Jak se... potkali u "mekáče"

Postavil čaj na stolek a vrátil se pro zákusek. Natiskl se na její záda, když se natahoval pro talířek. Pootočila hlavu jeho směrem, oči jí padly na jeho rty. Velmi pěkné, pravidelné rty. Měla chuť...

***

"Mekáč" na D5... 

Ona stála frontu na kávu. Velké bezkofeinové latté... Čekala ji Plzeň a vzrušující zážitek se svou láskou.

On přijel z druhé strany pro ten nejlepší čaj a medovník... Právě se pohádal se ženou a kdyby mohl, vše by urovnal. Musel ale jet na jednání do Prahy.

***

Vstoupil a ihned mu padly oči na ní. Stála u pultu v dlouhé řadě. Před ní ještě asi sedm lidiček, trpělivě čekající na svoji kávu.

Blondýnka.  

Velmi krátký sestřih, jestli měla  2 cm, tak to bylo moc. 

Sukně a tílko, páskové letní botky, menší podpatek... A ta vůně! Kdyby se nestyděl, zeptal by se, čím se voní.

***

Když vešel, sevřel se jí žaludek. Zvláštní pocit, který ji přinutil otočit hlavu jeho směrem.

Hm... Je velmi vybíravá, co se týče mužů, ale tenhle ji padl do oka okamžitě!

Ten tajemný, vzácně zelený pohled...

Cuknutí koutků.

Prošedivělé vlasy u uší.

Sjel ji od hlavy k patě až se začervenala. Ještě, že se přezula z těch ťapek, ve kterých řídí. V podpatcích má lepší nohy.

Přistoupil za ní do řady.

Závan vzrušení. 

***

Chemie...

Byla to jen chemie. Nebylo v tom nic jiného než přitažlivost lidská. A oni dva se přitahovali.

U kávovaru mladičký klučík s cedulkou: "Zaučuji se."

Dobře, řekla si ona. Zase tak moc nechvátá. Do Plzně dojede kolem jedné a má ještě celé dvě hodiny času než...

Kruci, posteskne si on. Za hodinu a půl má být v Praze. Potřebuje nutně snídani a něco sladkého na zub a na zkrocení vzteku. Otočil se jejím směrem.

Hodila pohledem na klučinu a chápavě se usmála.

"Máte krásný úsměv," vypadlo z něj úplně nechtěně.

Usmála se ještě víc. 

"Asi si chvilku počkáme." Koukla na hodinky.

Snad nespěchá, zadoufal on. Chtěl tady v té řadě stát celý den a vnímat jen to aroma. 

"Mám čas, v Praze mám být až za hodinu a půl." Zamračila se, ale její oči se stále smály.

"V Praze? Víte, že jste na druhé straně dálnice.?"

"Tady mají nejlepší..." Začal vysvětlovat.

"Kafé?" Doplnila. 

"Čaj, zelený." Zasmál se. Krásně se zasmál. Ještě krásněji se na ní podíval.

"Kam jedete vy?" To se asi neměl ptát, řekl si hned, ale byl zvědavý.

Zarazila se. Není nějak moc všetečný? 

Kam jede?

Jede na setkání za jedním milým, úžasným mužem. Jede se líbat a objímat a snad tentokrát i něco víc. Projelo jí hlavou.

To pro něj  vstávala už v pět, aby ještě dala vanu..., aby stihla oholit dorostlé. To pro něj  si včera nalakovala všech dvacet prstíků jeho oblíbenou krvavou barvou a škubala si nohy. To pro něj má tuhle krátkou sukni, aby mohl...

Neznámý se právě díval na její mini. 

Na co asi myslí? Kdyby věděl, že pod ní nemá kalhotky...

V tu chvíli se zastyděla. 

Asi jsem moc vlezlý, říkal si.

Trapné ticho.

Nemohl spustit oči z jejího úsměvu, z jejích očí. Měla hezké nohy zakončené nádhernýma rudýma prstama. Chtěl by je políbit. Ukazováčkem by zkusil pohladit lýtko a přiblížit se k okraji sukni. 

Mohl by ji vyhrnout výš a zjistit, že tam třeba nemá kalhotky... Najednou věděl, že nikam nespěchá.

Možná, kdyby položil v autě sedačky, prostor by tam byl docela velký... Chtěl se s ní pomiloval. Pomalu by...

***

"Budete si přát?" Probudil ho klučík, který se "zaučoval".

"Dala bych si kafé latté, bez kofeinu, prosím." Krásně si objednala, stále se na toho troubelína usmívala. Ten zůstal stát a čekal na další odpověď.

"Čaj, zelený a medovník." Dívala se na cestovatele a pak mrkla.

"Hm... medovník..." Zasnila se.

"Rozdělím se s Vámi." Vyjelo z něj. Zase se tak roztomile zastyděla. 

"Ale to byste musel počkat, až dopiju kafé. Nikdy ke kávě nejím nic sladkého." Vzápětí se zarazila. Proboha, proč mu to vypráví? To vypadá, jako když ho zve na rande, napadlo ji. On ale přikývl. 

"Dobře." Řekl.

"Dobře?" Opakovala po něm.

"Dobře." Potvrdil ještě jednou. S úsměvem kývla.

***

Klučík se s přípravou opravdu potil. Oni ale přestali chvátat. Najednou je bavilo stát v téhle frontě a hrát tuhle hru.

Klučík byl nervózní. "Tady... jedno capuccino." Už když to vyslovil, uvědomil si, že si objednala latté. "Pardon, spletl jsem se." Dal kafe stranou a začal od začátku.

Jim to nevadilo. Stáli tam rozpačitě a jen se na sebe smáli. 

"Váš čaj." Sáhl po něm.

Polekala se. Co když si vezme čaj a odejde? Co když se s ní nerozdělí o ten medovník? Co když zmizí a ona už ho nikdy neuvidí?

"Počkám na Vás tamhle u stolku." Lehce se jí dotkl ramene. Normálně by ucukla, ale v tomto případě jí byl dotyk velmi příjemný. Kývla.

"Budu chvátat." Odpověděla a dlouze se za ním dívala. 

Možná, kdyby ho nenápadně propašovala na ten velký záchod... Srdce ji bušilo vzrušením. Toho muže chtěla. Co na tom, že se vůbec neznají, tohle je ta chvíle, kterou očekává už léta. Přece zase neuteče ve chvíli, kdy se jí to začne líbit. 

Postavil čaj na stolek a vrátil se pro zákusek. Natiskl se na její záda, když se natahoval pro talířek. Pootočila hlavu jeho směrem, oči jí padly na jeho rty. Byly tak blízko jejích... Měla chuť...

"Platím i za tuhle hezkou paní." Řekl klučinovi, který jí roztřesenou rukou podával kafe. 

"To jste nemusel." Ach ta chemie... 

"Já chtěl." Zašeptal jejím směrem.

"Když si představíte, že Vám ještě sním Váš zákusek?" Zašveholila.

"Dám Vám jen půlku..." 

Dám Vám, zůstalo ji v mozku...

Líbila se mu. I on jí. Když schovával peněženku zpět do náprsní kapsy, vyndal svoji vizitku. 

"Díky." Prstem přejela po ostré hraně. Kdyby nestál tak blízko, očichala by ji.

Koketovala s ním. Bavilo ji to. 

***

Odešel opět k "jejich" stolečku. Roztrhl pytlík s čajem a vložil ho do horké vody. Rozložil u medovníku dvě lžičky.

Posadil se zády k ní. 

Ona uchopila kávu a v ten okamžik zavibroval mobil.

Pohlédla na displej.

"Moje TOUHO!!! , čekám na Tebe <3."

Úsměv zamrzl na rtech. Zastavilo se jí skoro srdce.

Její "Miláček!!!!!!"

Proboha!

To pro něj se přece včera fyzicky i psychicky připravovala... A teď tady v té frontě chtěla ztratit rozum...?

Chtěla jíst medovník s úplně cizím mužem...

Jak je to možné?

Jak se to stalo?

Čím ji tenhle muž tak omámil? 

Přičichla k vizitce, pohladila ji a pak ji po pultu smutně sunula daleko, až spadla na zem tam, kam nemohla dosáhnout. Ještě se naposledy smutně otočila směrem k zákusku... utřela slzu...

***

Zamíchal čaj, vyškrabal med a rozmačkal citron. Upravil si kravatu..., pohledem nemohl najít její postavu v lidské koloně. 

Už byla na řadě. Očima hledal její nohy, její drobné nožky v sandálech, její minisukni... 

Kde je?

***

Když projížděla kolem, ještě zahlédla jeho rozhlížející se postavu.

Musela jet.

Musela...

***

Její omamný parfémový opar zmizel.

"Zavolej mi..." Povzdechl si.

Nevěděl, že jeho vizitku právě klučina vyhazuje do koše.

Dopil čaj a dojedl svou půlku sladkosti.

Nešel do auta sklopit sedačky, přestal se těšit na vzrušující dopoledne.

Čekala ho Praha. 

Vytočil číslo své ženy...

***

Odkud byla? (já vím, smím napovědět? :))))

Odkud byl on?

Nikdy si to už neřeknou... Asi je to tak lepší :) 

***

"Jsi moje touha..." (atd.)