Jak se cestuje s Bohunkou - spolujezdcem? Ona není moc náročná.

Ona cestuje nesmírně ráda. Hlavně daleko. Čím dál je cíl, tím lépe. 

Samozřejmě, že nejdřív musí polknout kinedryl. To je takový maličký prášek, který jí udělá dobře. (prý :))

Důležitou součástí cestování s ní je kvalitní rádio. Tedy spíš její chytrá pomůcka, která jí přehraje vše, co se jí líbí. Bez takové klíčové věcičky ji ani nenabízejte cestování.

Tedy máme to chytré černé strkátko, kinedryl a můžete vyrazit.

Cestou se ráda rozhlíží, miluje borovice, železniční domky u přejezdů, rozpadliny, které dříve sloužily k bydlení. Ještě když jsou prorostlé rostlinstvem, je úplně roztěšená. Nebo takový rybník... O tom ani pochyb. 

Samozřejmě, že když uvidí něco tak krásného, musíte zastavit, protože tohle stojí za vyfocení. 

Musíte mít na cestu čas, žádné spěchání. Trpělivost, ona se musí nabažit. 

Volume je doprava, hlavu vyvrácenou z okýnka a na její: "Jé, koukej, to je krása." nebo "Vidíš, jak se ten potůček klikatí, to je božské." atd. musíte mít opravdu trpělivost.

A pak... chvilku je ticho, ale moc dlouho to nevydrží, protože zrovna hrajou její milovanou LP a ona prostě musí zpívat.

Zpočátku si jen tak brouká, protože... stud, ale pak se nějak ozřejmí a béká hlasitěji a hlasitěji. Nemůžu opomenout fakt, že béká opravdu hodně, hodně falešně. 

Ještě jí trpíte?

Její "bohunkovská" angličtina je přesně uzpůsobená jejím možnostem :) Uši se vám budou napínat a ruce budou pomalu ale jistě hledat vypínač nejen na rádiu. Budete se upřeně dívat na její krk a zkoumat, jak ji nejrychleji uškrtit.

A protože její oblíbená zpěvačka velmi často píská, přidává se po chvilce i ona. A samozřejmě je opět úplně vedle. Její pěvecko-pískací výkon je ale o to upřímnější.

Ještě jste ji nevysadili? Dobře vy!

Když jedete kolem tankovací stanice, vykřikne, že by ráda kafe. Bez kafe se necestuje. Kafe a gumové medvídky. :) Další důležitá součást cestování.

Někdy se stane, když ji čeká hodně dlouhá cesta, že se vrací hned se dvěma kávami (nenažranost? chutě? kdo ví, co ji k tomu vede). Medvídky ale koupí vždy jen jedny. Někdy k  nim přikoupí ještě čokoládu, protože bez sladkostí ona nemůže být. A něco k pití. Musí dodržovat pitný režim

A jede se dál.

Co pak? No, to dá rozum.

Bohunka začne potřebovat čůrat. :) A ona čůrá opravdu často. A všude. Na benzínkách, v lese, na silnici, na autobusové zastávce (když není zbytí) ale i na parkovišti, jak ji jednou poradil známý. (ano, už i tak klesla) Není místo, kde ona by to už nezkropila :)

Jednou čůrala z toho velkého kopce před jejím rodným městem a pak krokovala, kam až to doteklo. :)) Bylo to daleko...  V tomhle je opravdu dobrá. 

A v čem je ještě dobrá? V kibicování! Ano, ona přesně ví, kudy se kam jede a dává kolem sebe neustále rady. Radit ona umí velmi dobře. :)) (Její táta vždycky říkal: "Neraď, padesát ti není a v Rusku si nebyla." Ale ona nedbá a radí.)

A protože si plete pravou a levou stranu (ona je chudák levačka, chápejte...), občas se stane, že navede jako tělesná navigace řidiče úplně jinam, než původně chtěl.

Stále ještě jste ji nevysadili? Klobouk dolů.

Jste velmi tolerantní. Možná proto, že se blíží konec vaší společné cesty... Konečně se blížíte k cíli...

Bohužel to ještě není všechno.

Cestou si Bohunka vzpomene, že ji nějak není dobře. Ale že to vydrží, přece už je zvyklá.

No, nevydrží...

"Kinedryl sis vzala?"

"Jasně." Přestane zpívat a rozplývat se nad krásami českých končin, pomalu zezelená a začne být smutnější a smutnější. Vy musíte jízdu přizpůsobit jejímu stavu, protože zatáčky ji moc nepřidají. Takže nohu z plynu, přestaňte si hrát na Sébastiena Ogiera :))

A pak...?

Někdy se stihne dojet do místa určení, a když ne? Lehne si na odpočívadle na zem a chladí se, nebo sedí na bobku a umírá. Zimnice se střídá s pocením, náladička se vytrácí a ona chce domů k mamince.

Nebojte se, na zvracení dojde jen ve výjimečných případech, zřídkakdy. Ona si to odtrpí, bez úlevy.

Pak je vám jí líto a odpustíte ji o několikakilometrovou zajížďku, když se spletla a trvala svém, že doleva. 

Pak už jen tak sedí s pokrčenýma nohama a kouká ven a doufá, že už budete v cíli.

***

Po "vystřízlivění" a nabrání dostatku sil je zase natěšená a rozhodnutá,

že chce cestovat...,

že potřebuje kafe...,

že cesta vede doleva (doprava)...,

a že na ní jde zase čůrání...,

že tenhle roztomilý domek u přejezdu ještě nemá zdokumentovaný...,

že je ta muzika moc potichu...

***

Trochu jiná situace je  na motorce. Mnohem lepší než auto. Sice ji bolí nemocné kyčle, poděděné po mamince, ale ten pocit!

Musím podotknout, že pokud jí dáte do helmy "mluvítko", ani na chvilku se nezastaví a vám na konci cesty jistojistě praskne hlava. Její ruce vystřelují mezi slovy do stran a motorkáři jedoucí za vámi jen kroutí hlavami.

Stejně jako v autě je rozkoukaná na všechny strany, ukazuje to a ono a vy to samozřejmě nevidíte, protože vše ukazuje v jiném zorném poli, než vám dovoluje vaše přilba.

A další a další rozhodné : "Tady vpravo!" (vlastně vlevo...)

A... "Chce se mi čůrat..." (bez čůrání na motorce vydrží dlouho, protože šněrovat se z kalhot a pak se do nich zase narvat, je nadlidská práce a jí to otravuje)

A... "Podívej ten strom, no není to úžasný... zastavíš mi?"

Představte si takovou cestu do Chorvatska. :))

Ale když ji máte rádi, ani ji nezabijete. Ona vám to potom vynahradí svou přítomností.

***

Jak bylo uvedeno na začátku Bohunka není moc náročná. Hlavně, že se jede. 

***

"Hej, hej hej... Co to tady plodíš?" Rozčiluju se na Luciuse. (kdo sleduje moje blogy, ví, že je to mazaný ďáblík, můj osobní provokatér a tajná láska) Klidně mi vleze na blog a píše si tady... 

"Jen samou pravdu moje miloučká."

Kontroluju text.

"Vlastně, ano." Musím přiznat, když dočtu jeho sloh, že se asi trefil. Ale mám to vydat? Není to příliš osobní?

Co když mne už nikdo nikam na výlet nevezme?

Vemte mě s sebou! Třeba jen kousek za Plzeň... Já vydržím všechno, co vy? :))

(foto autorka)

Práskač jeden :)) Příště? O tom, že vražda není zase tak těžká...