Umíte v posteli po ránu zkrotit jednorožce?

26. 05. 2019 6:00:00
"Mamíno..." Probudí mě Zdenička tentokrát nevinně. Odhrnu automaticky deku, aby se mohla přitulit. Nese si své mimino (růžový medvídek v dívčích spodních kalhotkách), pečlivě ho upraví na polštář, já uhnu,

aby se vešly oba, pak se natlačí ona. Nakonec jim nechám celý můj podhlavník a moje hlava tak nějak visí vzduchem.

Pomačká mne a popusinkuje mi celý obličej. Pak vezme medvídka a podá mi ho. Můj úkol je, vzít medvídka za krkem a hrát s ním jako s loutkou. Medvídek mne taky pusinkuje a pak Zdeničku. Ona kňourá a naoko se pere, že nechce, ale když medvídek přestane, řekne: "Jeje. (ještě)"

"Mamínó?" otočí se ke mně.

"Anó?"

"Moe, mamíná?" (moje mamina)

"Jasně."

"Ne Sašíná?" (nejsi Sašiny, že ne?)

"Ne, jenom tvoje."

"Tatína ne, moe." (ani taťkovo nejsi, jen moje) Žárlivka... po kom to tak může mít?

"Jenom tvoje!"

"Áda." (mám tě ráda)

"Taky tě mám ráda."

"Sašíná, momá? (je Saša doma?)

"Ne, je u Patrika."

"Kuk?" (u toho kluka?)

"Jojo." nespokojeně zavrtí hlavičkou.

"Nehi kuk! Papik!" (nemám ráda kluka, Patrika) Ale má ho ráda, když odjíždí, posílá mu vzdušnou pusu.

"Ona se brzy vrátí."

"Pápe?" (v pátek?) má to naučené, že se vrací z intru. Dnes je ale neděle a Saša přespává u Patrika

"Ne, broučku, hned po snídani přijde."

"Uff." Je vidět, že se jí ulevilo.

"Hybě, Sašíná." (moc mi chybí Sašenka)

"Já vím. Mě taky."

Pak jen tak ležíme a broukáme si písničky. Ona jen tak doplňuje slovíčka, když si na některá vzpomene.

"Skákal pes přes oves, kočka leze dírou, šel za ním myslivec, prší prší jen se leje." Vůbec nám nevadí, že to mastíme, máme to tak rády. Ona má radost, že zpívám a já, že si pamatuje některá slova.

"Ho-ko." (slunce) vyskočí její ručka ‘k nebi’.

"Hm, sluníčko?"

"Jooo." Protáhne svoji odpověď.

"Mamína."

"To je slunce mamka?"

"Jo, tatína." Druhá ruka už je v mracích.

"To je slunce taťka?" pokývá. Zvedne moje ruce, aby taky svítily na nebi.

"Sašína, já." ukáže na moje slunce a hned je popíše.

"Broučku, sluníčko je jenom jedno." vysvětlím jí to?

"Neneé." Nevysvětlím.

"Mamína, tatína, Sašína, Deni-ka." počítá na prstech. V tu chvíli si vzpomene, že se ve škole učí počítat... pro ni je to zatím jen říkanka, která se jí někdy povede až do deseti.

"Či, pě, ohum, še." Prstíky lítají a slůvka se pletou.

"Spolu jo?"

"Momo." (Pomoc)

"Jedna..." začnu, první prstík, ten správný (palec), trčí.

"Pě.." Ukazováček, jenže ten se jmenuje dva a ne pět.

"Dva..." opravuju jí. Plácne se do čela.

"B.bej!" (jsem hloupá)

"Nejsi, počítej dál."

Upravím jí prstíky a přichází na řadu číslo tři. Malíček vylítne jako utržený a Zdeničky ruka připomíná rockerský pozdrav.

"O-hum" (osm)

"Ne, tři." Vidím na ní, že je zklamaná a tak přejdeme na jinou hru.

"Kde máš jednorožce?"

"Pí!" (spí)

"Nekopnul tě v noci?"

"Ano." A hned po něm sahá a růžový jednorožec, kterého dostala od Ježíška u toho kluka Patrika, kope do všech stran, až trefí i mě.

"Au!"

"Mamíno, boe?" (bolí tě to?) Fouká mi čelo a mezitím mi dloubne do žeber vlastními kolínky.

"Už je to dobrý." Svírám si břicho.

"Uff." otře si čelo.

Ale oř stále vyhazuje a ona se ho snaží uklidnit. Je to pěkně divoká potvora.

"Top. Top." (stop) hladí mu hřívu a jednorožec je náhle klidný.

"Puchni." (jestli chceš, můžeš si ho půjčit)

"Dobře." Ale jak ho vezmu do rukou já, hned se zjančí a lítá jako utržený. Zdenička vyskočí z postele a jde. Kam? Slyším šramot, pak její nadávání a malé krůčky cupitají zpět. Nese švihadlo.

Omotá tomu neřádovi hlavu a pevně ho přiváže k posteli.

Otvírají se dveře a přilítne pes, kocour a taťka.

"Mího." (tady máš místo) a ukazuje na druhou stranu postele tam, kde neležím já.

Taťka si toho ale nevšímá a lehne si ke mně. Nastaví záda, my ho škrábeme a on slastně pochrupuje.

Pes si na zemi u postele drbe záda, kocour šlape peřinu a vrní, Zdenička donese fixy a už kreslí tátovi na záda sluníčko a dům, strom a Sašínu.

Malování na tělo je naše rodinná zábava. Večer u televize se svlíkneme a pokreslíme si těla barvičkami na kůži. To vymyslela Saša, když chtěla být maskérkou v televizi. Nebo v sobotu odpoledne, když už víme, že se nikam nejde, si počmáráme obličeje.

Někdy češeme tátovi culíčky nebo mu děláme otisky našich obličejů do jeho kůže. Když se hodně namáčkneme obličejem do kůže na břiše nebo na záda, zůstane tam velmi komický ksichtík. Je to zábava.

U mě se po ránu i večer v posteli neustále něco děje. Mám tři lidičky (a dva chlupáčky), kteří jsou se mnou pod dekou rádi. A já si to s nimi taky užívám.

Jak to máte vy?

O tom, jak je moc šikovná jsem psala zde...

O chytání žraloka po ránu v posteli už jste četli?

Dokonce umíme po ránu v posteli stavět i sněhuláka...

(fotky z mého archivu)

***

Dnešní písničku vybírala Saša. (abych se o ní taky zmínila....)

Marie, je dobrá viď?!

Autor: Bohunka Jakubcová | neděle 26.5.2019 6:00 | karma článku: 17.43 | přečteno: 1071x

Další články blogera

Bohunka Jakubcová

Jak jsem chtěla být prezidentkou...

Když si tak vzpomenu, čím jsem to chtěla být, když jsem byla dítě, musím se smát. Když se mě babička zeptala, kam půjdu, až dodělám základku, měla jsem jasno! Půjdu do důchodu. :))

20.6.2019 v 18:49 | Karma článku: 12.96 | Přečteno: 214 | Diskuse

Bohunka Jakubcová

Jak to doma vypadá, když jsou "holky" nemocné

Moje péče se jí očividně líbí. Nastavuje mi další kousky svého těla. Když moje dlaň doputuje až k rozkroku, zastaví mne. "Pozor, pozor, dnes jsme nemocné..."

20.6.2019 v 6:00 | Karma článku: 16.28 | Přečteno: 688 | Diskuse

Bohunka Jakubcová

Tátové, díky že jste.

Ať už jste tu proto, abyste naše (vaše) dítka vozili na kroužky, uměli si poradit v každé situaci, být nám, nejdřív dětem a potom manželkám, oporou nebo jste jen upustil kapičku a ani nevíte, že jste tátou...

15.6.2019 v 12:17 | Karma článku: 17.97 | Přečteno: 314 | Diskuse

Bohunka Jakubcová

Mamka, Taťka a pekelník. Zachrání nás?

Být vámi, přečtu si to. Čeká je další velká porada. Tak velká, že to možná zamává celým světem. Celou Zemí, možná to bude mít dopad na všechny lidi světa. Po poradě bude grilování a vínečko, možná i slivovička.

13.6.2019 v 6:00 | Karma článku: 12.13 | Přečteno: 405 | Diskuse

Další články z rubriky Ona

Jiřina Poláková

Muži mají rádi na ženách ženskost. A ženy na mužích?

Muži prý mají rádi na ženách jejich ženskost. A ženy na mužích? Já mám nejraději na mužích jejich vynalézavost, smysl pro techniku a mužnost ve smyslu „ochráním tě a zabiju každého, kdo by ti chtěl vlásek zkřivit“.

24.6.2019 v 8:59 | Karma článku: 7.80 | Přečteno: 150 | Diskuse

Ivana Dianová

Skoro milionářkou

Blahopřejeme Vám co nejsrdečněji a nejupřímněji! Byla jste vylosována- jakožto věrná čtenářka našeho časopisu- jako absolutní výherkyně částky 1. 000 000 Kč!!!

23.6.2019 v 17:34 | Karma článku: 22.22 | Přečteno: 508 | Diskuse

Hana Bordovská

Naše dudlíková story

!Pro matky aktuálně řešící dudlík, ostatní to bude nudit Mám zatím první dítě a nechodím do práce, což znamená, že řeším. Řeším kraviny. Třeba to, kdy vzít dítěti dudlík.

22.6.2019 v 21:24 | Karma článku: 9.53 | Přečteno: 279 | Diskuse

Jiřina Poláková

Dvojité těhotenství

Začalo to dost divně a pokračovalo nahlížením do každé druhé popelnice v okolí. Mohlo mě napadnout, že to není jen tak.

21.6.2019 v 16:57 | Karma článku: 17.14 | Přečteno: 453 | Diskuse

Bohunka Jakubcová

Jak jsem chtěla být prezidentkou...

Když si tak vzpomenu, čím jsem to chtěla být, když jsem byla dítě, musím se smát. Když se mě babička zeptala, kam půjdu, až dodělám základku, měla jsem jasno! Půjdu do důchodu. :))

20.6.2019 v 18:49 | Karma článku: 12.96 | Přečteno: 214 | Diskuse
Počet článků 167 Celková karma 14.66 Průměrná čtenost 647

 

Kdo jsem? Jsem tvrdohlavá, většinou veselá ženská. ;)

Když mi chutná, tak hltám. :)) (tedy často)

Občas převrhnu sklenici!!! (tedy často) 

Jsem bláznivě chaotická.

Miluju, ano to umím. 

Co nesnáším? VÍTR! :)

***

jakubcina@seznam.cz 

***

Rozklikněte seznam rubrik níže.

Najdete na iDNES.cz