Pro Boha! Jsem vrah?... Jsem vrah! Ale byl to skvělý zážitek!

13. 09. 2018 6:00:00
Ona! Umírá! Zasloužila si to. Omlouvám své chování. Ležím zhroucená na jejím vychládajícím těle a šeptám jí do ucha, že ji nenávidím.

Už tolik let mě štve! Stále jsem jí omlouvala, přece jen je to moje...

Udělala tolik chyb a ublížila tolika lidem a já stála za ní a vlastně jsem ji podporovala.

Tohle je ale už moc!

***

Vcházím do ložnice. Dveře nejdou otevřít, musím pořádně zabrat. Zadrhnou a nakonec je přece jen se zavrzáním rozrazím.

Nedokážu se rozkoukat, svítí mi do očí přímé světlo. Nikdy tady takové světlo nebylo... Mžourám a poslepu jdu k posteli. Manželská postel je asi tři kroky od dveří. Vnímám v ní nějaký pohyb.

Holky hrajou na schovávanou? Musím se smát představě, že odkopou deku a pak na mě vybafnou. Budu hrát překvapenou a skočím k nim pod peřinu a pomazlím je. Ta menší se o mě bude prát, protože já jsem jen její. Je majetnická.

Tam, kde mají být nožičky uvidím prudký pohyb, spíš třes. Pošimrám to místo. Ale maličká nic. Ještě jednou nahmatám její chodidýlko a prstem ji poškrabu. Další záškub hned vedle. Ta starší se tam taky schovává.

Žádné řechtání, žádné: "Tři dva jedna teď, BAF!" Nic. Podivné ticho. Slyším posmrkávání. Vezmu deku do rukou a pomalu ji táhnu z holek.

Nebrání se. Vůbec se se mnou nepřetahujou. Pokrývka odhaluje jejich hlavičky. Pak oči!

OČI! Jsou vytřeštěné a vyděšené!

"Baf!" Vykřiknu já, ale neraduju se. Uvidím...!

Co to sakra je?

Ony mají obličeje vystrašené, zalité krví. Krev je vlastně úplně všude. Strhnu rychle deku na zem a rukou si musím zakrýt ústa, abych nevykřikla. Obě se třesou a nekzvladatelně mrskají rukama. Pod hrdly hluboké řezné rány. Krev z nich hrne a já jen stojím a nevím, co dělat. Slzy mi přetékají z očí, chci křičet, ale nemůžu.

Skočím do postele a snažím se rukama zastavit unikající krev. Je to zbytečné, všude tryská a já nedokážu ten proud udržet. Mačkám jejich krky a bojím se, že jim ještě víc ublížím.

Náhle mi to dojde. To ONA!

Otočím se a uvidím jí mezi dveřmi. Hlavu skloněnou a v očích mrtvo. Skelný pohled do neznáma, je úplně mimo.

Vrhnu se na ní. Cloumám s ní, ale ona se jen směje. Biju ji pěstmi, ale nestačí mi to. Nenávidím ji. Už není moje... už je cizí žena, chci ji zabít, zničit. Mám nutkavou potřebu ji zabít vlastníma rukama.

Nemám v nich tolik síly. Ona jen stojí a krčí rameny.

"Nechtěla jsem..." Vypotí ze sebe. Zrůda, mrcha, svině!

Odstrčím ji až žuchne dolů ze schodů ke sklepu. Letím nepříčetně do kuchyně, nahmatám nůž. Ne, tenhle ne! Chce to něco lepšího!

Nůžky!

Ano! Ty velké lesklé nůžky, co mi přinesl ježíšek.

Kde je mám??? Pospíchám! Lovím ve svém šití, až ucítím ten studený lesk.

Sevřu je v pravé ruce. Zhluboka dýchám. Chci její krev, její život, dluží mi to. Za moji péči, za omluvy, za bolest, kterou způsobila už tolika lidem. Mým známým a teď i mě a mým milovaným dětem. Stvůra bezcitná!

Lehce seskakuju k ní pod schody. Bez rozmyslu do ní bodám nůžky. Do krku, do tváře, aby se nemohla nikdy zasmát, do rukou, aby nemohly nikdy udeřit, do břicha, aby nikdy nemohla porodit další dítě, do nohou, aby mi nemohla utéct.

Klečím nad ní. Snaží se smát, ale bolest jí křiví tvář. Bodám znovu a znovu, jsem unavená, ale spokojená. Konečně jsem se s ní vypořádala. Poškrábané ruce od jejích nehtů mne pálí, pláču a křičím, ale jsem šťastná.

Ona! Umírá! Zasloužila si to. Omlouvám své chování. Ležím zhroucená na jejím vychládajícím těle a šeptám jí do ucha, že ji nenávidím.

Ať shoří v pekle! Kéž by existovalo peklo... Zasloužila by si ďáblovo lože!

Myslím, že za ta slova mě do nebe nikdy nevezmou!

Zabila jsem ji. Jsem vrah!

Ale nesmírně se mi ulevilo. Konečně jsem udělala to, co jsem měla už dávno!

Zabila bych nejradši i její duši, o tu se ale musí postarat jinde.

Modlila bych se, kdybych věděla, že dostane, co jí náleží!

Jsem prokletá! Ale alespoň jsem se jednou pro vždy vypořádala s bytostí, kterou miluju i nenávidím zároveň.

S kým? S čím?

....

***

Ještě, že to byl zas jen sen.

Existuje spravedlnost? Budeme jednou souzeni podle našich skutků? Co když ano?

Sakra, já mám zase blbý myšlenky.

Kruci, kde jsou ty hezký erotický sny? Tak hezky se mi ještě nedávno usínalo, když jsem věděla, že se v nich budu líbat a milovat se...

Proč teď tohle? Svědomí? Možná?!

Noc je ještě dlouhá a já toho ještě musím do rána tolik naspat.

Dobrou noc.

***

Zaz je moje láska. Je rozkošná a její hlas je tak hm... :)

Děkuji za návštěvu. Pokud přijdete zase za týden, počtete si o těžké cestě zpět...

Autor: Bohunka Jakubcová | čtvrtek 13.9.2018 6:00 | karma článku: 11.15 | přečteno: 601x

Další články blogera

Bohunka Jakubcová

Prý moje články nenapojují, a tak to musím napravit. (2/2) nedělní...

Pokračování příběhu, ve kterém jsem se opět shledala s tím, kdo mi nejvíc chyběl. Dnes se to dozvíte celé. Jak jsme spolu jedli maso, jak jsme se pobavili a jestli jsme už konečně... (do toho praštili)

17.2.2019 v 6:00 | Karma článku: 7.22 | Přečteno: 167 | Diskuse

Bohunka Jakubcová

Prý moje články nenapojují, a tak to musím napravit. (1/2) sobotní...

Dcera pravidelně čte vše, co vyplodím. Ale od té doby, co randí, tak nějak nemá čas. Tuhle mi ale poslala pár vět na opravu. Opět začala číst. Ona má ráda Luciuse a vše o něm. Po kom to dítě asi je. Našla mezírku mezi příběhy.

16.2.2019 v 6:00 | Karma článku: 7.49 | Přečteno: 212 | Diskuse

Bohunka Jakubcová

Proč jsem se v zimě roku "užaninevímkdy" narodila?

Nevím, kdy se tohle stalo... (v podstatě vím přesně, kdy se to stalo), ale historie se v mém případě prý opakuje. Zjistíte po přečtení. Vlastně... Stalo se před dlouhou dobou. Ty jo, to už je let.

14.2.2019 v 6:00 | Karma článku: 7.32 | Přečteno: 257 | Diskuse

Bohunka Jakubcová

Čokoláda. Nedělní vyznání.

Čokoláda je asi to nejvíc nejchutnější "jídlo" na světě. Nic na ní nemá. Jsem na mléčnou, hořká není dobrá, bílá mi nechutí. Mléčná mi sice vlastně nedělá dobře, ale nemůžu jí odolat.

10.2.2019 v 6:00 | Karma článku: 10.39 | Přečteno: 240 | Diskuse

Další články z rubriky Ona

Bohunka Jakubcová

Prý moje články nenapojují, a tak to musím napravit. (2/2) nedělní...

Pokračování příběhu, ve kterém jsem se opět shledala s tím, kdo mi nejvíc chyběl. Dnes se to dozvíte celé. Jak jsme spolu jedli maso, jak jsme se pobavili a jestli jsme už konečně... (do toho praštili)

17.2.2019 v 6:00 | Karma článku: 7.22 | Přečteno: 167 | Diskuse

Edna Nová

Když se k vám nastěhuje Ježíš

Když se k vám nastěhuje Ježíš aneb o soužití dvou párů v jednom ne úplně malém bytě aneb strasti a slasti

16.2.2019 v 7:29 | Karma článku: 33.22 | Přečteno: 2783 | Diskuse

Bohunka Jakubcová

Prý moje články nenapojují, a tak to musím napravit. (1/2) sobotní...

Dcera pravidelně čte vše, co vyplodím. Ale od té doby, co randí, tak nějak nemá čas. Tuhle mi ale poslala pár vět na opravu. Opět začala číst. Ona má ráda Luciuse a vše o něm. Po kom to dítě asi je. Našla mezírku mezi příběhy.

16.2.2019 v 6:00 | Karma článku: 7.49 | Přečteno: 212 | Diskuse

Klára Dvořáková

Chlupatý tablety - povídka

Objednala si ty modrý kosočtverce. Stálo to takový prachy, a teď jí je celníci chtějí poslat do drtičky nebo co... Tomu se musí zabránit!

15.2.2019 v 8:05 | Karma článku: 21.06 | Přečteno: 688 | Diskuse

Ivana Lance

Velký talent má Kanadsko-Americký kouzelník Shin Lim,

který ke svým trikům používá karty. Jeho láska k magii začala tehdy, když mu jeho starší bratr ukázal jednoduchý trik a neřekl mu, jak trik udělal. Doporučil mu, aby se podíval na You Tube,

14.2.2019 v 23:11 | Karma článku: 6.61 | Přečteno: 137 | Diskuse
Počet článků 137 Celková karma 12.37 Průměrná čtenost 654

Kdo jsem? Jsem tvrdohlavá, většinou veselá ženská. ;)

Když mi chutná, tak hltám. :)) (tedy často)

Občas převrhnu sklenici!!! (tedy často) 

Jsem bláznivě chaotická.

Jsem stále zamilovaná.

Patřím svým dětem!

Ale!!!

Miluju lidi!

Miluju zvířata. 

Miluju květenu v jakékoli podobě. 

Miluju jaro.

Miluju léto.

Miluju podzim.

Miluju zimu!

Miluju žít!  

Co nesnáším? VÍTR! :)

***

jakubcina@seznam.cz 

Najdete na iDNES.cz