Klávesové zkratky na tomto webu - základní
Přeskočit hlavičku portálu

V čekárně se neprdí :))

12. 04. 2018 6:00:00
Hlavu jsem rvala do časopisu a modlila se, abych už mohla vypadnout. Radši jsem schovala obličej do dlaní. Nic nepomohlo, cítila jsem jejich propalující pohledy. Nedalo se tam dýchat. :))

***

Co se mně může stát v čekárně, jsem už jednou psala,

https://bohunkajakubcova.blog.idnes.cz/blog.aspx?c=623683

tohle je další zážitek během dlouhé čekací doby u lékaře v Praze.

***

Vstoupili jsme do čekárny. Já a manžel.

Musím popsat, jak taková čekárna může vypadat, abyste pochopili. Představte si dlouhou chodbu ve tvaru písmena "T", na pravé straně chodby (nožička písmene) byly sedátka a pacienti, vlevo na křižovatce recepce, pak moje sedátko a sedátko manžela a pak ještě dvě sedátka, která ale z té dlouhatánské chodby nebyla vidět. :))

Přihlásili jsme se v recepci.

"Posaďte se," řekla paní a ukázala na "naše" sedátka. Dobrý místo, viděli jsme úplně všechno - jak pomalu lidé mizeli v ordinacích a přicházeli další.

Celá čekárna se pomalu vylidnila a my tam zůstali tak nějak opuštěni. Už konečně přijdeme na řadu my, juchů!

Vtom se otevřely dveře a vešla maminka s dcerou. Dcera asi tak čtyřicet, na první pohled s nějakým postižením. Co čert nechtěl, neposadily se do dlouhé chodby, ale přisedly k nám.

Na recepci se spustila hádka o místo a paní recepční nás jaksi odstavila mimo kolej a nechala nás předběhnout jinými lidmi. (Co to dělalo s mým mužem, popisovat nebudu...)

Alespoň stačil vyřídit pár telefonů.

Čekárna se opět natřískla k prasknutí. Telefon vyzváněl a manžel dál podnikal i z čekárny.

Během hovoru jako bych uslyšela tiché: "Prd". Očima hledám vysvětlení u mého muže, ale ten zaujatě volá a nadává. Vzápětí dorazí i typický zápach. Musím se smát.

"Tu hlínu tam prostě vysyp a vyser se na ně.!" Jeho hlas se pomalu zvyšuje, lidi se na něj dívají a já do něj strkám.

"Neřvi, sprosťáku :), jsou tu lidi."

Na chvilku se ztišil, ale jeho povaha mu nedovoluje špatné zprávy přijímat v tichu. Další telefonát a další slova, která se do čekárny nehodí.

Opět do něj strkám. Konečně zavěsil. (zavěsil není to správné slovo, protože mobil nemá sluchátko, že?!)

Oddechla jsem si.

"Ty sis prdnul?" Zašeptala jsem přímo, když odložil mobil..

"Ne, nebo jsem si ani nevšimnul v tom zápalu."

"V čekárně se neprdí..." pokárám ho.

"A v ordinaci můžu?" zasmáli jsme se.

Další tentokrát trochu hlasitější prdík. Celá chodba otočila hlavu na nás.

Sklonila jsem hlavu a důležitě četla velmi zajímavý článek o lidech žijících v Korei. Culila jsem se pod vousy.

Podívala jsem se na muže, ale on seděl, hlavu opřenou o zeď, nervy na pochodu (už dávno měl být na řadě, nestihneme se vrátit pro dcerku do školky, domů to máme skoro dvě hodiny!), oči zavřené a nic.

Strčila jsem do něj. Koukala jsem na něj trochu pobaveně, trochu naštvaně.

"Už zas?" Další příděl smrádku. Úplně jsem viděla, jak ten smrad putuje do chodby a všichni si "nasávají"

"Co? Já ne!" Řekl trochu naštvaně.

Koukla jsem na ženu sedící vedle nás a její provinilý pohled mi odpověděl. Trochu uklonila hlavou na dcerku a grimasou naznačila, že právě ona je příčinou mých rozpaků.

Usmála jsem se, abych ji podpořila. No, to se přece stane. (máme dcerku, která zase strašně ráda všude navštěvuje záchody)

Další prd. Hlasitější a všichni (asi stovka očí) pohledem protestovali. Další dávka zápachu. Dokonce i paní recepční se naklonila přes pult a naštvaně se dívala na mého muže.

"Pojďte si další," řekla paní doktorka a mě se ulevilo a očividně i všem čekajícím, že můj muž odešel do ordinace.

Jenže...

Jen co zavřel dveře, ozvalo se na celou čekárnu "PRRRRD!" Opravdu hlasitý a typický zvuk, který už nemůžete okecat.

Všichni udiveně pohlédli na mě.

JÁ?

Ježíš, ne! Já to nejsem! Červenala jsem se. Styděla jsem se, že si všichni myslí, že já... Hlavu jsem rvala do časopisu a modlila se, abych už mohla vypadnout. Radši jsem schovala obličej do dlaní. Nic nepomohlo, cítila jsem jejich propalující pohledy.

Dívali se na čtyřicetiletou ženu, (sukýnka, bodýčko se sexy výstřihem, lodičky na podpatku, nožku přes nožku), kafíčko a časopis..., která prdí? Jistě nevěřili vlastním očím.

Dnes se tomu směju, ale v tu chvíli jsem chtěla umřít, ztratit se nebo utéct. A můj muž se tam zdržel tak dlouho. Bála jsem se další dávky.

Ano, přišla za malou chvíli. :)) Neskutečná hanba!

Když jsem tam protrpěla přes pětatřicet minut, šoupala jsem očima ručičku hodinek, aby ten čas běžel rychleji..., otevřely se dveře a já byla zachráněna. Vyšel můj vysvoboditel a já mohla vstát, upravit si sukni a podle utéct.

Při odchodu jsem slyšela šepot. No jasně - hraje si na dámu a prdí jak starej valach... Už aby se výtah zavřel a já mohla utéct.

Vysvobodila mě další hromová rána.

ANO!!!, tohle jsem právě v tuto chvíli potřebovala. Přítomní vykulili oči nejdřív na mě a pak se všichni naklonili směrem, odkud vyšel další příděl smradu.

JO!

Vysvětlilo se to, aniž bych se musela snažit. Spadl mi kámen ze srdce, byla jsem očištěna :))

Ještě než automatika zavřela dveře výtahu strčil můj muž hlavu na chodbu a zakřičel: "V čekárně se neprdí!" Uslyšeli jsme sborový smích. Dole jsme se oba klátili smíchy a lapali po čerstvém vzduchu.

***

Další návštěva nás čeká za čtrnáct dní, třeba ...

Přidávám veselou písničku, mám ji ráda, jsou to moji oblíbenci.

Hlasujte ve finále Blogera roku

Autor: Bohunka Jakubcová | čtvrtek 12.4.2018 6:00 | karma článku: 25.45 | přečteno: 2085x


Další články blogera

Bohunka Jakubcová

Telč a Krumlov... Je to láska?

Kdyby to tak šlo. Kdyby šlo zpřetrhat všechna svá pouta, učinit ten rázný krok a oprostit se od svých povinností. Neohlížet se a jít si jen za svou láskou. Kdyby... :)

19.4.2018 v 6:00 | Karma článku: 12.23 | Přečteno: 324 | Diskuse

Bohunka Jakubcová

To je snad jen špatnej sen? Nebo ne?

Pomalu mne táhne do kuchyně. Nebráním se, psychopatům se přece nemá odporovat. Dojdeme k velkému, pultovému mrazáku a on ho otevře. Strachem mne píchne u srdce, ale když se odvážím nakouknout, nic tam není. Ulevilo se mi.

6.4.2018 v 9:00 | Karma článku: 8.45 | Přečteno: 674 | Diskuse

Bohunka Jakubcová

Přičichnutí k létu

Krásné velikonoce. Přivolávám léto... Kapverdské ostrovy, ostrov Sal. Nebudu odborně komentovat, informace si každý může najít na netu :) jen, jak jsem to viděla a co jsem prožila. :)

2.4.2018 v 8:00 | Karma článku: 10.11 | Přečteno: 251 | Diskuse

Další články z rubriky Ona

Denisa Sciortino

Casanova v plenkách

Článek o tom, že s některými dovednostmi se člověk prostě narodí. Od mého ročního syna by se mohli učit i ti nejzkušenější lvi salónů.

22.4.2018 v 13:14 | Karma článku: 11.43 | Přečteno: 277 | Diskuse

Mirka Pantlíková

Zlín z ptačí perspektivy

Navštívíte-li město Zlín a uděláte si dostatek času na jeho prohlídku, doporučuji vám vyjet si výtahem na jeho dominantu, zlínský mrakodrap (1939), a prohlédnout si město z výšky. Věřte, že nebudete litovat...

21.4.2018 v 16:21 | Karma článku: 11.43 | Přečteno: 264 | Diskuse

Bohunka Jakubcová

Telč a Krumlov... Je to láska?

Kdyby to tak šlo. Kdyby šlo zpřetrhat všechna svá pouta, učinit ten rázný krok a oprostit se od svých povinností. Neohlížet se a jít si jen za svou láskou. Kdyby... :)

19.4.2018 v 6:00 | Karma článku: 12.23 | Přečteno: 324 | Diskuse

Viktorie Beso

Jak jsem si procvičila pánvičku

Možná jste si představili procvičování výroby palačinek nebo omelet. Ale kdeže! Začala jsem cvičit své pánevní dno. A jelikož se jedná o cvičení velmi veselé a hravé, nelze se nepochlubit.

18.4.2018 v 8:19 | Karma článku: 34.55 | Přečteno: 3380 | Diskuse

Jitka Štanclová

Snad to nebyl hřích, aneb...

... když vlak pořádně cukne. Tehdy se nám o Pendolínu ani nesnilo a o "tichých vagónech" jakbysmet. Když vlak cukl, děly se panečku věci!

17.4.2018 v 19:07 | Karma článku: 17.92 | Přečteno: 721 | Diskuse
Počet článků 64 Celková karma 11.59 Průměrná čtenost 528

Kdo jsem? Jsem tvrdohlavá, většinou veselá ženská. ;)

Když mi chutná, tak hltám. :)) (tedy často)

Občas převrhnu sklenici!!! (tedy často) 

Jsem bláznivě chaotická.

Jsem stále zamilovaná.

Patřím svým dětem!

Ale!!!

Miluju lidi!

Miluju zvířata. 

Miluju květenu v jakékoli podobě. 

Miluju jaro.

Miluju léto.

Miluju podzim.

Miluju zimu!

Miluju žít!  

Co nesnáším? VÍTR! :)





Najdete na iDNES.cz



mobilní verze
© 1999–2017 MAFRA, a. s., a dodavatelé Profimedia, Reuters, ČTK, AP. Jakékoliv užití obsahu včetně převzetí, šíření či dalšího zpřístupňování článků a fotografií je bez souhlasu MAFRA, a. s., zakázáno. Provozovatelem serveru iDNES.cz je MAFRA, a. s., se sídlem
Karla Engliše 519/11, 150 00 Praha 5, IČ: 45313351, zapsaná v obchodním rejstříku vedeném Městským soudem v Praze, oddíl B, vložka 1328. Vydavatelství MAFRA, a. s., je členem koncernu AGROFERT.