Je prima vědět, jaký je smysl tvého bytí... Příběh o jednom "životě"

5. 09. 2019 5:00:00
Chodily (*) jsme všude s ní... Pamatuju si její první rande... Krásné erotické masáže... Chtěl jsem o tom všem jednou sepsat paměti...

(* Chtěla bych jen podotknout, že "y" ve všech příčestích minulých jsou správně)

(píše se rok 1994)

"Ano!"

"Paráda!"

"Skvělé!"

"Konečně!"

Hrdě se všichni natahují.

"Ještě mě, ještě mě!"

"Mě taky!"

"Tady jsem!"

A já? Připadám si osaměle. Copak jen já mám mozek?

Nerozumím tomu zvuku, neznám ten podivný pocit, když se celá kůže třese. V dálce to vidím. Velké bílé, strašlivé ... něco. Podivně to křičí a vrtí se.

Když se rozhlédnu kolem, všichni si stoupají na špičky, aby se na ně nezapomnělo.

Ale já nějak nevím. Jako bych se bál.

"Co je to?" zeptám se rozpačitě.

"Jo, tohle? To už jsem viděl v reklamě. Je to novinka. Člověče, pro tohle žijeme celý svůj život." odpoví mi ten nalevo.

"Opravdu?"

"Ano, tohle tě vezme s sebou a ty už nikdy nebudeš muset jen ležet a stát." přitakává levému ten napravo.

"Hm..." nezdá se mi to.

Vidím ostatní, které už si to vzalo s sebou, jak letí vzduchem vysoko, skoro se ztrácí a pak padají tam dolů, kam já nikdy nedohlédnu. Zpočátku je jejich výraz nadšený, ale při tom pomalém padání už nevypadají tak odevzdaně.

Co když to bolí?

Dívám se na ni. V obličeji nakrčený nos, svislá vráska uprostřed čela... To znamená bolest, znám to, viděl jsem to již mnohokrát. Prsty u nohou má pevně pokroucené, to není běžné.

Ve všech minulých případech si dokonce broukala, hladila nás bílou, hebkou pěnou a pak přejela pomalu, jemně. A my? My se na chvilku schovaly a pak zase vykoukly...

"Co se tak mračíš?" ptá se mne ten jásající vlevo.

"Já nevím... Tohle je smysl mého života?"

"Samozřejmě."

"Ale, když půjdu s tím ... s tou věcí, neopustím náhodou JI?" hlavou hodím k ní. Kolega se otočí jejím směrem.

"Pochop to, ona už nás nechce. A my se musíme podřídit." plácl se přes čelo ten na pravé straně.

"Nechce nás?"

To zabolelo. PROČ ne?! Jsem zraněn, zlomila mi srdce. Po tolika letech s námi se najednou rozhodne, že už nás nepotřebuje?

"To víš, nová móda!" kolega se vrátí zpět ke své práci upozorňovat na sebe.

Ona už nás nechce?

Vždyť... Vždyť jsme s ní prakticky vyrostly...

Chodily jsme všude s ní...

Pamatuju si její první rande...

Krásné erotické masáže...

Vzpomínám na slunce, jak v létě hřeje na naše zkrácené hlavičky...

A v zimě jsme ji vždy zahřály...

Chtěl jsem o tom všem jednou sepsat paměti...

O tom, kolikrát se mne dotkla, když dělala peeling...

Kolikrát mne pohladila po koupeli při krémování...

Ne! Tohle přece nemůže takhle skončit! Novou módou? Nějakou pitomou věcí z reklamy?

Ne, já tedy ne! Já tady zůstanu.

Jsem pevně rozhodnut, že právě mne si ponechá, vždyť já jsem v jejím životě ten prakticky nejdůležitější prvek.

Ta bílá věc se blíží. Šup a kolega letí.

Bože můj! Uhnu před tím hrozným kombajnem stranou. Uff! To bylo jen o vlásek.

"Jupí!" volá teď už bývalý kolega při levitaci.

Ne, ne... já určitě setrvám na svém místě.

Miluji jí... a ona přece musí milovat mne. Tolik dní a tolik nocí jsme spolu prožily... Stýskalo by se jí po mě, vím to!

Její oči míří výš, občas je pevně zatne a sykne bolestí, pak ale pohladí bolavé místo a usměje se.

Já neodejdu. Ani za nic!

Po dlouhém utrpení kraválu a strachu nastává najednou klid a ticho.

Pečlivě se prohlíží, její ruce prohmatávají každičký kout její kůže.

Ano, zůstal jsem. Mám vyhráno.

Lehnu si v poklidu zpět a vydýchávám ten stres.

"Ale, ale, copak ty tady děláš?" uměje se na mne.

"Já jsem tu zůstal, moje lásko, jen pro tebe. Vidíš, jsem z nich všech nejvěrnější." pyšně se zvednu.

V prstech drží tu věc, se kterou si vytrhává miniaturní ‘kolegy’ pod jejím roztomilým nosíkem... nečekaně chytne moji hlavu a ..... AUUUU! NÉEE!!!! Nemohu se bránit...

Tak tohle opravdu bolelo.

Zlaté žiletky...

Smutný konec posledního chloupku...

***

" ... chtěl jsem zapomenout ..."

Autor: Bohunka Jakubcová | čtvrtek 5.9.2019 5:00 | karma článku: 9.41 | přečteno: 348x

Další články blogera

Bohunka Jakubcová

Železná Ruda 3. (Velké Javorské jezero - Německo)

Vím, nejsem první ani poslední, kdo se tady chce chlubit tímto skvostem Bavorska. Ale já jsem amatér, učeň... fotila jsem to, co moje srdce i oči potěšilo tak, jak jsem to stihla po boku mých dvou "Z". Snad se budou líbit i tak.

22.9.2019 v 5:00 | Karma článku: 10.20 | Přečteno: 123 | Diskuse

Bohunka Jakubcová

Neodcházej v rozčilení, nikdy nevíš, jak to dopadne...

"Mám toho dost!" vlítla Melanka do ložnice a začala házet oblečení do tašky. Ruda mrštil panákem od slivovice o zeď. Roztříštila se na milion kousíčků. Bylo mu to fuk. Vzápětí si nahnul z celé flašky.

19.9.2019 v 5:00 | Karma článku: 13.81 | Přečteno: 565 | Diskuse

Bohunka Jakubcová

Železná Ruda 2. (Černé jezero)

Nádhera schovaná v hlubokých lesích Šumavy. Perla, která mne nadchla. Když už na Šumavu, tak rozhodně k Černému jezeru. Kousek odtud je i Čertovo jezero, ale to navštívíme zase příště. A nemusí to být zrovinka v létě.

15.9.2019 v 5:00 | Karma článku: 22.13 | Přečteno: 746 | Diskuse

Bohunka Jakubcová

Někdy musí i šéf počkat

"To nedám šéfe," zamručím do telefonu. Je nekompromisní. Do hodiny na překladišti??! Se zbláznil nebo co? Tady jsou zácpy jak prase... Přesto řeknu : "Budu tam." No, co taky říct vedení, že jo?!

12.9.2019 v 5:00 | Karma článku: 15.89 | Přečteno: 547 | Diskuse

Další články z rubriky Ona

Jitka Štanclová

To jsme si pěkně zakašlaly, paní. A někdy zase naschle.

"Viróza a chřipky, se vlivem výkyvu teplot kvapem blíží", varují v různých médiích. A přiložené záběry to jen dokazují. Pak se nedivte, že si při jízdě jen tak nepokecáte, ale spíš ji prokašlete.

22.9.2019 v 8:59 | Karma článku: 0.00 | Přečteno: 35 | Diskuse

Ivana Lance

Vadí mi, když cizinci neumí jíst česká jídla

Vzpomínám si na návštěvu, kterou měl brácha kolem roku 1984 z Anglie. Ten člověk nebyl gurmán, to byl barbar. Na talíři jsme mu předložili maso s omáčkou a našima vyhlášeným a dobrýma českýma knedlíkama.

20.9.2019 v 13:17 | Karma článku: 36.43 | Přečteno: 1873 | Diskuse

Ivana Lance

Génius a nebo postižený kluk?

"Génius," říká jeho matka. "Je génius, který učí sám sebe," pěje chválu žena na svého dvaadvacetiletého syna.

19.9.2019 v 16:43 | Karma článku: 16.20 | Přečteno: 981 | Diskuse

Bohunka Jakubcová

Neodcházej v rozčilení, nikdy nevíš, jak to dopadne...

"Mám toho dost!" vlítla Melanka do ložnice a začala házet oblečení do tašky. Ruda mrštil panákem od slivovice o zeď. Roztříštila se na milion kousíčků. Bylo mu to fuk. Vzápětí si nahnul z celé flašky.

19.9.2019 v 5:00 | Karma článku: 13.81 | Přečteno: 565 | Diskuse

Ivana Lance

Na zákazníky se nekřičí

Návštěvu v Cechách si vždycky užívám, gastronomicky užívám a tudíž se přejídám. Nejraději mám naše česká jídla, ale musím říct, že restaurací a jídelen tak nějak ubývá. Velice zklamaná jsem z obchodních středisek,

18.9.2019 v 14:39 | Karma článku: 35.55 | Přečteno: 2291 | Diskuse
Počet článků 195 Celková karma 16.55 Průměrná čtenost 638

 

Kdo jsem? Jsem tvrdohlavá, většinou veselá ženská. ;)

Když mi chutná, tak hltám. :)) (tedy často)

Občas převrhnu sklenici!!! (tedy často) 

Jsem bláznivě chaotická.

Miluju, ano to umím. 

Co nesnáším? VÍTR! :)

***

Rozklikněte seznam rubrik níže.

Najdete na iDNES.cz