Je tohle konec?

Touha je silnější než cokoliv jiného na světě. Když žena nebo muž touží, nic ji nebo jeho nezastaví, dokud nedostane, co chce. Kvůli touze lidé umírají, kvůli touze se rodí noví človíčkové, kvůli touze se lidé rozcházejí. Tužme..!

"Uvidíme se," napsala a doplnila tisíc šťastných ikonek.

"Kdy?" Odepsal.

Kruci, jak je ten chat nespravedlivý. Žádné city z otázky "Kdy?" nevycítila. Myslí "Kdy?" natěšeně? nebo "Kdy?" znuděně. "Tak dobře přijeď, ať už to mám za sebou..." by nejradši doplnil.

"V pondělí?" Veselý smajlík s vypláznutým jazykem.

"Dobře, ve dvě v našem baru." A zase nic. Co by mu to udělalo přidat jeden úplně malinký obrázek malého žlutého smějícího se kolečka.

"Těším se!" Ona přidala žluťáska s polibkem.

"Já taky." A nic!

Dobře, připraví se na něj. Až ji uvidí po deseti letech, spadne mu brada a bude po ní toužit jako při prvním střetnutí. Bude natěšený na její tělo. V jeho objetí se bude propadat do utajených zákoutí lásky.

....

Kde je? Jela takovou dálku, aby utišila srdce a touhu těla a on nikde? Nepřijede?! Je to jasný, zapomněl nebo se na ni dokonce vykašlal?

Rozhlížela se po restauraci a ostýchavě si objednala vodu s citronem. Bylo nesnesitelné horko. Slunce nekompromisně pálilo a ona nervozně pokukovala na cestu, jestli už jede.

...

BOŽE!!! Byl přesně takový, jak si ho vysnila. Hmmmmmm! Byl tak sladký. Nejradši by mu skočila rovnou do náruče. Představovala si, že doběhne k němu a vrhne se na něj a... Zahrne ho polibky!

Zastavil se. Přemýšlel, kudy jít naproti, aby je vidělo co nejméně lidí. Nepoběží k němu. Srdce ji bušilo, blížil se a jí se tak moc chtělo si k němu přičichnout.

Nic! Letmá pusa. Ani si nevšiml, jak moc jí to dnes slušelo. Kvůli němu! To nevadí. Nemohla se na něj přece sápat v baru. I když... ty jejich čisté záchody jsou tak prostorné. Zahnala myšlenky na sex.

...

"Vezmu tě dolů do města autem." Navrhl. Ona souhlasila.

Hodiny utekly jako voda. V jeho očích nešlo nic vyčíst. Chtěl ji? Toužil po ní? Náhle se k ní v autě naklonil. No konečně! Teď. Už cítila, že ji políbí a jejich těla se roztřesou ve vášnivém tanci. Ona bude šťastná a on si bude moct dělat, co bude chtít!

"Tam bydlím." Řekl a ukázal na dům stojící na kopci.

Bylo to pozvání? V rozhovoru prohodil, že ještě má nějakou práci. Nezval ji?! A co když by ona řekla, že se tam chce podívat? Vzal by ji tam, i když "ještě něco měl"?

Chtěla ho ochutnávat od hlavy k patě. Chtěla, aby pomalu rozepínal halenku a pak něžně potěžkával její prsa. Ta představa ji sžírala.

Jenže rozum hlásal: "Pozor, jsi vdaná paní a on taky není zrovna volný!!!" Jeho žena je krásná, vášnivá a náruživá. Její sebevědomí klesá na bod mrazu.

Podívala se směrem, kam ukazoval. Dům na kopci. Ach jo. To by bylo útočiště! Oáza nekončícího citu. Pokývala hlavou a odehnala tu představu.

...

"Dej mi ještě pusu!"

Teď?! Tady?! Zastavili autem na parkovišti před supermarketem. Všude milion lidí. Líbat se tady? Proč jen neřekla, že se chce rozloučit někde v soukromí? Souhlasil by? Dal by jí košem? V tomhle chlapovi se fakt nevyzná.

Většina jiných mužů, kteří ji ale vůbec nezajímali, s ní flirtují a usmívají se a svlíkají ji pohledem... A její vysněný chce polibek před supermarketem? Jasně, aby se třeba něco nezvrtlo. Je tak zodpovědný.

Má ho políbit dlouze? Pěkně bude sát jeho ret a pak lehce ho lízne? Políbí ho a zašeptá mu do ucha něco sprostého? Vezme mu ruku a vsune si ji pod sukni? Možná, když zjistí, že nemá kalhotky... Tak třeba... Co třeba? Tady na parkovišti? V autě? Radši ne.

Rychle ho líbla a vyběhla z auta. Nejradši by se neviděla. Tolik po něm celou dobu toužila, chtěla se ho dotýkat a milovat se s ním. A pak utekla! Kdyby jí jen trochu pomohl...

Zbabělče!

...

Ten opar se jí celé měsíce neustále vrací. Je to vzpomínka na rande, které vůbec nevyšlo. A tak stále čeká. Občas si napíšou. Ona často, on sporadicky odpovídá, že nemá čas.

Stejně ji pořád přitahuje a ona častěji večer usíná s rukama v klíně s myšlenkami na něj. Představuje si ji večer před spaním? Myšlenky se jí míhají v hlavě a srdce buší při vzpomínce na něj. Překrásné vlny touhy přebíhají po zádech, když večer vlhne sama v posteli. Přece ta jeho vlasatá amazonka nemůže být tak dobrá, že nemá chuť na jiné maso.

Děj se vůle boží. "Chci tě! Toužím po tobě!" Napíše mu. V noci dlouhé povídání o jejich erotických představách, se konečně trošku otevřel. Zbožňuje ho! A pak... NIC! A zase NIC! Vyprovokuje ho. "Co takhle občas napsat?" Čeká, že řekne, že kdyby mohl, psal by jí od rána do večera. Že na ní myslí, kudy chodí...

Odpověď? .... "Nechovej se jako malá holka." !!!!!!!

K.O.

Tahle podpásovka ji dorazila. Je to konec? Má pocit, že nikdy neucítí jeho dlaně na jejích ňadrech, jeho zuby ji nikdy nekousnou do šíje, do bradavek, nikdy neucítí jeho vzrušení natlačené do jejího hlubokého já.

Škoda, představa úplné oddanosti ji přivádí k šílenství. Když leží na břiše a má vyšpuleno a on na ni nalehne celým svým tělem a ....

...

Ulehá nahá do manželské postele. Nedá se nic dělat. Přitulí se. Otec jejich dětí se probouzí a obejme ji. Její ruce sjíždí po zádech až k zadku a pak pomalu klouže prsty do jeho klína. Cítí vzrušení.

"Nemůžeš spát, mrško?" Usměje se. "Miluju tě. Jsi to nejlepší, co mě kdy v životě potkalo."

Co by vlastně chtěla?