Klávesové zkratky na tomto webu - základní
Přeskočit hlavičku portálu

Ach... ten zpěv!

27. 07. 2017 7:47:19
......................................... krása a zvonivé hlásky neznamenají vždy andělské bytosti .......................

Dovolená jak má být. Slunce pálilo, po pláži se pohybovala stovka polonahých dívek, některé byly opravdu kus. Děda se jen tak protahoval, jeho oči skryté za slunečními brýlemi sledovaly slečny, ženy i starší kusy. Představoval si, jak pomáhá při roztírání opalovacího krému a zajíždí omylem pod části plavek, aby promazal úplně všechno.

Kousek od něj ležela asi tak pětatřicítka, na něj moc mladá, ale tak pěkná. Ještě pevná prsa, žádné silikonové buchty, ale pořádné přírodní, sportovní postava a nádherný úsměv. Občas se nenápadně podíval jejím směrem, příjemné vytrhnutí z nudy. Bylo mu jasné, že v jeho věku už je to jen na vypláchnutí oka. Při těch představách, co by, kdyby, ucítil po dlouhé době pnutí. Myslel, že už to snad nikdy nepřijde. Jeho stále zamračená, rozbředlá, nakyslá žena ho nevzrušovala už léta.

Otočil se radši na břicho a opravdu ho tam ucítil. Je dobře, že ještě tak pěkně reaguje. Na malou chvíli usnul. Když se probudil, pláž se vylidnila, zůstaly jen tři kamarádky a pár rodinek s dětmi. Pnutí vyprchalo a on se musel zchladit. To horko už nesnášel, vůbec nevěděl, proč ho napadlo jet zrovna k moři. Něco ho sem táhlo.

Když míjel chichotající se mladé ženy, zaslechl jejich něžné, skoro nadpozemské hlasy. Jeho stařecké tělo se zastavilo, uši se napínaly, aby zaslechly ty zvuky štěstí. Zůstal stát a tím na sebe upozornil. Tyhle tři krasotinky se na něj kupodivu usmály. Čekal spíš výsměch, ale ony byly milé. Po trapném civění si uvědomil, že chtěl jít do moře.

Na tomto místě Země ještě nikdy nebyl. V reklamě stálo nebesky krásná skaliska, klidné moře a vlídné lidi. Ano, měli pravdu, vůbec nelitoval utracených peněz. Moře mu ošplouchlo nohy, do nosu vtíravě zavoněla sůl. Slunce se už pomalu sklánělo k obzoru a začalo se červenat.

Vjel pod hladinu a pomalými tempy se vydal vstříc hloubce. Opět k němu dolehl hlas těch tří krasavic. Vstaly a vydaly se vykoupat. Dělal jako nic, ale skenoval je pohledem. Krásná drobná blondýnka, černovláska s velkými prsy a přepychová zrzka s menším dekoltem, ale ten luxusní zadek! Kdyby byl jen mladší, tu zrzku by zkusil. Jenže jeho tělo bylo rádo, že plave, fantazie mu ještě pracovala, ale jeho kdysi chlouba se nějak vytratila. Občas měl pocit, že ho snad ani nikdy neměl. Ani si nedokázal vzpomenout, kdy ho držel naposledy v ruce a nečůral u toho.

Vlny ho nadnášely a všechny tři kolem něj propluly. Jejich hlasy byly tak tajemné. Vždy, když ten andělský zvuk dolétl až k němu, polila jeho celé tělo omamná chuť létat. Snažil se na ty hlasy nemyslet, zabavil se hrou, jak dlouho vydrží pod hladinou. Když se asi po desáté vynořil a už nemohl ani dýchat, opět se hlavina otočila jejich směrem. Holčiny se nějak dostaly na ta ostrá skaliska. Voda v těch místech nebezpečně bičovala kameny, strašidelné místo.

Sundaly si podprsenky a vidí dobře? snad i kalhotky, roztáhly pod sebe nějaké šedivé deky a jen tak vystavily svá nahá těla zapadajícímu slunci. Ještě poslední paprsky obarvily jejich skvostná těla. Dědula lapal po dechu, nohy pracovaly a v hlavě mu to šrotovalo. Vypadalo to, že se všechny tři dívají jeho směrem. Ano, dokonce na něj něco volaly, ale slova odnášel vítr. Mávaly na něj? Ohlédl se za sebe, zda za ním neplave nějaký superman. Ne, opravdu koketovaly s ním.

Blondýnka začala tmavovlásce něžně masírovat chodidla. Ta se zkušeně dotýkala ramen zrzky. Zrzka? Propalovala svým zeleným pohledem staříka. Začala tiše pět. Její zpěv byl jako hlas anděla, něha, touha, láska a nutkavé volání. To vše uslyšel v jejím hlase. Tělo mu zahořelo. Husí kůže polykala celé tělo. Blondýnka se přidala, dvojhlasné zpívání doplulo až k němu. Obě ženy zpívaly tak naléhavě a láskyplně. Když černovláska prohrábla vlasy, přidal se k dvojhlasu třetí nebeský tón.

Zatím stále nerozeznal slova, ale ta melodie mu učarovala. Aniž by si to uvědomil, pomalu připlul blíž ke skalám. Přestože moře bouřilo a zlověstně šumělo, ony tři hlásky slyšel zřetelně. Znovu, už podruhé v tento den ucítil pnutí v plavkách. Osahal se a vážně! Vzrušení jako za mlada.

Bože! Ta zrzka si musela všimnout, že lovil rukou pod hladinou, určitě tušila, co dělá. Černovláska se k ní sklonila a dlouze ji políbila. Děda nevěřil. Holky si to vážně užívaly. Chtěl toho vidět víc! Ještě blíž k nebezpečným skaliskům, musel dávat velký pozor. Ucítil napětí v podbřišku. Šťastlivec!

Blondýnka skočila do vody a zmizela. Potopila se do hlubin a dědula zpozorněl. Vyplavala přímo u něj. Strnul, styděl se při představě, že ho pod vodou viděla. Zblízka vypadala zvláštně. Jinak než na dece na pláži. Na zádech jakoby jí narostla křídla. Došlo mu to. Na skaliskách viděl pod jejich těly rozprostřená křídla. Andělů? Blesklo mu hlavou.

Rukou převzala iniciativu. Voda mu zaplavila pusu, jak hlasitě vzdychl. Ona pod hladinou rozjela erotickou hru, o které věděli jen oni dva. Na skalisku dál pokračovaly lesbické hrátky. Bloncka se potopila a on ucítil po tolika letech tu slast, o které si myslel, že už nikdy nezažije. Začal ztrácet sebekontrolu. Ó! Vykřikl hrdelně. Úplně zapomněl kopat nohama a trošku znejistěl.

Dívky na skalách přestaly po jeho výkřiku svoji hru a jaly se taky skočit do vody. Andělský pocit! Sakra, to je něco tak neskutečného. Zasmál se na celé kolo! Na stará kolena! Ženy mávly křídly a snesly se k hladině. Andělé?! Nemají ale andělé bělostná křídla? Ve chvíli, kdy mu tahle myšlenka dolétla do rozbouřeného mozku, ucítil pod vodou ostrou bolest. Kousla ho? Automaticky se snažil ji praštit.

Blonďatá hlavička se vynořila a šibalsky si utřela krev z úst. Pod hladinou spatřil tratoliště krve. Jeho penis tam... nebyl! Udělalo se mu mdlo. Mezitím připluly milenky. Vztáhl k nim pro záchranu ruce. Popadly ho za ně a vytáhly ho z vody. Křídla plácala o hladinu a vířila moře. Zlostně se dívaly na blondýnku a její ďábelský výraz v očích. Pomalu letěly ke skalám. Ano, tady ho ošetří a pak ho donesou na pevninu. Něžně ho položily. I jejich oči se ale změnily. Nesmály se, čišelo z nich zlo.

Slunce už zapadlo a pomalu nastávala tma. Červánky se schovaly před černotou. Obě milenky se k němu sklonily a on ucítil jejich kousnutí do krku. Bolest nesnesitelná. Uslyšel zlostné zapištění a nad ním zakroužila blondýnka. Střemhlavě se spustila a zahryzla se do jeho zápěstí. Všechny tři společně večeřely. Teplá, hustá krev člověka, rozprouděná chtíčem, je nejlepší zákusek na světě!

Andělé smrti! Poslední myšlenka, která mu proběhla hlavou. Umřel. Jeho vysáté tělo pohodily holky na ostré skály, moře už si s ním poradí a dokoná své dílo.

...

... ve včerejších večerních hodinách napadl žralok staršího turistu, který přes veškerá varování zákazu vstupu do moře po západu slunce neuposlechl... Jeho roztrhané tělo vyplavilo moře dnes ráno...

...

Blondýnka natírá záda své kamarádce. Jukne na deku vedle. Pohled schovaný za slunečními brýlemi, otočený na břicho, jasné znamení. Má rozprouděnou teplou krev. Velký, silný, mladý! ... hmmm... bude s ním práce, ale když ony Sirény jsou tak nenasytné...

Autor: Bohunka Jakubcová | čtvrtek 27.7.2017 7:47 | karma článku: 8.69 | přečteno: 238x

Další články blogera

Bohunka Jakubcová

Je krásné, když má člověk v co doufat

Stále čeká. Svítí tam v dálce a čeká na něj. Na svého hvězdáře. Možná se jednou opět potkají. Možná, že jejich setkání bude tentokrát dokonalé. Jednou...

15.11.2017 v 8:00 | Karma článku: 8.29 | Přečteno: 165 | Diskuse

Bohunka Jakubcová

Co se stalo v noci?

"UŽ ZASE?!!! Ty jsi ale čuně." Zlobí se na tebe máma. Postýlka pročůraná a ty se probouzíš do ukřičeného rána v úplně mokrém pyžámku. Co se stalo? Proč si nešla v noci na záchod? Už nevíš...

8.11.2017 v 8:00 | Karma článku: 15.35 | Přečteno: 786 | Diskuse

Bohunka Jakubcová

Přijdeš mi zase ostříhat vlasy? Už to nutně potřebuju. (erotické?)

Chodila pravidelně jednou za měsíc. Už na ni čekal a těšil se na její společnost. Seznamte se: Ona - Jana, pětatřicet... On - Jarda, vozíčkář, pětapade. Jeho pečovatelka, jeho společnice na jeden pátek v měsíci.

2.11.2017 v 6:00 | Karma článku: 14.71 | Přečteno: 434 | Diskuse

Bohunka Jakubcová

Ona není zlá. Je vlastně jen nešťastná (erotické)

Milovala, ale on ji zradil. Nikdy nezapomene! Co nosí v srdci, nikdo nespálí! Jeden jediný pohled stačí. Ten neskutečně krutý pohled

1.11.2017 v 6:00 | Karma článku: 7.42 | Přečteno: 448 | Diskuse

Další články z rubriky Poezie a próza

Josef Němec

Ani Vánoce jej nezachrání

Doba shonu, plných obchodů a starostí, protože neustále toužíme po tom, aby vše vyšlo tak, jak si představujeme. Čím více se čas „odpočinku a radosti“ blíží, tím více všechny tíží prázdný břich a nezatížené myšlenky.

17.11.2017 v 16:59 | Karma článku: 2.68 | Přečteno: 128 | Diskuse

Tereza Lišková

Než zvednete kotvy

Patříte mezi ty, kteří rádi jezdí prstem po mapách a sní o životě v zahraničí, ale váháte a bojíte se neznámého? Pak by vám mohlo přijít vhod pár rad od zkušené emigrantky...

16.11.2017 v 12:44 | Karma článku: 14.46 | Přečteno: 323 | Diskuse

Marcel Šádek

Tvý nohy

Autorská poezie z připravované sbírky bezvýznamného ajťáka s názvem "Samý nuly". Báseň oslavující dolní končetiny neznámé samice.

16.11.2017 v 8:06 | Karma článku: 7.30 | Přečteno: 253 | Diskuse

Marek Ryšánek

K památce zesnulých.

V dnešním evangelijním oddíle nám Ježíš zaslibuje, že ten, kdo slyší jeho slovo a věří Bohu, který jej poslal, má život věčný, nepodléhá soudu, přešel ze smrti do života. To jsou krásná zaslíbení. Věčný život, soud.

16.11.2017 v 6:12 | Karma článku: 5.94 | Přečteno: 150 | Diskuse

Jan Tichý(Bnj)

Paprsky inženýra Gorina

V příkopě u silnice leží tělo zanedbaného ožralého vagabunda, přítomní policisté nasedají do auta, přivolaný lékař konstatoval smrt. Přijíždějí černí havrani. Funebráci naloží tělo a odjedou.

15.11.2017 v 12:48 | Karma článku: 9.54 | Přečteno: 406 | Diskuse
Počet článků 28 Celková karma 11.52 Průměrná čtenost 370

Kdo jsem? Jsem tvrdohlavá, hádavá ženská. ;)

Když mi chutná, tak hltám. :))

Občas převrhnu sklenici!!! (tedy často) 

Jsem bláznivě chaotická.

Jsem stále zamilovaná.

Patřím jen svým dětem!

Ale!!!

Miluju lidi!

Miluju zvířata. 

Miluju květenu v jakékoli podobě. 

Miluju jaro.

Miluju léto.

Miluju podzim.

Miluju zimu!

Miluju žít!  

Co nesnáším? VÍTR! :)



Najdete na iDNES.cz

mobilní verze
© 1999–2017 MAFRA, a. s., a dodavatelé Profimedia, Reuters, ČTK, AP. Jakékoliv užití obsahu včetně převzetí, šíření či dalšího zpřístupňování článků a fotografií je bez souhlasu MAFRA, a. s., zakázáno. Provozovatelem serveru iDNES.cz je MAFRA, a. s., se sídlem
Karla Engliše 519/11, 150 00 Praha 5, IČ: 45313351, zapsaná v obchodním rejstříku vedeném Městským soudem v Praze, oddíl B, vložka 1328. Vydavatelství MAFRA, a. s., je členem koncernu AGROFERT.