Umíte v posteli po ránu chytat žraloka?

2. 12. 2018 6:00:00
Když se u nás po ránu v posteli zrovna nestaví sněhulák, máme jinou velmi důležitou práci. Pojďte s námi na ryby.

Už jsem vás naučila, jak se po ránu s posteli staví sněhulák.

Zde

Dnes?

Tentokrát jdu já navštívit její pelíšek.

Má tam asi sto plyšáků a každý má své místo. Večer, než jde spát je všechny rozloží přesně podle jejích představ. Někdy podle druhů. Jindy podle barev, nebo nálady.

Sem sněhuláci, sem kravičky, sem zase pejsci, miminko (růžový medvídek) má své výsostní místo na polštáři. Všechny své chráněnce miluje a když usnou, chodí po domě a každého z nás kárá, že musíme být potichu, protože zvířátka spí.

Copak budeme dnes asi provádět v posteli?

"Vstávinkej, prdelko." Kleknu si k posteli. Ona spí. Tedy dělá, že spí. Čeká na ten správný okamžik. Zavrtí se a roztáhne se zavřenýma očima ruce. Když se neopatrně přiblížím, polapí mě do svých dětských spárů.

Jsem chycena, jsem opusinkovaná a umačkaná k smrti.

Upadnu do jejího náruče a hlavu si položím na její maličký hrudníček.

"Moe, mamína." (moje mamino)

"Moje Zdeničko." Odpovím a dostanu pusu. Ještě víc mi zarazí rameno do krku a já lapám po dechu.

Lehnu si k ní celá a ona mě obmotá svýma rukama, hladí mi vlasy a osahává nos. Dlouhé vítání po dlouhé noci.

Pak si zacpe nos a zhluboka se nadechne.

"Mamí, či, či-či, jo?" (mamko budeš mi počítat, jak dlouho vydržím pod vodou?)

"Tři, dva, jedna." Nafoukne tvářičky, našpulí rty a vykulí oči.

"Jedna, dva, tři, čtyři, pět." Vynoří se z vody. Ještě nevím, jestli je to vana, rybník nebo dokonce moře. To si pamatuje z dovolené a dost často o něm mluví.

"Mamí, či?" (mami kolik?)

"Pět," samozřejmě jsem počítala rychle.

"Juhů!" Zavýská a zamává rukama.

"Poho!" (pozor!) vykřikne najednou.

"Copak?" Jsem překvapená.

"Lej, halo." (zlej žralok!") Aha, je to jasné, jsme v moři.

"Kde?"

Ukáže prstíkem na místo u nohou.

"Bóí." (bojím se) Obě skrčíme nohy k bradě a přemýšlíme co s tím.

"Nemusíš se bát. Máme přece pruty, chytneme ho a sníme."

"Jó!" A už napichuje návnadu. Nahodí prut, na to je moc dobrá, dělá to každé koupání ve vaně.

Pak silou začne tahat, heká u toho a funí.

"Pomó." (pomoz mi)

Vezmu ten nejnovější rybářský hit, ona navíjí a já tahám, jako děda svou řepu.

Jde nám to spolu perfektně, jsme dobrá dvojka.

Nakonec se nám to povede. Zdenička okamžitě vytáhne klacek na pečení ryb. Co na tom, že žralok je velký, napíchne ho a osolí. Trochu i pepře, ale jen trochu.

"Pe, ko-hí-e. Pálí." (pepře jen trošku, pálí)

Pak vezme do dlaní velké kameny a rozkřesává oheň. Těším se na tu pochoutku. Oheň už plápolá a já smím ochutnat jako první. Mám v naší rodině protekci, Zednička mě má nejradši. (Když není Saša doma...)

Chutná nám to. Ale jí to nestačí, nahodí další návnadu. Já už ale mám plné břicho. Á, další žralok, musím foukat, protože je horký.

Společně ochlazujeme tu horkou rybí baštu.

"Fuj, ko." (fuj, kost) plivne stranou a vyndavá kost z pusy. "Poho." (pozor) upozorní mne, abych ji nespolkla.

"To stačí," musím ukončit tuhle hru. "Za chvilku bude snídaně, vypadá to na palačinky, aby se nám ještě vešly do bříška."

"Pa-a-i-y?" (palačinky) pohladí si bříško a zahazuje zbylé rybí maso. Palačinky má mnohem raději než rybinu.

A ruce jezdí a míchají těsto na palačinky. To bude bašta!

"Mamina ne."

"Proč ne?" Mám ráda palačinky.

"Mamina, obohý bicho." (mamina je tlustá)rukama roztahne velikost mého břicha do nekonečna.

"CO? Nene, nejsem tlustá."

"JOJO," vyhrne triko a ukáže na moje břicho... bříško...bříšínko... není tak tlustý! Možná špatně vidí. Poprská mi ho a pak dostanu pusinku.

"Na, óbě." (ná, oběd) začne novou hru.

"Kdo bude jíst?"

"Yby." (ryby)

A začne pěstičkou sypat imaginárním rybičkám v akvárku žrádlo. Tuhle jsme se dívaly v prodejně na čichavce a moc se jí líbily.

"Mňam, mňam," říká u toho a rybičky se cpou. Perou se v té naší skleněné nádobě a předhání se, která toho nejvíc sní.

Zrzínu to těší, tleská a skáče po mě. Pak se začne mazlit. Konec hry, teď má na starost mamku.

Pusinky, hlazení, a slůvka "Áda." (ráda) střídají kopance kolenem do mého boku. Miluju to!

Pak se ztratí na druhou stranu postele a najde moje chodidla. Prstíkem zaloví pod dekou a pošimrá mne. Zaječím, až v kuchyni vyštěkne pes. Nepřestává a já dusím své výkřiky do peřiny. Vyvádí a já ji musím uklidnit.

"Slyšelas?" Zaujmu ji a ona konečně přestane.

"Pim." (Tim, náš pes) "Haf, haf, hauauau." Umí ho opravdu věrně napodobit.

Pes se ozve znovu, nemůže se dočkat.

"Můhu, Pim, puhni?" (můžu pustit Tima za námi?)

"Jasně." Zaskáče a zmizí. Slyším veselé mlácení ocasem, její "No, jo, no, jo, Pime!" Přesně vím, že s ním sedí na zemi a mačká ho. A on drží a olizuje ji obličej. Těšili se na sebe celou černou noc.

Využiju situace a stěhuju se do velkého teplého pelechu mého muže.

***

Při četbě o kočičce chtěla vidět "čičinu". Ukázali jí slovo kočka. Zamračila se a řekla, že tohle není čičina, že nemá vousky, ocásek, pacičky, nožičky ani ouška :))

A...

Udělaly jsme dvě čárky a vedle napsaly číslici dvě. Aby pochopila, že je to stejné. Ona na to koukla, plácla se do čela, její pohled říkal vše. Mamino, ty jsi úplně pitomá, koukej, vždyť tohle jsou dvě čárky a tohle je S nebo Z a ne dvě! :))

Dokáže nás rozesmát pouhým pohledem.

Ona je rozkošná!

Miláček!

Autor: Bohunka Jakubcová | neděle 2.12.2018 6:00 | karma článku: 11.92 | přečteno: 464x

Další články blogera

Bohunka Jakubcová

Má tenhle člověk ještě kousek citu v těle?

Ve dne přítel, v neděli vrah. Zaměstnání jako každé jiné. Ale jak s tím žít? Jak odejít? Naskýtá se jen jediná možnost.

13.12.2018 v 7:18 | Karma článku: 6.63 | Přečteno: 872 | Diskuse

Bohunka Jakubcová

Nechoď s plasty, když je tma! Komu není rady, tomu není pomoci!

Maruška žehlí. Ona vždy žehlí dole v garáži. Její garáž je uklizená skoro jako obývací pokoj. Na zemi koberec. Něco mezi špajzkou a klidným místem, kam se může schovat, když jí leze Pepa na nervy. Pokračujeme? Jak chcete

9.12.2018 v 6:00 | Karma článku: 13.39 | Přečteno: 723 | Diskuse

Bohunka Jakubcová

Vyměňme si to, chceš? Budu žena! Budu sprostá žena, jak já si užiju. Jdu do toho!

Dlouhý rozhovor "Proč vy ženský vždycky tak vyvádíte? Jste každou chvíli rozhozený, ubrečený, nebo naopak šťastný. Nemůžete být trochu normální lidi, třeba jako chlapi?"

6.12.2018 v 6:00 | Karma článku: 12.53 | Přečteno: 749 | Diskuse

Další články z rubriky Osobní

Vlastimil Fürst

Udělej krok víry

Prvního dne po sobotě, za časného jitra, přišly k hrobu s vonnými mastmi, které připravily. Nalezly však kámen od hrobu odvalený. (Lukáš 24,1+2)

15.12.2018 v 21:31 | Karma článku: 0.00 | Přečteno: 15 | Diskuse

Vlasta Fišrová

Pocta mým spřízněným duším

Díky spřízněným duším si dovedu lépe uvědomovat sebe samou. Své vlastní božství. A šířit lásku. Lásku, která prostupuje vše. Hladí, boří bariéry, uzdravuje. Jak je třeba. Je to tak mocná síla...poslyšte příběh ze života.

15.12.2018 v 11:51 | Karma článku: 5.92 | Přečteno: 155 | Diskuse

Adam Chadima

Jak a proč jsem napsal Step 1 USMLE (nostrifikační zkoušku nutnou pro práci lékaře v USA)

Následující text je určen především (ale nejen) pro studenty a lékaře, kteří se rozhodnou tento test také absolvovat, přičemž může zároveň posloužit jako návod či inspirace, jak postupovat v přípravě a na co je potřeba se zaměřit.

15.12.2018 v 0:14 | Karma článku: 17.54 | Přečteno: 548 | Diskuse

Vlastimil Fürst

Respekt k přikázání

Byl pátek a začínala sobota. Ženy, které šly s Ježíšem z Galileje, šly za ním; viděly hrob i to, jak bylo tělo pochováno. Potom se vrátily, aby připravily vonné masti a oleje. Ale v sobotu zachovaly podle přikázání sváteční klid.

14.12.2018 v 21:31 | Karma článku: 12.73 | Přečteno: 142 | Diskuse

Anna Novacek

To si Bertík nezasloužil

Po mnoha letech jsem se rozhodla prodat své milované staré autíčko. Kdybych tušila, jaké problémy mě kvůli pár tisícovkám čekají, raději bych v něm jezdila do doby, než se úplně rozpadne.

14.12.2018 v 13:20 | Karma článku: 17.27 | Přečteno: 760 | Diskuse
Počet článků 117 Celková karma 14.43 Průměrná čtenost 668

Kdo jsem? Jsem tvrdohlavá, většinou veselá ženská. ;)

Když mi chutná, tak hltám. :)) (tedy často)

Občas převrhnu sklenici!!! (tedy často) 

Jsem bláznivě chaotická.

Jsem stále zamilovaná.

Patřím svým dětem!

Ale!!!

Miluju lidi!

Miluju zvířata. 

Miluju květenu v jakékoli podobě. 

Miluju jaro.

Miluju léto.

Miluju podzim.

Miluju zimu!

Miluju žít!  

Co nesnáším? VÍTR! :)

jakubcina@seznam.cz 

Najdete na iDNES.cz