Je prima vědět, jaký je smysl tvého bytí... Příběh o jednom "životě"
(* Chtěla bych jen podotknout, že "y" ve všech příčestích minulých jsou správně)
(píše se rok 1994)
"Ano!"
"Paráda!"
"Skvělé!"
"Konečně!"
Hrdě se všichni natahují.
"Ještě mě, ještě mě!"
"Mě taky!"
"Tady jsem!"
A já? Připadám si osaměle. Copak jen já mám mozek?
Nerozumím tomu zvuku, neznám ten podivný pocit, když se celá kůže třese. V dálce to vidím. Velké bílé, strašlivé ... něco. Podivně to křičí a vrtí se.
Když se rozhlédnu kolem, všichni si stoupají na špičky, aby se na ně nezapomnělo.
Ale já nějak nevím. Jako bych se bál.
"Co je to?" zeptám se rozpačitě.
"Jo, tohle? To už jsem viděl v reklamě. Je to novinka. Člověče, pro tohle žijeme celý svůj život." odpoví mi ten nalevo.
"Opravdu?"
"Ano, tohle tě vezme s sebou a ty už nikdy nebudeš muset jen ležet a stát." přitakává levému ten napravo.
"Hm..." nezdá se mi to.
Vidím ostatní, které už si to vzalo s sebou, jak letí vzduchem vysoko, skoro se ztrácí a pak padají tam dolů, kam já nikdy nedohlédnu. Zpočátku je jejich výraz nadšený, ale při tom pomalém padání už nevypadají tak odevzdaně.
Co když to bolí?
Dívám se na ni. V obličeji nakrčený nos, svislá vráska uprostřed čela... To znamená bolest, znám to, viděl jsem to již mnohokrát. Prsty u nohou má pevně pokroucené, to není běžné.
Ve všech minulých případech si dokonce broukala, hladila nás bílou, hebkou pěnou a pak přejela pomalu, jemně. A my? My se na chvilku schovaly a pak zase vykoukly...
"Co se tak mračíš?" ptá se mne ten jásající vlevo.
"Já nevím... Tohle je smysl mého života?"
"Samozřejmě."
"Ale, když půjdu s tím ... s tou věcí, neopustím náhodou JI?" hlavou hodím k ní. Kolega se otočí jejím směrem.
"Pochop to, ona už nás nechce. A my se musíme podřídit." plácl se přes čelo ten na pravé straně.
"Nechce nás?"
To zabolelo. PROČ ne?! Jsem zraněn, zlomila mi srdce. Po tolika letech s námi se najednou rozhodne, že už nás nepotřebuje?
"To víš, nová móda!" kolega se vrátí zpět ke své práci upozorňovat na sebe.
Ona už nás nechce?
Vždyť... Vždyť jsme s ní prakticky vyrostly...
Chodily jsme všude s ní...
Pamatuju si její první rande...
Krásné erotické masáže...
Vzpomínám na slunce, jak v létě hřeje na naše zkrácené hlavičky...
A v zimě jsme ji vždy zahřály...
Chtěl jsem o tom všem jednou sepsat paměti...
O tom, kolikrát se mne dotkla, když dělala peeling...
Kolikrát mne pohladila po koupeli při krémování...
Ne! Tohle přece nemůže takhle skončit! Novou módou? Nějakou pitomou věcí z reklamy?
Ne, já tedy ne! Já tady zůstanu.
Jsem pevně rozhodnut, že právě mne si ponechá, vždyť já jsem v jejím životě ten prakticky nejdůležitější prvek.
Ta bílá věc se blíží. Šup a kolega letí.
Bože můj! Uhnu před tím hrozným kombajnem stranou. Uff! To bylo jen o vlásek.
"Jupí!" volá teď už bývalý kolega při levitaci.
Ne, ne... já určitě setrvám na svém místě.
Miluji jí... a ona přece musí milovat mne. Tolik dní a tolik nocí jsme spolu prožily... Stýskalo by se jí po mě, vím to!
Její oči míří výš, občas je pevně zatne a sykne bolestí, pak ale pohladí bolavé místo a usměje se.
Já neodejdu. Ani za nic!
Po dlouhém utrpení kraválu a strachu nastává najednou klid a ticho.
Pečlivě se prohlíží, její ruce prohmatávají každičký kout její kůže.
Ano, zůstal jsem. Mám vyhráno.
Lehnu si v poklidu zpět a vydýchávám ten stres.
"Ale, ale, copak ty tady děláš?" uměje se na mne.
"Já jsem tu zůstal, moje lásko, jen pro tebe. Vidíš, jsem z nich všech nejvěrnější." pyšně se zvednu.
V prstech drží tu věc, se kterou si vytrhává miniaturní ‘kolegy’ pod jejím roztomilým nosíkem... nečekaně chytne moji hlavu a ..... AUUUU! NÉEE!!!! Nemohu se bránit...
Tak tohle opravdu bolelo.
Zlaté žiletky...
Smutný konec posledního chloupku...
***
" ... chtěl jsem zapomenout ..."
Bohunka Jakubcová
Úžasný život
Musíte mít pevné nervy. Musíte být čistí jako lilie, protože vždy na vás někdo něco může najít... a pokud máte škraloup... jste v kaši... nezvyknete si, na tenhle styl si nemůže zvyknout nikdo...
Bohunka Jakubcová
Pohled do díry
Tohle jsou díry... neprozradím... ale když půjdete kolem Štěpnického rybníka z náměstí směrem k nám domů (chichi), budete mít po pravé ruce zeď.... a za tou zdí je...
Bohunka Jakubcová
Divá Bára-Viktorka
Možná to nebudu vyprávět úplně přesně, ale potkala jsem divou Báru, časem jsem ji sice v hlavě přehodnotila na Viktorku od splavu, ale vzhledem to byla spíš divá Bára. Divá Bára s mozkem a srdcem Viktorky. Okouzlující...
Bohunka Jakubcová
V lese to žije, i když stromy umírají
Potloukám se lesem a fotím pro vás zajímavé věci. Snad zajímavé. Jsem zvědavá a tak nahlížím i pod kůru stromů, do intimních zákoutí
Bohunka Jakubcová
Pozvánka z mailu, neodolala jsem a šla se podívat ...
Vezměte s sebou obojek, pokud je zapotřebí i náhubek, nějaký pamlsek a bičík. Stálo na pozvánce na mém mailu. Socializace mého parťáka? Inu proč né?! Občas na někoho štěká, občas by i kousl... Mohlo by nám to pomoci ke
Další články autora |
Tři roky vězení. Soud Ferimu potvrdil trest za znásilnění, odvolání zamítl
Městský soud v Praze potvrdil tříletý trest bývalému poslanci Dominiku Ferimu. Za znásilnění a...
Studentky rozrušila přednáška psycholožky, tři dívky skončily v nemocnici
Na kutnohorské střední škole zasahovali záchranáři kvůli skupině rozrušených studentek. Dívky...
Takhle se mě dotýkal jen gynekolog. Fanynky PSG si stěžují na obtěžování
Mnoho žen si po úterním fotbalovém utkání mezi PSG a Barcelonou postěžovalo na obtěžování ze strany...
Školu neznaly, myly se v potoce. Živořící děti v Hluboké vysvobodili až strážníci
Otřesný případ odhalili strážníci z Hluboké nad Vltavou na Českobudějovicku. Při jedné z kontrol...
Prezident Petr Pavel se zranil v obličeji při střelbě ve zbrojovce
Prezident Petr Pavel se při střelbě na střelnici v uherskobrodské České zbrojovce, kam zavítal...
Další případ zpožděné dodávky zbraní. Česká firma se soudí na Ukrajině
Premium Vztahy mezi Českem a Ukrajinou nejsou vždycky idylické. Svědčí o tom soudní spor, na který narazila...
Světlušky mění válčení ve městech. Nové drony snížily počet padlých Izraelců
Premium Jen několik decimetrů velký přístroj může znamenat revoluci městské války: minivrtulník, který...
Dva ruští vojáci se doznali k trojnásobné vraždě na Ukrajině
V okupované části Chersonské oblasti na jihovýchodu Ukrajiny zadrželi dva ruské vojáky, kteří se...
Architektonickou cenu EU získal univerzitní pavilon, blízko byla i ostravská galerie
Studijní pavilon Technické univerzity v německém Braunschweigu se stal vítězem prestižní...
- Počet článků 348
- Celková karma 0
- Průměrná čtenost 606x
Kdo jsem? Jsem tvrdohlavá, většinou veselá ženská. ;)
Když mi chutná, tak hltám. :)) (tedy často)
Občas převrhnu sklenici!!! (tedy často)
Jsem bláznivě chaotická.
Miluju, ano to umím.
Co nesnáším? VÍTR! :)
***
Rozklikněte seznam rubrik níže.