Klávesové zkratky na tomto webu - základní
Přeskočit hlavičku portálu

Fotografie

8. 06. 2017 16:02:31
Jedna jediná krátká větička to způsobila. Srdce jí to zašeptalo. Jen nepatrné cuknutí koutku. Jen slabé zablýsknutí v očích. Jeden dotek při podání ruky. Trochu delší podržení dlaně a ten pohled....

Pamatuji si to jako dnes. Stála tam na prahu a rozpačitě se rozhlížela po ateliéru. V mých představách ležela nahá před mým fotoaparátem na rozkvetlé louce s rukama za hlavou.

Měla s sebou dvě dítka školního věku. Manžel? Suchar, ajťák, který se ani neuměl podívat člověku do očí. Vůbec se mi nechtělo věřit, že patří k sobě. Ona byla tak vzpřímená a hrdě nesla hlavinku na krku, její vlasy splývaly na ramena a kroutily se na klíčních kostech. Pod tričkem byla znatelná prsa. Hezké nohy obuté do obyčejných žabek. Její modré oči se smály a bílé zoubky ani na okamžik nedokázala schovat.

Chtěla pouze jednu fotku do rodinného alba. Fotku jejích nejbližších.Černobílou, vtipnou ale láskyplnou fotografii, ze které všichni vyčtou, že se všichni milují. Do dnešního dne ale žádná taková nevznikla. Vzniklo něco mnohem hezčího. Vyklubal se vztah, sexuální vztah na dálku. Taková sexuální pošta. Erotické texty, které létaly z jednoho konce republiky na druhý a sdělovaly svým adresátům touhy a představy partnera.

Ani nevím, jak k tomu došlo. Krátká debata na téma rodinné fotografie se náhle zvrtla na erotickou vlnu. Její nahé fotky na mém mailu mi prozrazovaly všechno. Naše psaní se prohlubovalo a řádky se červenaly pod našimi texty. Večerní dlouhé debaty s našimi představami, s detaily, které nás vzrušovaly.

Ona se zamilovala, jak jinak, je to pouze žena. Ale nemám s tím žádný problém. Ani mně nebyla lhostejná. Poslala občas nějakou hezkou hudbu. Někdy romantickou, někdy spíš erotickou. Moje touha na její tělo sílila každým dnem.

Zbožňovala jednu mladou zpěvačku. Tak proč jí neudělat radost a neposlat jí celé její album. Byla šťastná. Neustále psala, jak jí to potěšilo, jak ji poslouchá každý den. Byla tak naivní. Ale mě tohle nevadilo. Naše těla se večer těšila na virtuální doteky, stisky, polibky... Vyvrcholení s ní na dálku bylo zajímavé. Ona se nebála ničeho, byla odvázaná a hodně, hodně zvědavá. Chtěla toho tolik zkusit. Vzrušovalo mě to.

V profesi, ve které se pohybuji potkávám spoustu vlivných lidí. Lidí, kteří mi ze známosti pomohou k čemukoli. Nápad se zrodil, když se na titulcích zpráv objevila zpráva, že právě její oblíbená zpěvačka koncertuje v Praze. Jak jinak se konečně potkat, než při takovéhle příležitosti. Lístky už bohužel nebyly, ale zajít do zákulisí a dívat se přímo na svého idola, to bylo neočekané.

Nemohla se dočkat. Psala každý den, jak se těší, konečně se opět setkáme, opět budeme spolu. Jen my. Konečně ji ochutnám, konečně se budu dotýkat jejího těla, kde budu chtít. I ona o tom snila. Chtěla se mne dotýkat a líbat mne. Vzrušující představa.

Manžel ji dovezl až ke klubu. Podali jsme si ruku, ona ho rychle líbla a odchvátala se mnou k zadnímu vchodu. Tam už mne vzala za ruku. Naše rty se setkaly v nekonečném polibku. Líbala mne jako by nikdy nechtěla přestat, sála mé rty a jazykem rejdila po mých zubech. Naše ruce se tlačily pod oblečením do kůže a těla se tiskla k sobě. Moje prsty se zavrtaly do vlasů a trošku zatahaly. Vzdychla a zaklonila hlavu. Další a další polibky. Kdyby se neotevřely dveře a v nich nestála gorila, nikdy by to neskončilo.

Vstoupila dovnitř. Moje oči kopírovaly její postavu. Jemné letní šaty podtrhovaly boky a útlý pas. Táhla mne za ruku za sebou. Její "idolka" už se připravovala na koncert. Nebyla můj typ. Spíše chlapecký vzhled, roztrhané rifle, nikde stopa po ženskosti. Ale ona ji uctívala. Visela na ní očima a její úsměv neustával.

Přidělili nám místo trošku stranou, ale bylo vidět na malé jeviště. Proč si nesednout, přece nebudeme celou dobu stát. Naše místo bylo správné. Hudba začala hrát, housle se rozezněly, bubny spustily své rytmické bum bum, zpěvačka spustila své "Á" a moje láska se otřásla. Oči té maličké hltaly umělkyni, ruce svíraly mé, celým svým tělem byla zapasovaná v mém klíně. Přestala vnímat svět kolem nás, jen prožívala vydávané zvuky a hlas té podivné pěvkyně.

Moje ruce na nic nečekaly a pomalu začaly hladit její ramena. Rty líbaly krk a horký dech funěl do ucha. Jedna ruka putovala k jejím ňadrům, druhá směřovala ke stehnům. Pootočila hlavu a skousla rty. Její oči svítily a rty se jemně třásly. Ruka šmátralka, která mezitím došla k přitisknutým stehnům. Její hrudník se zvedal vzrušením. Jemný tlak přes látku a ona se rozdýchala. Prstík pohladil tříslo...

Druhá ruka už dávno pod šaty masírovala její ztvrdlé bradavky. Zasténala a prohnula se v zádech. Její ruka přispěchala té mojí na pomoc a teď obě společně sundávaly její kalhotky. Pak už na její slasti pracovaly všechny ruce společně.

Při poslechu zpěvu oné zvláštní ženy, mi tála přímo pod rukama. Naše představy se konečně plnily. Byla tak roztřesená, hlavu zakloněnou, zrychlený dech a tiché steny slasti. Hudba hrála a ona vrcholila. Ze zpěvačky se linuly vysoké tóny a z mojí lásky se hrnulo teplo a horko. Její orgazmus přišel ještě několikrát.

Proč spěchat domů? Bylo spoustu času. Zastavení v objednaném privatu bylo vášnivé a velmi, velmi orální. Naše jazyky se nořily do našich klínů a naše těla se zmítala ke společnému vrcholu. Ještě dlouho do noci jsme se objímaly. Protože fotoaparát beru všude s sebou, zrodilo se několik krásných fotek. K ránu dolehly k mým uším zvuky jejího odchodu.

Když jsem se ráno probudila, na nočním stolku jsem našla lístek se slovy: "Děkuji LÁSKO!" Noc bohužel skončila a ona odešla . Naše maily osiřely, srdce vystydla. Asi to tak mělo být.

Dnes mi visí v ateliéru fotka, na kterou se mne občas zeptá nějaký klient.Černobílá, vtipná fotka dvou polonahých žen, kterým z očí čiší štěstí...

Autor: Bohunka Jakubcová | čtvrtek 8.6.2017 16:02 | karma článku: 9.87 | přečteno: 416x

Další články blogera

Bohunka Jakubcová

Jak sis... všiml, ale bylo už pozdě

Miluju rukavičky. Miluju rukavičky na jemné ručce ženy. Miluju doteky rukavičkou. Proč jen se mi líbí zrovna tohle? Jak s tím mám teď žít?

18.10.2017 v 8:00 | Karma článku: 7.51 | Přečteno: 156 | Diskuse

Bohunka Jakubcová

Jak si... chytil svou Rusalku

Klidná hladina Čeňkovského lomu. Slunce zapadá mezi rameny skal a obarvuje vodu do červena. Miluju tenhle klid a ticho. Nic mi tady nechybí.

12.10.2017 v 8:00 | Karma článku: 10.59 | Přečteno: 214 | Diskuse

Bohunka Jakubcová

Mám svého Robertka...

Kdo čeká, že to bude erotický příběh, ten bude zklamaný. Žádné pikantnosti nebudou. O žádnou erotickou pomůcku se nejedná.

6.10.2017 v 8:00 | Karma článku: 9.06 | Přečteno: 349 | Diskuse

Bohunka Jakubcová

Jak se... nemohla rozhodnout kterého...

Oni jsou tak skvělí. Každý má něco do sebe. K jednomu cítí touhu, k druhému lásku a do třetího je zamilovaná.

27.9.2017 v 13:04 | Karma článku: 9.05 | Přečteno: 547 | Diskuse

Další články z rubriky Poezie a próza

Ladislav Marek

Osud

''Dixit autem illi diabolus: Si Filius Dei es, dic lapidi huic ut panis fiat. Et respondit ad illum Jesus: Scriptum est: Quia non in solo pane vivit homo, sed in omni verbo Dei." (Lk 4; 3 - 4)

18.10.2017 v 9:55 | Karma článku: 5.79 | Přečteno: 132 | Diskuse

Bohunka Jakubcová

Jak sis... všiml, ale bylo už pozdě

Miluju rukavičky. Miluju rukavičky na jemné ručce ženy. Miluju doteky rukavičkou. Proč jen se mi líbí zrovna tohle? Jak s tím mám teď žít?

18.10.2017 v 8:00 | Karma článku: 7.51 | Přečteno: 156 | Diskuse

Bohdan Koverdynský

Americký sen (118)

Příběh na pokračování. Autentické životní osudy české emigrantské rodiny v Československu, Rakousku a USA v období od roku 1976 do současnosti. Kruh se uzavírá. Praha, 21. srpna 2017.

17.10.2017 v 22:07 | Karma článku: 6.23 | Přečteno: 192 | Diskuse

Ladislav Větvička

Hovory s generalem Mladičem

Když kamsik jedu, snažim se ziskat informace z ruznych zdroju. O Balkanu moc ruznych zdroju neni. Buď su k dyspozici zdroje havloidnich agentu, keři potvrzuju nadřazenost humanytarnich bomb a chytrych synku z NATO, anebo... nic.

17.10.2017 v 11:55 | Karma článku: 45.61 | Přečteno: 4653 | Diskuse

Tereza Špetlíková

Proč si poslechnout upovídanou Anne ze Zeleného domu?

Protože „Co tě nezabije, to tě posílí.“ ... Jen málokdo by mohl mít tolik důvodů proč být smutný, nešťastný, nekomunikativní, uzavřený, odevzdaný, proč si stěžovat, nenávidět život i nedůvěřovat lidem.

17.10.2017 v 9:25 | Karma článku: 6.36 | Přečteno: 216 | Diskuse
Počet článků 30 Celková karma 10.01 Průměrná čtenost 305

Kdo jsem? Jsem tvrdohlavá, hádavá ženská. ;)

Když mi chutná, tak hltám. :))

Občas převrhnu sklenici!!! (tedy často) 

Jsem bláznivě chaotická.

Jsem stále zamilovaná.

Patřím jen svým dětem!

Ale!!!

Miluju lidi!

Miluju zvířata. 

Miluju květenu v jakékoli podobě. 

Miluju jaro.

Miluju léto.

Miluju podzim.

Miluju zimu!

Miluju žít!  

Co nesnáším? VÍTR! :)



Najdete na iDNES.cz

mobilní verze
© 1999–2017 MAFRA, a. s., a dodavatelé Profimedia, Reuters, ČTK, AP. Jakékoliv užití obsahu včetně převzetí, šíření či dalšího zpřístupňování článků a fotografií je bez souhlasu MAFRA, a. s., zakázáno. Provozovatelem serveru iDNES.cz je MAFRA, a. s., se sídlem
Karla Engliše 519/11, 150 00 Praha 5, IČ: 45313351, zapsaná v obchodním rejstříku vedeném Městským soudem v Praze, oddíl B, vložka 1328. Vydavatelství MAFRA, a. s., je členem koncernu AGROFERT.