Mám svého Robertka 2. Jak si... potkal osudovou "Kočku"

Celý večer jsem je sledovala. Ano, trošku jsem žárlila, že tentokrát nebyl Erko jen můj, a že se věnuje i jí...  Vypadalo to, že tuhle krasavici poveze domů.

Pamatujete na Robertka? Mého Robertka? 

https://bohunkajakubcova.blog.idnes.cz/blog.aspx?c=617925

Osud si s ním zahrává...

***

Stála opřená o bar a mlsně se rozhlížela. Upíjela svými rudými rty ze sklenky a její žluté oči hledaly. Nebyla tu náhodou, čekala na něj. Kde je tak dlouho?

"Ahoj, neznáme se?" Zkusil to první. Omletá fráze. Jen se uculila a nevšímala si ho.

"Jsem rád, že na mě čekáš," přitočil se další. Zavrtěla hlavinou a dál hleděla ke dveřím. Hudba hlasitě hrála, lidé se tu a tam rytmicky pohupovali.

Černé dlouhé vlasy stažené do culíku, dlouhé štíhlé prsty s černou manikurou pevně svíraly nožku bílého vína. Bílé zoubky se občas ukázaly, když si přezpívávala text písně. Byla rozkošně nebezpečná, prostě "Kočka".

Muži z ní nemohli spustit oči. Temně modré šaty obepínaly její tělo a dávaly všem tušit, jak vypadá, když je nahé. Žádná podprsenka, dokonce nebyly vidět ani švy kalhotek. Mužská fantazie mohla pracovat. Přitahovalo je to. Ale tahle dáma, muži, nebyla pro vás. Čekala jen a jen na toho jednoho. Na mého Robertka.

Představte si, že si tehdy večer vybrala jeho. Věděla, že měl každou chvíli přijít, že ji poveze domů.

Dveře se otevřely a on vešel. "Kočka" přivřela spokojeně oči a olízla si rty. Jak se na něj těšila. Prošel kolem mne, pozdravil se se mnou, políbil mne, prohodili jsem pár slov a už mířil k baru. Tam si objednal džus, ananasový džus. (kdo neví, tak ananasový džus je nejlepší, když se bude večer... ehm ehm... užívat si života plnými doušky, asi tak. :))

Erko měl na noc v plánu noční tornádo!

"Ahoj," promluvila na něj "Kočka". Usmála se a z ramen mu sundala pár vlasů.

***

Celý večer jsem je sledovala. Ano, trošku jsem žárlila, že  nebyl Erko jen můj, ale že se věnoval i jí. Ale co, ona byla vážně překrásná a asi si spolu rozuměli. Já přijdu na řadu zase jindy, říkala jsem si. Nemůžu si ho přivlastňovat každý den. Stačí, že mě Dave snáší jen tak tak. (Dave, přítel Erka.. pozn. aut.) Občas Dejvovi asi lezu na nervy, když zavolám a Erko za mnou utíká, protože potřebuju pomoct.

Večer přešel loudavě do brzkého rána a já se s Erkem loučila. Opravdu tuhle krasavici přece jen poveze domů.

"Hlavně jeď opatrně," zašeptala jsem při objetí.

"Samo, Bohunko," ujistil mě.

***

Erko nabídl téhle "Kočce" svezení. Ona to věděla už dávno předem. Nemohl ji odolat. Byla veselou společnicí a její domov byl vlastně cestou do jeho bytu.

"Robe," přitulila se k němu v oktávce. Pustil rádio a vyrazili. Tulilka se odvažovala víc a zkoušela to na něj. Tu noc musel jít s ní, měla to černé na bílém. On byl její priorita. 

Erko byl ale imunní. Objal ji jako kamarádku a pádili prázdnou ulicí. "Kočka" si povytáhla sukni...

"Sakra!" Řekl Erko a nemohl uvěřit, co začala dělat před ním v jeho autě!

Erko se snažil dívat na cestu, tohle zrovna nebylo podle jeho gusta. "Kočka" začala být divoká, tím, jak její vzrušení nabývalo intenzity. Občas koukl jejím směrem, ale silnice se kroutila a kolem rostly obrovské stromy.

"Kočka" se skonila k jeho rozkroku. ZZT! a poklopec byl rozepnutý.

"Ježíš!" Vykřikl a snažil se bránit rukou. Volantem zatočil sem tam a málem vjel do škarpy.

"Neblbni." Houkl na ní.

"Copak tobě se tohle nelíbí?" Erko nervózně šlapal na plyn a mával řízením.

Ona byla nestydatě rozhodnuta, že mu ho... (odhadla ho špatně, ten džus nepil kvůli ní)

"NECH TOHO!" Křikl na ní zhurta, až se lekla.

Nebyla zvyklá na takovou reakci od mužů. Většinou ji jako beránci nechali dělat, co si zamanula. Nevěřícně a uraženě se dívala do jeho napjatého obličeje.

On se na ni upřeně zahleděl a uviděl v jejím pohledu smrt. V tu chvíli vjelo nákladní auto do protisměru a oslnilo ho. Nemohl už nic dělat.

***

Jela jsem za vámi. Řídil si divně, chvilkami dost nebezpečně. Pak jste se mi ztratili..........

Hned, když jsem dorazila na místo, poznala jsem tvoje auto. Bože, co se stalo?

Rvala jsem pomačkané dveře. Vytáhla jsem tě z auta, tvoje nohy byly podivně zkrouceny, vláčely se za tvým tělem, jako kdyby držely jen na kůži. 

Jak se sakra dělá ta první pomoc? Listovala jsem v hlavě sešity z "Fyziologie člověka". Zaklonit hlavu a vyndat jazyk. Jasně. Kde máš ten jazyk, doprdele! Kolikrát se mačká? desetkrát? a jednou fouknout, nebo patnáckrát? A dvakrát dýchnout? Kruci! 

Prostě jsem tlačila na hrudník, jako to šlo. Žádný tep jsem nenahmatala, panikařila jsem. 

"Robe! KURVA!" Řvala jsem z plných plic do tiché noci a bušila do tvého hrudníku. Zuřivě, bez manuálu.

"Vydrž," držela jsem tě za ruku, teď jsi to byl ty, kdo potřeboval mne. Zdálky jsem slyšela houkačky. 

Co se stalo? Ty, přece jsi tak dobrý a klidný řidič. Celý večer si nic nepil. Nechápala jsem!

Odvracela jsem zrak od tvého zmasakrovaného těla a utírala si slzy do rukávů té drahé, bílé košile od Daniely. Bylo mi to fuk. Tu krev a řasenku už jsem z látky nikdy nedostala. Klečela jsem u tvého těla a brečela jsem. Tak jsem se o tebe bála.

"Běžte stranou!" Odstrčil mne jeden z uniformovaných mužů. Byla jsem tak bezradná. Seděla jsem na bobku a modlila se.

Po okraji silnice jsem zahlédla tmavý stín. Producírovala se tam velká černá chlupatá kočka. 

***

Už ani nevím, jak jsem se dostala domů. Jen vím, že jsem nemohla usnout a neustále jsem myslela na tebe. Jestli přežiješ.

"Přežij! Prosím." Mumlala jsem si do polštáře a brečela jsem.

***

Pamatuju si to jako dnes. Ten první pohled na tebe. Tedy na větší kousek tebe. Vím, že jsi bojovník a tvrďák, ale to první probuzení pro tebe bylo bolestné.

Zvláštní pohledy smutných přátel a rodičů u tvé postele.

Vím, že to muselo hodně bolet, když si to zjistil... 

***

Dnes to vím zcela jistě. Ta mrcha tě chtěla celého, ale ty ses jí ubránil.

https://blogadmin.idnes.cz/admin/c/589959/preview-page.html

Jsi nejsilnější člověk, kterého znám. Jsi nejlepší přítel a vím, že tě vždy rozesměju úplnou kravinou. Jsi člověk, který se zasměje všem mým úsměvným příběhům, trapasům a malérům.