Nechybí ti?

Žij teď naplno, co kdyby tě zítra přejelo auto. Co neuděláš dnes, nebudeš možná moct udělat už nikdy. Tak do toho, neboj se toho.

Opravdu Ti nechyběla? Nemyslels na ní, když Ti začala polední pauza? Když si ráno otevřel mail, nepřekvapilo Tě, že tam není zpráva od ní? Její fotka, kde se na Tebe směje nebo jiná, intimnější?

Nic pro tebe neznamenala? To krátkodobé potěšení, které se jí tak líbilo.

Proč si jí nezavolal? Proč si nenapsal? Proč si neposlal fotku, kde naznačuješ polibek?

Ona Tě tak milovala. Celým svým srdcem, celým svým tělem, celým svým mozkem. Byla ochotná splnit Ti každičký sen.

Stejně jako se ona zamilovala do Tebe díky jedné jediné vtipné větě, stejně tak si to Ty ukončil kvůli jedné pitomé otázce. Otázce, která už nikdy nepůjde vzít zpět, ale která vůbec neměla nikomu ublížit. Malé nedorozumění, které jí zlomilo srdce.

"Zničíš mě?" Zeptala se jednou. Dnes už víš, že ano. Zničils ji. Zahubil si její lásku, její touhu. Zbožňovala Tě. Chtěla Tě laskat a vychutnávat Tvoje tělo plnými doušky. Vaše představy byly, jak si sám řekl dokonalé. Už se Ti otevřela, začala Ti důvěřovat a chtěla Ti darovat všechno. VŠECHNO!!! (křičím :))

Když jste spolu trávili nekonečné intimní chvíle v koupelně, když po vás stékaly proudy horké vody, tehdy Tě milovala. Rád si chytal pramínky tekoucí z bradavek do pusy a pak je pomalu pouštěl ven. Dlouho jste se líbali, přesně tak, jak Tě to naučila.

Její malé tělo v Tvé velké náruči si přece nemohl vymazat z paměti. Pomalu si jí rukou rozevíral stehna a prsty hledal zkušeně její teplo, pamatuješ? Vzpomínáš, jak se Ti líbilo, když ležela na boku, nohy pokrčené a Tys přilehl kolmo k ní? Její nohy sis opřel o svůj bok a díval ses, jak kloužeš dovnitř a zase ven.

"Nemůžu Ti ukázat všechno hned na začátku, co Ti budu ukazovat za týden, měsíc?" Styděla se jednou.

"A co když mě zítra porazí auto?" Zažertoval si. "To bych o všechno přišel." A ona se odvážila a ukázala Ti úplně všechno, celá se Ti oddala. Hltal si její tělo a ona si vychutnávala slast, kterou si jí dopřával jazykem v jejím rozkroku. Když s Tebou poprvé vyvrcholila, myslela, že rozkoší umře.

...

"Co když mě jednou porazí auto???"

....

Tu větu máš dnes v hlavě. Už není vtipná. Je smutná a Ty víš, žes neměl být tvrdohlavý a měl si přijmout její omluvu. Chtěla se omluvit. Chtěla, ale Tys nechtěl poslouchat. A pak se to stalo. Rozhodnutí, že zavoláš. Mobilní telefon pohozený někde v její kabelce zuřivě vyzváněl. Nemohla ho nahmatat a když se jí to podařilo, zjistila, že voláš Ty. Očí jí zalily slzy. Štěstím... Už se chystala říct, jak moc Tě miluje, jak si jí chyběl... stačila jen "Ahojky" a nastalo ticho. Ticho, kterému si nerozuměl.

Nákladnímu autu, které se řítilo ulicí, selhaly brzdy. Ona vstoupila do vozovky, v očích upnutých na displej slzy štěstí. Nebolelo ji to. Bylo to rychlé. Její tělo rozdrtila osmikola...

Teď tady stojíš. Rukama se snažíš nenápadně utřít slzy, které se samovolně tvoří. Díváš se na její vážnou tvář, a víš, že ji už nikdy nepohladíš, nepolíbíš, že už nikdy nezaboříš svůj obličej na její prsa. Snažíš se neplakat, ale přece se ti v hlavince míchají vzpomínky a ty obměkčily Tvé srdce.

Co kdybys jí zavolal dřív? Co kdyby se to nedorozumění vysvětlilo?

Čas nejde vrátit zpátky!

Teď víš, že budeš žít jinak.

Emko?! Co kdyby Tě zítra porazilo auto?