Když chceš lásku, jeď do hor. Tam se všechno zlomí!

Dlouhou dobu po něm toužila. Přece, kdo si počká, ten se dočká? Dočkala se? Jak to bylo s výletem do Beskyd?

"Pojeď s námi..." Výzva. Prodloužený víkend, stejně nemá nic v plánu. Počasí přeje hezkému výletu do hor, slunce, čerstvý vzduch a noví přátelé.

Proč by nejela? Už tak dlouho nikde nebyla. V kanceláři je zavalená prací, nemá čas si ani zajít na kafe. Prodloužený víkend se hodí. Kamarád má volné místo v autě. Kamarád?

MAREK... Srdce ji poskočí vždy, když vysloví jeho jméno. Ano dnes už pouze kamarád. Dávná minulost. Ale Anna ho v srdci nosí napořád. V dnešní době žije s nějakou ženou.

"Neber si moc věcí, všechno tam bude." Upozornil ji Marek. Náruživý cyklista, který si potrpí na nejlepší vybavení. Anna nesnášela jízdu na kole. To směšné šlapání do kopců, lýtka a stehna pálí a zadek je naklepaný jako maso na omáčku. Ona si radši vyjde na túru a pokochá se přírodou. Foťák, nejdůležitější věc na světě, má sbalený, hygienické potřeby a něco na převlečení. Malinký batůžek.

"Určitě sis nic nezapomněla?" Ujišťoval se, když ho Mary házel do kufru. Stanovil se řidičem a Anna usedla na místo za řidičem. Vedle její bývalé lásky seděla mladší žena, sotva třicet, asi nová přítelkyně. Hned, jak se rozjeli, se Anna očima střetla s jeho. Usmála se na něj a jeho oči reagovaly. Byl to sympatický prošedivělý muž s několikadenním porostem na tváři.

Mára si jejího pohledu všiml hned. Měla tak milý pohled, oči jí zářily. Světlé vlasy stažené do drdolu, těšil se, jak je uvidí rozpuštěné, rozevláté. V autě panovala báječná nálada. Spoustu veselých historek jim krátily čas. Anna se smála a úplně zanechala veškerý stres v Třeboni. Ach Beskydy! Milovala hory, jejich vůni a skály porostlé mechem. Vítr ve vlasech a ticho klid.

Při pauze na jídlo (byly řízky) si Anna všimla, že se vůbec mladé přítelkyni Janě nevěnuje. Čtvrtý muž, Honza, byl také mladší. Ta kočina k Markovi vůbec nepatřila. Spíš se zdálo, že se oťukává s Honzou. Bude to zajímavé. Těšila se, jak to dopadne.

Marek byl k Anně velmi milý. Cestou se jejich oči střetly ještě alespoň milionkrát. Vždy sklopila oči, nejela na výlet, aby pokazila přátelství s Markym nějakým nevhodným jednáním. On je pouze kamarád, říkala si celou cestu.

Každý z nich byl ubytován v jiném pokoji. Hned po osvěžení ještě ti tři vytáhli svá kola a vyrazili na malou objížďku. Anna vzala fotoaparát a podle mapy obešla kratší trasu. Nádhera. Příroda ji naplňovala. U malého lesního jezírka si zula boty a namočila nohy do vody. Tak příjemné a čisté. Cítila, jak se pomalu nabíjí energií. Foťák cvakal jak zběsilý, těšila se na nové fotky. Došla zpět k chatě a ještě poseděla na terase než slunce zajde za veliký kopec v dohledu. Paprsky ji naposledy pohladily tvář a ona šla na večeři.

Marek, Jan i Jana už dávno povečeřeli. "Kdes byla tak dlouho?" Divili se. "Večer je tu disko trysko..." Řekl Honza. "Počítáme s tebou." Anna už stovky let netancovala, ale nechtěla kazit zábavu a tak souhlasila.

Po pár panácích alkoholu se všichni čtyři odvázali. Muž jejího srdce s ní seděl u baru, dohadovali se, jestli jízda na kole nemá nějaké škodlivé účinky na zdraví. Mary občas přejel Anně po hřbetu ruky. Při ploužáku se tulili jako mladí puberťáci, přestože jejich věk byl už skoro dědečkovský. Večer skončil a Jana s Honzou odešli do společné postele. Oni dva zůstali sami na opuštěné terase.

"Myslíš na mě, někdy?" Zeptal se náhle Mára. Co měla říct? Že není večer, aby na něj nepomyslila? Nebo mu nemá dávat naději?

"Někdy si vzpomenu." Bránila se alkoholu v hlavě. Oči jim svítily a rty se smály. Vzdálenost mezi nimi se pomalu zkracovala, až se dotkli. Povzdychla si. Tohle není dobré. Mark sjel rukou na její ramena a pokračoval k prsům. Anna si uvědomila, k čemu se schyluje... V její hlavě propukl boj. Opravdu moc ji přitahoval a alkohol ji podporoval, ale její mozek viděl červený vykřičník.

"Promiň." Vstala a omluvným pohledem ho opustila. Spěchala do svého pokoje. Už cestou se neudržela a spustila slzy. Neskutečně dlouho stála ve sprše a nechala ty nestoudné myšlenky odplavovat. Když zavřela oči, viděla jeho obličej a srdce jí bušilo. Mozek se bouřil a tělo se chvělo. Tak moc by ho chtěla obejmout a vpustit ho do svého těla. Horká sprcha dělala své. Její ruce bezmyšlenkovitě osahávaly tělo, věděly, jak pokračovat. Svezla se na zem a nechala se bičovat proudy vody. Představovala si Marka, jeho tělo, ruce, rty na svém těle ...

On mezitím dopil poslední pivo a loudal se ke svému pokoji. Když míjel Annin pokoj, dlouho tam postával a přemýšlel, jestli má zaklepat. Vzrušení ho tlačilo v kalhotách. Tak moc by se chtěl s Annou vyspat. Ta žena ho tak přitahovala, co na tom, že má přítelkyni. Teď je tu Anna a on ji chtěl. Nakonec nezaklepal. Nemohl dlouho usnout. Jeho myšlenky se stále vracely k zavřeným dveřím.

***

Anna ráno vstala brzy. Rychle se nasnídala. Při cestě zpět do pokoje pro svůj foťák a mapu, potkala jeho.

"Ahoj." Špitla, kdyby tak věděl, co s ním včera večer při sprchování prováděla. Červenala se jako malá. Marek, který ji včera svlékal ve svých představách, cítil napětí.

"Dělej." Houkl na něj Honza. "Za chvíli vyrážíme." Oba se minuli a pokračovali ve svých plánech.

Anna si dnes vybrala náročnou trasu přes úbočí skal. Cestou zapomněla na své touhy, tělo ji bolelo a mozek se soustředil na výstup. Když svačila, nemohla se vynadívat na tu krásu. Mraky těsně pod ní a nad ní slunce v plné záři. To budou fotky. Zpět nechvátala, spíš se courala, nechtěla se u večeře potkat s Marym. Její mozek se s přibližující se chatkou opět začal brousit k tomuto přitažlivému muži. Pozve ho dnes k sobě? Při té představě uklouzla a ...

***

Marek celý den jezdil jako tělo bez duše. Cesta ho vůbec nebavila, dokonce zaostával. Včera asi Annu vyděsil. Dnes večer se musí držet zpátky. Aby si nemyslela, že ji pozval na víkend, jen kvůli sexu. Ale proč má tedy v nočním stolku připravenou krabičku kondomů? Kdyby náhodou? Ne, měl to naplánované. Tak dlouho už Annu znal, měli se rádi, ale ještě neměl tu čest se s ní vyspat. Jednou už to vypadalo, že... ale nedopadlo to. Tahle žena ho tak táhla.

Toužil se s ní potkat na večeři. Nepřišla. Doufal, že se nezlobí. Když zaplatili, přišla k jejich stolu majitelka chatky.

"Mohli byste zanést vaší přítelkyni jídlo na pokoj?" Mary se dozvěděl, že Anna uklouzla na kamenné cestě a před chvíli ji přivezli z nemocnice se sádrou na noze. Podala mu náhradní klíče od pokoje, paní prý nemá vstávat, možná bude spát.

***

Odemkl potichu dveře. Anna byla zachumlaná pod dekou. Na tváři měla ještě krvavou odřeninu se zadřeným šmírem. Jemně ji pohladil po hlavě a probudil ji.

"Ahoj, upadla jsem a zlomila jsem si nohu." Naštvaně odkryla čerstvou sádru. Zjistil, že celá její pravá strana těla je plná šrámů a špíny. Po jídle ho Anna poprosila, jestli by ji nedonesl vyčůrat se. Bylo ji to trapné, ale už to nemohla vydržet. Ucítila z jeho těla pot a lehký zbytek antiperspirantu. Něžně ji položil zpět do postele. Když se k ní sklonil, ucítil ze sebe dnešní těžký výšlap.

"Ještě jsem se nesprchoval." Odtáhl se od ní.

"Já bohužel taky ne." Pokrčila rameny. Jejich oči se do sebe hluboce zadívaly.

Sportovec začal Anně rozepínat knoflíky na košili. Její hrudník zhluboka oddychoval. Vyvlíkla se z rukávů a pak zvedla ruce nad hlavu, aby mohl přes hlavu přetáhnout tílko. Její prsa vykoukla na svobodu, až se mu zatajil dech. Kraťasy svlékl jednoduše, kalhotky nenašel žádné. Klečel u její postele a tentokrát mu ona pomáhala s trikotem. Když byl zcela nahý i on, jemně ji vzal do náručí a odnesl do koupelny. Napětí a jiskření mezi nimi bylo tak nádherné. Kolem kotníku ji zamotal igelitku a pevně ji obvázal tkaničkou. Posadil ji na zem přisedl k ní. Jejich těla vzrušeně dýchala. On byl připraven a Anna tála jako svíčka. Natáhl hadici k nim a začal obě těla sprchovat. Pomalu smýval z Anny starou krev a špínu. Občas sykla, jak ji voda zapálila. Houbičkou něžně masíroval bolavé tělo. Anna si užívala tu něhu a lásku. Uměl být neskutečně pečující.

Horká voda pomáhala s uvolněním a Anna brzy zatoužila ochutnat to šlachovité, cyklistikou vysportované tělo. Její rty se dotkly nejprve Markova ramene, když se k ní nakláněl, aby dosáhl na záda. Nepřestala a pokračovala svou cestu polibků až k jeho obličeji. Políbili se, ruce se začaly domáhat dalších a dalších dotyků, tentokrát nepředstíraných.

"Marečku..." zasténala.

Vzrušení se stupňovalo a oni se pomalu blížili k nejvyššímu bodu. Vzal si ji, přesně tak, jak si to den před tím představoval. Pomalu a líně...

***

Celý následující den se Marek věnoval nemocné. Anna už mohla vstát a dojít si pro jídlo, ale on ji nechtěl nechat samotnou. Honzovi ani Janě nevadilo, že budou jezdit sami. Také měli své plány...

Ráno po snídani ji namazal poškrábané tělo hojící mastí. Anna si tuhle péči užívala. Včerejší večer byl jejím splněným snem. Tak dlouho už Marka znala, tak dlouho po něm toužila, ale nikdy ho neochutnala. Až včera se s ní celý vesmír zatočil. Probudili se v těsném objetí zahrnuti nekonečným množstvím polibků.

Seděli na terase, popíjeli víno a povídali si celý den až do večera. Čas jim utekl jako voda, slunce zašlo za hory a tma roztáhla svůj plášť. Mary zůstal s Annou další noc. Promilovali každičkou vteřinu. Věděli, že zítra je všemu konec. Čekala je cesta zpět domů a tam následovalo rozloučení. Proto si vážili každého dotyku, který si darovali. Marek k ránu usnul, Anna dlouho plakala.

Honza a Jana pláli štěstím, jejich láska se stala skutečnou. Jak jim Anna záviděla. Celou cestu zpět seděla vpředu u své lásky a smutně hleděla z okna. Bylo to krásné, ale nemohlo to pokračovat.

***
Anna usíná sama ve svém bytečku 1+1 na třeboňském předměstí. Její vzpomínky se vrací do Beskyd. Do koupelny v chatce v lese. Oči jí zaplavuje pláč. Zamilovala se, ale nesmí s tím nic dělat. Marek se vrátil ke své partnerce a nikdy už se nesmí potkat. Zakázala si na něj myslet. Ale tělo, mozek i srdce si dělají své. Ze vzpomínek ji vyruší zvonek.

***

"Tak mě tu máš..." Říká Marek, když mu otevírá dveře...

***

Romantika není špatná, že?! Hm..., takový šťastný konec...

Příště? Co tam bude? Příště se Lucius rozhodne, že si vyzkouší být mnou... To je odvážlivec :))