Ach ta láska...
Kap, kap,kap...
Zkouším na něj nemyslet, ale ten zvuk přichází tak silně, že přebije všechny mé myšlenky. Kap... Kap... Kap... Nesnáším to! Kolikrát si sliboval, že to opravíš? Snad tisíckrát. Otáčím k tobě hlavu, ale tvůj pohled je zamyšlený. Díváš se někam za mě, do dáli. Proč už se nedíváš do mých očí. Milovala jsem, když jsme sedávali na lavičce, já na tobě, naše klíny přitisknuty k sobě. Naše oči se na sebe smály a říkaly vše.
Milovali jsme se! Už je to dávno! Kdy to skončilo? Proč? Kráčím k tobě a beru tě za ruku, neopětuješ mou lásku, moje dotyky. Chtěla bych vrátit čas do doby, kdy jsme se dotýkali jeden druhého. Když jsem seděla nahým zadkem v tvém rozkroku a tys mi hladil pod košilí záda. Když tvoje ruce putovaly po zádech k podprsence a prsty obratně rozepínaly oba háčky. Když si osvobodil moje prsa a pak je kolébal v dlaních. Když ruce sjížděly od prsou k pupíku a pak do klína a tam... hm...
Zkus se mě dotknout. Vedu tvou ruku přesně na to opuštěné místo. Tam, kde jsme vždy srostli v jednoho člověka, v jednu duši, v jednu lásku. Nechce se ti. Tvoje ruka tam odmítá sahat. Proč? Vždyť to bylo tak krásné! Vždyť jsme se tak milovali!
"Kap... Kap... Kap... "KRUCI!" Zařvu vzteky a jdu to utáhnout. Vždycky si říkal, že to moc utahuju, že těsnění pak prosakuje. Je to jedno. Utahuju kohoutek vší silou. Zvuk přestává. Najednou se rozhostilo ticho. Není ani slyšet tvůj dech. Natahuju uši, ale nevychází žádný zvuk.
Bzzz... Do okna zuřivě mlátí houf masařek, které chtějí vylétnout ven. Jaro už přechází pomalu v léto a v místnosti je horko. Horko a neskutečný smrad. Musím tě opět vykoupat, otvírám okno a větrám. Vím, nemůžeš za to! To já! Já za to můžu, špatně se o tebe starám. Jsem špatná žena. Napravím to hned teď. Do lavoru napouštím teplou vodu a houbičkou otírám tvoje tělo.
Miluju tě. Vždycky jsem tě milovala. A vždycky budu. I když si pro mě přijdou a odvedou mě od tebe. Moje mysl a srdce navždy zůstane tvoje. Slibuju. Líbám tě na ústa, na krk, strašně mi chybí tvoje účast.
"Máš smutné oči." Jednou si řekl. Smála jsem se a přesto se ti to zdálo. Vzal si mne do náruče a ochránil mě. Tehdy naše láska vzplanula. Naše noční tančení, popívání a pak dlouhé milování až do rána. Nejkrásnější období. Žili jsme jen pro sebe. Pak si ale poznal ji. Byla tak lehce k mání a ty ji moc chtěl. Vykuřoval si pak celé dny, v očích nevidomý úsměv a tvoje povaha začala vykazovat známky nebezpečí. Marjánka! Tak ti zatemnila mozek. Po čase ti nestačila a tak si přitvrdil.
Naše láska se ztrácela. Já se ztrácela s ní. Ty ses ztrácel. Celý svět byl ztracený. Už jsem to skoro vzdala, když si mi přinesl to malé zatoulané štěně. Jemně si ho hladil a já měla pocit, že se vracíš. Ale byla to pouze iluze. Po dlouhé profetované noci ses probouzel nadržený a tvoje láska se změnila v pouhý chtíč. Jednostranný chtíč. Chtěla jsem odejít, ale vždy si mne přemluvil. Tak si mě ovládal, tak si mě vlastnil.
Rozbité talíře, nábytek, který si rozštípal na třísky jen proto, že si neměl zrovna náladu. Moje podlitiny se hojily pomaleji, než přibývaly. Stejně jsem tě milovala, když si mě vzal za ruku a vyznal mi lásku.
Občas se stalo, že naše milovaní bylo jako poprvé, že naše těla souzněně tančila ve víru vášně a touhy. Hudba hrála a my ploužili v objetí a žhavých polibcích. Dlouhé uspokojování jazykem, prsty ale i hračkami, mě přivádělo k šílenství. Byl si tak skvělý. Opět jsem tě milovala.
"Pak se jednou ztratilo naše miminko Beník. Štěně vyrostlo v chundelatou kuličku, která tě obtěžovala svojí přítomností.
"Jednou ho stejně utopím." Smál ses a já to vždy oplakala. Ty sis nedokázal vzpomenout, kam zmizel, jestli utekl nebo jestli jsi ho někomu dal. Byla to velká ztráta. Dnes už vím, kam se poděl, viď!
"Ty hajzle!" Křičela jsem na tebe vytahujíc igelitový pytel s maličkým tělíčkem z pračky. Beník! Nebo spíš něco, co zdánlivě připomínalo Beníka. Chlupatá zakrvavená kožešina, které chyběla hmota, tvar. Zvracela jsem do záchodu. Tvůj podivný úsměv, když ses ptal: "Kdo to udělal??!" bylo to poslední, na co ses zmohl. Ve vzteku jsem došla až ke křeslu, ve kterém stále sedíš a čumíš doblba. Tvůj úsměv přestal být nadřazený...
...
"Odstupte od něj!"
"Ruce vzhůru!"
Po rozbití bytových dveří se na prahu objevili černě oděni andělé smrti. Stojím s rukama nad hlavou, ucítím silný kopanec do žeber a hroutím se na zem. Bleskurychle mi nasazují pouta a hrubě mě odvádějí od tebe. Ještě se za tebou otočím, LÁSKO! Naše oči se naposledy střetly, snad ses i usmál. Snad mě stále ještě miluješ.
"Je to marný, má to za sebou." Slyším.
"Vypadá to, že tu s ním žila několik týdnů." Ohledávači zkoumají tvoje tělo.
"Musela být šílená!"
Bohunka Jakubcová
Úžasný život
Musíte mít pevné nervy. Musíte být čistí jako lilie, protože vždy na vás někdo něco může najít... a pokud máte škraloup... jste v kaši... nezvyknete si, na tenhle styl si nemůže zvyknout nikdo...
Bohunka Jakubcová
Pohled do díry
Tohle jsou díry... neprozradím... ale když půjdete kolem Štěpnického rybníka z náměstí směrem k nám domů (chichi), budete mít po pravé ruce zeď.... a za tou zdí je...
Bohunka Jakubcová
Divá Bára-Viktorka
Možná to nebudu vyprávět úplně přesně, ale potkala jsem divou Báru, časem jsem ji sice v hlavě přehodnotila na Viktorku od splavu, ale vzhledem to byla spíš divá Bára. Divá Bára s mozkem a srdcem Viktorky. Okouzlující...
Bohunka Jakubcová
V lese to žije, i když stromy umírají
Potloukám se lesem a fotím pro vás zajímavé věci. Snad zajímavé. Jsem zvědavá a tak nahlížím i pod kůru stromů, do intimních zákoutí
Bohunka Jakubcová
Pozvánka z mailu, neodolala jsem a šla se podívat ...
Vezměte s sebou obojek, pokud je zapotřebí i náhubek, nějaký pamlsek a bičík. Stálo na pozvánce na mém mailu. Socializace mého parťáka? Inu proč né?! Občas na někoho štěká, občas by i kousl... Mohlo by nám to pomoci ke
Bohunka Jakubcová
U Jána... (kostel kousek za Telčí směr Jindřichův Hradec)
Chodíme sem pravidelně sbírat kaštany, protože ve škole (v družině) za to dostaneme čokoládku. A tak Zdenýška sbírá a sbírá a já chodím a fotím detaily.
Bohunka Jakubcová
... když draka bolí hlava...
Celé království je zahaleno do černého závoje, protože jedinou královskou dceru ... unesl drak. Rodiče jsou nešťastni, hledají zachránce. Znáte to? Pojďte se podívat, jak to znám já.
Bohunka Jakubcová
Distančka k popukání
Namalujte zvířátka z farmy, ze zoologické a z lesa... Pche, pro holky jakubcojc nic těžkého. Nevěříte? Jukněte! Umíme fšechno.
Bohunka Jakubcová
Je po dešti
"Je po dešti a kosové si štěstím pletou noty..." Je po dešti a já, Zdenýška a Tim jsme na procházce ke Karlovi. Už jsem vám tuhle cestu ukázala, jako asi snad už v Telči všechno, ale tohle je něco úplně jiného, tohle jste fakt
Bohunka Jakubcová
Pomoc, jsem diskriminována!
Víte, jak nepraktické je sedět na bobku? V zimě mě u toho mrzne zadek, když nedám nohy pořádně od sebe, mrňavý kapičky cákají až na boty... Ale vestoje, to by byla paráda. Bohužel v mém případě je to...
Bohunka Jakubcová
Zblízka...
Jsem všetečka, ráda se dívám, třeba i zblízka. A tohle jsem uviděla, vyfotila a uložila a dnes vás nechám juknout do mého archivu.
Bohunka Jakubcová
ZOO?
Nenecháme je vyhubit. Postaráme se o ně. Pochytáme a obstaráme jim spokojené žití pro množení a v případě úspěchu je opět vypustíme do přírody.
Bohunka Jakubcová
Jak vyučovat psaní v parku (něco ze soukromí)
Distančka. U nás ještě stále přežívá. Využívám každé situace na výuku, kresbu, vyprávění a učení. Třeba i na procházce v parku. Samozřejmě v našem telčském parku.
Bohunka Jakubcová
V parním mlýně (samozřejmě v Telči)
Parní mlýn... Památka, kterou každý mine. Je to rozbořenina, nefunguje, kolo je nasuchu... tajemné a strašidelné místo, kdybych nešla se Zdenýškou a se psem, nešla bych tam sama. (chodíme tu denně)
Bohunka Jakubcová
Střílej!!!
"Nemůžu to udělat." řekl večer Klaus. "Neblbni, vždyť o nic nejde." oponoval Hanz. "Je mi z toho zle." Klaus nemohl usnout.
Bohunka Jakubcová
Hrátky s "Déčkem"
Že nevíte co nebo kdo je "Déčko"? No já bych mohla vyprávět, ale radši se koukněte na autentické fotky. Bude to lepší. Lépe tak pochopíte co tajně dělám s "Déčkem". Na konci prozradím, co s ním netajně dělá můj manžel.
Bohunka Jakubcová
Chybí tam červená!
Miluju modrou, blankytně i tyrkysově modrou, i téměř černou modrou. Miluju žlutou a všechny její odstíny. A ve všech mých dílech je poznat, které barvy preferuji.
Bohunka Jakubcová
Slíbila jsi, že se neztratíš...A??? Marie Šípková...
Pamatuju si to jako dnes, jak si začala přemýšlet o přátelství na dálku. Je to doopravdické přátelství? Je! Co když...? Vyslovila jsi větu, která se nyní naplnila.
Bohunka Jakubcová
Potulka parkem opět v Telči
Já vím, už to tady bylo. Park, město okolí... Telč je všude kolem mě a tak ji občas vyfotím, abyste věděli, kde žiju. Dnes tedy fotky z parku, dokonce z míst, kam nikdo nechodí, zákoutí a pohled z parku ven dírkou
Bohunka Jakubcová
Brzdi!
"Nasedni," řekl a posadil mne vedle jako spolujezdce. Spolujezdkyni. Vypadal velmi distingovaně a kultivovaně, proč si nepřisednout? "Lásko," pošeptal mi a pak...
předchozí | 1 2 3 4 5 6 7 ... | další |
- Počet článků 348
- Celková karma 0
- Průměrná čtenost 606x
Kdo jsem? Jsem tvrdohlavá, většinou veselá ženská. ;)
Když mi chutná, tak hltám. :)) (tedy často)
Občas převrhnu sklenici!!! (tedy často)
Jsem bláznivě chaotická.
Miluju, ano to umím.
Co nesnáším? VÍTR! :)
***
Rozklikněte seznam rubrik níže.