Je krásné, když má člověk v co doufat
Kdysi dávno žil jeden hvězdář. Žil ve svém malém domečku a každý den se těšil na návštěvu jedné malé hvězdy.
"Holčičko," jí říkával. "Holčičko, kdybych jen nebyl o tolik starší..." Každý den ho přišla navštívit s doprovodem gardedámy. Bohužel nikdy nebyli sami. Tolik by si toho řekli, kdyby mohli.
Hvězdička ho milovala. Milovala ho od prvního dne, kdy se potkali. Jenže on byl hvězdář a ona pouhá hvězda. Zamilovala se do toho hvězdáře a doufala...
Ty roztomilé papírky, které ležely na stolku a oni do nich tajně zapisovali svá přání.
"Hm... jedna by se mi líbila..."
"Hm... mě by se jeden taky moc líbil..."
***
Jednou se nečekaně stalo, že hvězdička dostala volno. Opravdu, její garde ji nechalo na jeden dlouhý večer samotnou.
Tehdy ji hvězdář vzal na výlet svým kočárem. Na malou chvilku ji předal otěže. Bála se, ale koně se nechali vést tak lehce. Držel její drobné prsty v dlaních. Nádherná projížďka.
Vystoupila z kočáru a pohlédla k nebesům. Byla krásná vlahá noc. Hvězdář ji zezadu objal a pomalu se pohupoval v bocích. Jejich těla začala opatrně tančit. Ona se vznášela radostí. Toužila po jeho polibku na šíji, ale on byl stále rozumný. :(
***
Pak se ztratili. Ztratili? Ve snech se potkávali a opravdu si užívali plnými doušky. Ona se mu oddávala a on bral vše, co mu nabízela. Ale pak přicházela rána.
Dlouhou dobu o sobě nic nevěděli. Ona ho sledovala, ale neodvažovala se ho oslovit. On žil svůj život.
***
Po několika letech si hvězdář vzpomněl na "svou" hvězdičku. Koupil si dalekohled a začal sledovat nebe. Jednou ji přece musí najít. Začala mu chybět.
Vždy, když ji hledal uvědomoval si, jak strašně daleko jsou od sebe.
***
Jednoho dne ji objevil. Našel ji v nebeském paláci. Poznal ji. Stála u okna a rozčesávala si své dlouhé stříbrné vlasy. Oči jí svítily a ústa se usmívala. Jako by cítila, že ji někdo pozoruje.
Ano, věděla o něm. Byla šťastná, že se opět našli. Za ta léta její láska nevyhasla.
Posílala svému hvězdáři na Zem malé zprávičky. Krásné romantické zprávy o její lásce.
Jenže patřila jinému.
"Hvězdičko, jsi tak daleko..."
***
Když se konečně podařilo a ona směla opustit na malou chvíli nebe, zastavila se v jeho malém domečku. Toužili jeden po druhém, ale nechtěli nikomu ublížit. Stáli mlčky a jejich srdce plakala. Chtěl ji. Byl natěšený, ona bohužel... byla rozumná. :(
***
Jak to bylo dál? Zatím to život nenapsal. Každý dál žijí svůj život a doufají, že třeba jednou... A když ne v tomhle životě, možná v tom příštím.
"Je krásné, když má člověk v co doufat." Díky.
Bohunka Jakubcová
Úžasný život
Musíte mít pevné nervy. Musíte být čistí jako lilie, protože vždy na vás někdo něco může najít... a pokud máte škraloup... jste v kaši... nezvyknete si, na tenhle styl si nemůže zvyknout nikdo...
Bohunka Jakubcová
Pohled do díry
Tohle jsou díry... neprozradím... ale když půjdete kolem Štěpnického rybníka z náměstí směrem k nám domů (chichi), budete mít po pravé ruce zeď.... a za tou zdí je...
Bohunka Jakubcová
Divá Bára-Viktorka
Možná to nebudu vyprávět úplně přesně, ale potkala jsem divou Báru, časem jsem ji sice v hlavě přehodnotila na Viktorku od splavu, ale vzhledem to byla spíš divá Bára. Divá Bára s mozkem a srdcem Viktorky. Okouzlující...
Bohunka Jakubcová
V lese to žije, i když stromy umírají
Potloukám se lesem a fotím pro vás zajímavé věci. Snad zajímavé. Jsem zvědavá a tak nahlížím i pod kůru stromů, do intimních zákoutí
Bohunka Jakubcová
Pozvánka z mailu, neodolala jsem a šla se podívat ...
Vezměte s sebou obojek, pokud je zapotřebí i náhubek, nějaký pamlsek a bičík. Stálo na pozvánce na mém mailu. Socializace mého parťáka? Inu proč né?! Občas na někoho štěká, občas by i kousl... Mohlo by nám to pomoci ke
Bohunka Jakubcová
U Jána... (kostel kousek za Telčí směr Jindřichův Hradec)
Chodíme sem pravidelně sbírat kaštany, protože ve škole (v družině) za to dostaneme čokoládku. A tak Zdenýška sbírá a sbírá a já chodím a fotím detaily.
Bohunka Jakubcová
... když draka bolí hlava...
Celé království je zahaleno do černého závoje, protože jedinou královskou dceru ... unesl drak. Rodiče jsou nešťastni, hledají zachránce. Znáte to? Pojďte se podívat, jak to znám já.
Bohunka Jakubcová
Distančka k popukání
Namalujte zvířátka z farmy, ze zoologické a z lesa... Pche, pro holky jakubcojc nic těžkého. Nevěříte? Jukněte! Umíme fšechno.
Bohunka Jakubcová
Je po dešti
"Je po dešti a kosové si štěstím pletou noty..." Je po dešti a já, Zdenýška a Tim jsme na procházce ke Karlovi. Už jsem vám tuhle cestu ukázala, jako asi snad už v Telči všechno, ale tohle je něco úplně jiného, tohle jste fakt
Bohunka Jakubcová
Pomoc, jsem diskriminována!
Víte, jak nepraktické je sedět na bobku? V zimě mě u toho mrzne zadek, když nedám nohy pořádně od sebe, mrňavý kapičky cákají až na boty... Ale vestoje, to by byla paráda. Bohužel v mém případě je to...
Bohunka Jakubcová
Zblízka...
Jsem všetečka, ráda se dívám, třeba i zblízka. A tohle jsem uviděla, vyfotila a uložila a dnes vás nechám juknout do mého archivu.
Bohunka Jakubcová
ZOO?
Nenecháme je vyhubit. Postaráme se o ně. Pochytáme a obstaráme jim spokojené žití pro množení a v případě úspěchu je opět vypustíme do přírody.
Bohunka Jakubcová
Jak vyučovat psaní v parku (něco ze soukromí)
Distančka. U nás ještě stále přežívá. Využívám každé situace na výuku, kresbu, vyprávění a učení. Třeba i na procházce v parku. Samozřejmě v našem telčském parku.
Bohunka Jakubcová
V parním mlýně (samozřejmě v Telči)
Parní mlýn... Památka, kterou každý mine. Je to rozbořenina, nefunguje, kolo je nasuchu... tajemné a strašidelné místo, kdybych nešla se Zdenýškou a se psem, nešla bych tam sama. (chodíme tu denně)
Bohunka Jakubcová
Střílej!!!
"Nemůžu to udělat." řekl večer Klaus. "Neblbni, vždyť o nic nejde." oponoval Hanz. "Je mi z toho zle." Klaus nemohl usnout.
Bohunka Jakubcová
Hrátky s "Déčkem"
Že nevíte co nebo kdo je "Déčko"? No já bych mohla vyprávět, ale radši se koukněte na autentické fotky. Bude to lepší. Lépe tak pochopíte co tajně dělám s "Déčkem". Na konci prozradím, co s ním netajně dělá můj manžel.
Bohunka Jakubcová
Chybí tam červená!
Miluju modrou, blankytně i tyrkysově modrou, i téměř černou modrou. Miluju žlutou a všechny její odstíny. A ve všech mých dílech je poznat, které barvy preferuji.
Bohunka Jakubcová
Slíbila jsi, že se neztratíš...A??? Marie Šípková...
Pamatuju si to jako dnes, jak si začala přemýšlet o přátelství na dálku. Je to doopravdické přátelství? Je! Co když...? Vyslovila jsi větu, která se nyní naplnila.
Bohunka Jakubcová
Potulka parkem opět v Telči
Já vím, už to tady bylo. Park, město okolí... Telč je všude kolem mě a tak ji občas vyfotím, abyste věděli, kde žiju. Dnes tedy fotky z parku, dokonce z míst, kam nikdo nechodí, zákoutí a pohled z parku ven dírkou
Bohunka Jakubcová
Brzdi!
"Nasedni," řekl a posadil mne vedle jako spolujezdce. Spolujezdkyni. Vypadal velmi distingovaně a kultivovaně, proč si nepřisednout? "Lásko," pošeptal mi a pak...
předchozí | 1 2 3 4 5 6 7 ... | další |
- Počet článků 348
- Celková karma 0
- Průměrná čtenost 606x
Kdo jsem? Jsem tvrdohlavá, většinou veselá ženská. ;)
Když mi chutná, tak hltám. :)) (tedy často)
Občas převrhnu sklenici!!! (tedy často)
Jsem bláznivě chaotická.
Miluju, ano to umím.
Co nesnáším? VÍTR! :)
***
Rozklikněte seznam rubrik níže.