ke Karlovi. Už jsem vám tuhle cestu ukázala, jako asi snad už v Telči všechno, ale tohle je něco úplně jiného, tohle jste fakt
Bohunka Jakubcová
Pomoc, jsem diskriminována!
Víte, jak nepraktické je sedět na bobku? V zimě mě u toho mrzne zadek, když nedám nohy pořádně od sebe, mrňavý kapičky cákají až na boty... Ale vestoje, to by byla paráda. Bohužel v mém případě je to...
Bohunka Jakubcová
Zblízka...
Jsem všetečka, ráda se dívám, třeba i zblízka. A tohle jsem uviděla, vyfotila a uložila a dnes vás nechám juknout do mého archivu.
Bohunka Jakubcová
ZOO?
Nenecháme je vyhubit. Postaráme se o ně. Pochytáme a obstaráme jim spokojené žití pro množení a v případě úspěchu je opět vypustíme do přírody.
Bohunka Jakubcová
Jak vyučovat psaní v parku (něco ze soukromí)
Distančka. U nás ještě stále přežívá. Využívám každé situace na výuku, kresbu, vyprávění a učení. Třeba i na procházce v parku. Samozřejmě v našem telčském parku.
Bohunka Jakubcová
V parním mlýně (samozřejmě v Telči)
Parní mlýn... Památka, kterou každý mine. Je to rozbořenina, nefunguje, kolo je nasuchu... tajemné a strašidelné místo, kdybych nešla se Zdenýškou a se psem, nešla bych tam sama. (chodíme tu denně)
Bohunka Jakubcová
Střílej!!!
"Nemůžu to udělat." řekl večer Klaus. "Neblbni, vždyť o nic nejde." oponoval Hanz. "Je mi z toho zle." Klaus nemohl usnout.
Bohunka Jakubcová
Hrátky s "Déčkem"
Že nevíte co nebo kdo je "Déčko"? No já bych mohla vyprávět, ale radši se koukněte na autentické fotky. Bude to lepší. Lépe tak pochopíte co tajně dělám s "Déčkem". Na konci prozradím, co s ním netajně dělá můj manžel.
Bohunka Jakubcová
Chybí tam červená!
Miluju modrou, blankytně i tyrkysově modrou, i téměř černou modrou. Miluju žlutou a všechny její odstíny. A ve všech mých dílech je poznat, které barvy preferuji.
Bohunka Jakubcová
Slíbila jsi, že se neztratíš...A??? Marie Šípková...
Pamatuju si to jako dnes, jak si začala přemýšlet o přátelství na dálku. Je to doopravdické přátelství? Je! Co když...? Vyslovila jsi větu, která se nyní naplnila.
Bohunka Jakubcová
Potulka parkem opět v Telči
Já vím, už to tady bylo. Park, město okolí... Telč je všude kolem mě a tak ji občas vyfotím, abyste věděli, kde žiju. Dnes tedy fotky z parku, dokonce z míst, kam nikdo nechodí, zákoutí a pohled z parku ven dírkou
Bohunka Jakubcová
Brzdi!
"Nasedni," řekl a posadil mne vedle jako spolujezdce. Spolujezdkyni. Vypadal velmi distingovaně a kultivovaně, proč si nepřisednout? "Lásko," pošeptal mi a pak...
předchozí | 1 2 3 4 5 6 7 ... | další |
- Počet článků 348
- Celková karma 0
- Průměrná čtenost 606x
Kdo jsem? Jsem tvrdohlavá, většinou veselá ženská. ;)
Když mi chutná, tak hltám. :)) (tedy často)
Občas převrhnu sklenici!!! (tedy často)
Jsem bláznivě chaotická.
Miluju, ano to umím.
Co nesnáším? VÍTR! :)
***
Rozklikněte seznam rubrik níže.