Pokračování "Pomněnkové"

Opět se probudil hrůzou. Ten sen se stále vracel. Stála tam úplně nahá a očima prosila o milost. Byl tak nemilosrdný... Možná s ní neměl tak zamést... že by svědomí? Ale ne, on žádné nemá. Nemůže si to dovolit.

Jak to bylo dál? s "Pomněnkovou"?

***

Tak proč se mu stále vybavujou ty smutné oči? Nebyla ani moc hezká. Hm... modrá... Jo, něco na ní bylo, ale když ona ho tak ponížila! Tohle se neodpouští. Hrábl pod polštář. Ano, ještě pořád tam má schované její stříbro. Její vzácné stříbro, které ji ukradl...

***

"Nepřeháněj. Nepamatuju si, že by se mi o ní zdálo!" (brání se Lucius, můj osobní provokatér a snad budoucí milenec)

"Píšu to já nebo ty? Hm? Můžu si psát, co chci." 

"Jednou ti to vrátím, až o tobě všechno napíšu!"

"Nevyhrožuj" :)

***

Podrbal se mezi rohy a zamračeně dupl kopytem o podlahu. Sakra, dnes měli ten maškarní. Za co půjde? Že by za Lucifera? hahaha... Jasně jiná maska by mu prostě neseděla. Představil si, v čem půjde asi Uriana. Posledně šla jako otrokyně, to bylo tak sexy. Představa, co jí potom bude dělat v ložnici, ho navnadilo. Hm... Bude to dobrý.

***

Narváno! Jako každý rok. Neskutečný nával. Všichni si to chtěli užít. Maska se nikdy nesundává ani po skončení. Celý večer se dá sexuální napětí krájet.

Kde je ta Uriana? Kruci! Už potkal anděla, br... ale taky upírku, ta nebyla vůbec špatná (mezi námi, právě to byla Uriana), voněla správným pekelným kouřem. (Sakra, ona byla ten upír?)

Lucius stál jako Lucifer na podstavci a rozhlížel se po ostatních. Hudba hrála a všichni se bavili, jen on se stále nemohl rozhodnout, kterou si pro dnešní večer vybere. Chtělo by to něco pikantního.

Zahlídl v dálce oběšence? Ten provaz kolem krku... Jen by stačilo nadzvednout vězeňský mundur a ... Ne, to nebylo ono. Chce to něco lepšího. Co to bylo tam vzadu? Stál u ní houf smradlavců... Ano. To byla ona! 

Kolem zvláštní aura.

Lucius zavětřil. Ten parfém? Něco mu připomínal. Čertovská oháňka byla zběsilá, mlátila s sebou jako by ji na nože bral.

"Dej pokoj", odhodil ji, ale ona se stále snažila něco mu naznačit. Neposlouchal. Jeho oči se vpily do červeně oděné Lady. Dlouhé černé vlasy, černá škraboška a pod ní vyzývavé oči, rudé rty. Korzet, který obepínal její drobné tělo, bylo v barvě pekla. Vzrušující kombinace černé a červené. Kraťoučké kraťásky, které dovolovaly půlkám nakouknout do světa.

Kruci, ta ho opravdu zajímala.

***

"Zase tak moc mě nezajímala. Ale nikdo lepší tam nebyl."

"Kecáš! A moc dobře to víš! Byl si z ní úplně hotovej!"

***

Byla tak sebevědomá a tak zvláštně voněla. Nedokázal zjistit, co mu ta vůně připomíná. Když došel blíž jeho srdce se tetelilo. Byla obuta do otevřených černých střevíců, které šněrováním dosahovaly až ke kolenům. V ruce držela hůl, která končila malým skleněným držátkem ve tvaru dlaně. Vrr... Neskutečně dokonalá.

Rozehnal jedním pohybem čumily a sám se postavil před tuhle tajemnou krásu. Vzhlédla k němu a ... nic.

Nic?

Ani se neusmála, ani se nezamračila. Kdyby se na něj alespoň škaredě podívala, ale v jejím pohledu byla jen výzva a pohrdání.

Pohrdání? Pohrdala jím? Velkým Luciusem? Pánem, který dokáže, cokoli si zamane?!

Tak to ne.

Tuhle musí dostat.

Nervózně se škrabal na zádech, chlupy ho dnes neskutečně svědily.

"Ošíváš se, jako bys měl blechy." Konečně se usmála. Tak přece jenom bude jeho. Ten odér... hm.. tak krásně známý, tak vzrušující. Ocas byl jako na trní. Říkal, prober se, chlape! Tohle je špatně. Ale Lucius nedbal.

Ta maličká se k němu přitiskla a její pohled říkal, "Vem si mě." A on si ji vzal.

***

Vycházkovou hůlkou poťukávala o stehna. Stála tam a rozhlížela se. Bylo to tak rajcovní. vrrr.... Usadil se na posteli a vyzval ji. Chlupy se mu zježily, tak moc už ji chtěl vlastnit. Byla tak studená, tak nezvykle a sexy nedobytná. Spíš jako by o něj ani nestála.

"Lehni si!" Rozkázala. Ucítil pnutí v tříslech. Ano! Takhle to chtěl. Natáhl se celou svou velikostí a slastně zachroptěl... Vytáhla velké černé okovy. Žádné romantické růžové. Byla to těžká kovaná pouta. Sepnula mu ruce za hlavou, skřípla mu několik chlupů, až zavyl. Nohy samozřejmě nemohla nechat na volno. Holí mu přejela po hrudi. Přivřel oči.

Trhla sponou na jeho plášti a on zůstal, jak ho pán Bůh stvořil. Vlastně hahaha, kdo ho stvořil? Prostě byl chlupatě nahý. Krásně chlupatě nahý. Ona už ho znala.

Jeho velikost ji nepřekvapila, spíš si nemohla zvyknout na ten zvláštně milý pohled. Na to, že byl ďábel, se na ni díval tak něžně, až si nebyla jistá.

Pomalu povolovala jeden knoflíček na korzetu za druhým a postupně se ukazovala malá plňoučká ňadra. Ten pohled se mu líbil. Korzet pustila po zádech na zem. Lucius slintal. Jeho oháňka běsnila. 

Ta malá bytost přitáhla křeslo a přikročila blíž. Pomalu se dostávala přes pupík ke knoflíku u kraťasů. Lucius byl u vytržení. Dívala se na něj zpříma, její pohled tak bolel. Tak moc ji chtěl. Servat z ní ten kousek oblečení, pod kterým doufal, že nic není. Pak by s ní hodil na pelest a pořádně si to s ní užil. Jenže byl připoutaný a to ho vlastně strašně vzrušovalo.

Sakra, začínal být rozčílený. Přece si dnes taky užije! Musí. Zkusil zatáhnout za okovy, řetězy zařinčely, ale nepovolily. Hlasitě se zasmála. Její rty se vysmívaly, oči jí žhnuly. Přece jen povolila ten knoflík a opravdu, neměla pod nimi vůbec nic.

Usedla před roztouženého a už pomalu vzteklého Luciuse, který se stále snažil zbavit pout. Marně! Dráždivě se mu dívala do očí. Zuřil. Chlupáč zaúpěl.  Kdyby se ho alespoň dotkla. 

"Pusť mě!" Zkusil mírný rozkaz. Odpověděla jen malým úsměvem a nesouhlasným zakroucením hlavou.

"No tak, neblbni." Zjemnil svůj hlas. Hrudník mu skákal nahoru a dolů, cítil napětí, touhu i vztek, tak moc ji chtěl ukázat, kdo je tady pánem.

"EE," řekla jen. Nemohl nic dělat.

"Pojď blíž..." naznačil rohatou hlavou. Jen kousek ke mně." Zkusil zlý pohled. Nic.

"Jen si čichnu," zjistil, že skoro prosí. Uvelebila se před jeho pohledem. "Nech mě si sáhnout." Začala si odmotávat šněrování z jedné boty.

"O, sakra!" Černý lak? Jak pekelné...

V celé své nahotě vylezla na postel a rozkročila se nad jeho svázaným tělem.

"Ano," konečně. Teď už měl co dělat, aby to ještě chvilku vydržel. Jestli se ona rozhodla, že teprve teď je čas na sex, má to celkem na krajíčku. 

Zježily se mu všechny chlupy. Díval se na to hezké tělo, jak tancuje jako kobra před fakírem. Zakláněla se, vrtěla a rukama si pomáhala. Vždy, když už to skoro měl, přestala.

"Kruci, dělej!" Zařval na ní, když to již potřetí opakovala. Chcípne, pomyslel si. Zvedla ruce na vlasy a sundala je!

"Cože?"

Než se stačil rozkoukat, položila mu černou paruku přes oči. Neviděl stříbrné, hrubě uříznuté vlasy. Sesedla a v křeči se položila vedle něj. Tak by ji chtěl vidět, jak se třásla při posledních stazích. Jen slyšel její líbezný hlas, jak sténá a vzdychá. Kdyby se jen trochu dotkla a pomohla mu. Ani jediný dotek malou ručkou.

"Ne, ještě trochu!" Už neřval, nevztekal se, už jen úpěnlivě zaprosil. Víte jak prosí ďábel? Ne že?! No právě, nikdo ho nikdy neviděl prosit, jen ONA! Naklonila se k jeho obličeji.  Odhrnula paruku a jemně ho líbla na tvář.

"Ámo?!" Uviděl ji. Pochopil ten odér i hysterický záchvat svého ocasu, pochopil proč mu nedopřála víc. Jeho oči posmutněly. Jeho sen se vyplnil. Odcházela.

"Uvidím tě ještě?" Ani se neotočila. Byla jeho... Na chvilku. Pouze na malou chviličku...

***

"Celý jsi to popsala trochu jinak. Přeháníš!" Zbytečně se rozčiluje, je to můj příběh. 

"Trošku. Už jsem taková, Luciusku." * MUCK! "Prostě ti to dala sežrat! Zasloužil sis to!