Klávesové zkratky na tomto webu - základní
Přeskočit hlavičku portálu

Romeo a Julie

19. 05. 2017 16:01:08
Doufám, že se William neobrací v hrobě. Všichni ten příběh znáte, někdo alespoň z vyprávění. Co když to bylo trošku jinak??? "Miláčku, věděl jsem, že mne také miluješ..." Jejich oči se střetly. Jiskra přeskočila...

Dva znepřátelené kmeny homo sapiens. Někdy se dokonce navzájem zabili. Byli to odvěcí rivalové. Když se jednim podařilo skolit vysokou, vznikl boj o zabité zvíře. Ten silnější vždy vyhrál. Podnikali bojové výpravy do jiných vzdálenějších kmenů, kde kradli dívky a ženy, aby se mohli spářit a jejich rody nezdegenerovaly. I v tom si soupeřili. Žili příliš blízko sebe, na malém kousíčku bohaté půdy. Odjakživa byl mír mezi Kapulety a Monteky křehký. Stačilo málo a už stáli proti sobě se zbraněmi v ruce.

Během jedné takové roztržky, kdy jeden z Kapuletů uhasil oheň v obydlí Monteků, se potkali. Stáli nenávistně v tlupě, v očích zlo a chuť zabít. Pak ale zavanul vítr a Romea, syna Monteka, uhodila do nosu neznámá vůně. Přitažlivý pach nepoznaného, pach zakázaného. Pohlédli si do očí a něco se stalo. Tihle dva už nechtěli bojovat.

Jejich rodoví přátelé se chystali do boje, křičeli na sebe a výhružně mávali rukama. Nakonec se opět nepoprali, protože způsobit si úplně zbytečné zranění během sousedské šarvátky, by bylo nerozumné. Když vyprchal vztek, utichl řev a došla slova výhrůžek, odvedly si je ženy zpět do svých domovů.

Romeo nemohl zapomenout na vlnité vlasy až na ramena a velké hnědé oči, které se na něj mile usmály. Stále častěji odcházel do lesa pro dříví, aby se mohli potkat. Ach Julie! Dítě Kapuletů! Nikdy předtím nepocítil takovou touhu. Samozřejmě znal sex. Ale jiný. Nucený a tak živočišný. Nyní ale ucítil bušení srdce a zatoužil po nemožném.

Potkávali se. Občas spolu prohodili pár slov. Krátké rozhovory se začali protahovat a časem se dokonce začali scházet. Občas letmý dotek ruky, namátkové odhození vlasů z tváře. Tu a tam se jim podařilo společnými silami usmrtit zvíře, které si pak rozdělili a odnesli domů.

Když byli na borůvkách, poprvé se políbili. Bylo to tak neskutečné. Jejich rty se setkaly a ochutnaly borůvkovou příchuť. Daleko v lese, tam kde končily louky a začínaly skály, se tajně scházeli. Našli si malou jeskyňku. Když poprvé shodili své zvířecí kůže a jejich těla podlehla lásce, věděli, že se něco musí stát.

...

"Utečme spolu." Navrhuje Romeo. "Lovit umíme, nepotřebujeme naše rodiny." Jul nesouhlasí. Trochu se bojí, že se jejich rodiny spojí proti nim, najdou je a bez milosti je zabijí. "Utečem daleko," Romeo probírá vlasy své lásce, jejich těla potřebují po sexuálním odpoledni očistu.

"Už si všimli, jak často se koupu." Ukazuje na své pošpiněné tělo Julie. Romeo na nic nečeká. To tělo ho tak vzrušuje. Jeho pyj je připraven. Julie pohlédne na připravence. "Už zase?" Nastaví zadeček, nemůže jinak. Romeo zkušeně zavádí svůj penis mezi půlky svého miláčka. Když povolí svěrač a on se ocitne v tom růžovém, těsném objetí, je blahem bez sebe. Je tak roztoužený, že nevydrží moc dlouho. Ale ani Julie ne. Orgasmy jsou tak silné, jejich těla se křečovitě kroutí. Následují dlouhé polibky.

"Chtějí, abych se oženil." Odhodlává se Romeo vyslovit, co ho trápí. "Přivedli mi nějakou samici od Autluků." Jul smutní. "Neboj, tebe budu navždy milovat." Následují slzy žalu.

"Budeme se i nadále scházet?" Romeo vezme ten roztomilý obličej do dlaní. "Utečme a nemusíme nic tajit. Budeme si žít po svém, milovat se kdekoliv a kdykoliv. Zajistím nás, lásko!" Julie zakroutí hlavou.

"Jsme ztracenci, náš vztah by nikdy nedovolili." Pak dodá: " Taky mě čeká svatba..." Sklopí oči. Zvedá se a odchází pryč.

Romeovi to šrotuje v hlavě. Musí něco udělat. Leží na kožešinovém lůžku a jeho mozek pracuje. Vymýšlí strašlivý plán... (Však ho znáte...)

"Julie, Julie!" Slyší z dálky ženský hlas. "Kde jsi, všude tě hledám."

"Už jdu," odpoví vzdorovitě Jul, ale jde za tím hlasem.

"Prosím, tě, jdi se vykoupat, smrdíš jako zvěř. Takhle nemůžeš předstoupit před svou vyvolenou, chlapče...."

Autor: Bohunka Jakubcová | pátek 19.5.2017 16:01 | karma článku: 8.80 | přečteno: 196x

Další články blogera

Bohunka Jakubcová

Jak sis... všiml, ale bylo už pozdě

Miluju rukavičky. Miluju rukavičky na jemné ručce ženy. Miluju doteky rukavičkou. Proč jen se mi líbí zrovna tohle? Jak s tím mám teď žít?

18.10.2017 v 8:00 | Karma článku: 7.51 | Přečteno: 156 | Diskuse

Bohunka Jakubcová

Jak si... chytil svou Rusalku

Klidná hladina Čeňkovského lomu. Slunce zapadá mezi rameny skal a obarvuje vodu do červena. Miluju tenhle klid a ticho. Nic mi tady nechybí.

12.10.2017 v 8:00 | Karma článku: 10.59 | Přečteno: 214 | Diskuse

Bohunka Jakubcová

Mám svého Robertka...

Kdo čeká, že to bude erotický příběh, ten bude zklamaný. Žádné pikantnosti nebudou. O žádnou erotickou pomůcku se nejedná.

6.10.2017 v 8:00 | Karma článku: 9.06 | Přečteno: 349 | Diskuse

Bohunka Jakubcová

Jak se... nemohla rozhodnout kterého...

Oni jsou tak skvělí. Každý má něco do sebe. K jednomu cítí touhu, k druhému lásku a do třetího je zamilovaná.

27.9.2017 v 13:04 | Karma článku: 9.05 | Přečteno: 547 | Diskuse

Další články z rubriky Poezie a próza

Ladislav Marek

Osud

''Dixit autem illi diabolus: Si Filius Dei es, dic lapidi huic ut panis fiat. Et respondit ad illum Jesus: Scriptum est: Quia non in solo pane vivit homo, sed in omni verbo Dei." (Lk 4; 3 - 4)

18.10.2017 v 9:55 | Karma článku: 5.79 | Přečteno: 132 | Diskuse

Bohunka Jakubcová

Jak sis... všiml, ale bylo už pozdě

Miluju rukavičky. Miluju rukavičky na jemné ručce ženy. Miluju doteky rukavičkou. Proč jen se mi líbí zrovna tohle? Jak s tím mám teď žít?

18.10.2017 v 8:00 | Karma článku: 7.51 | Přečteno: 156 | Diskuse

Bohdan Koverdynský

Americký sen (118)

Příběh na pokračování. Autentické životní osudy české emigrantské rodiny v Československu, Rakousku a USA v období od roku 1976 do současnosti. Kruh se uzavírá. Praha, 21. srpna 2017.

17.10.2017 v 22:07 | Karma článku: 6.23 | Přečteno: 192 | Diskuse

Ladislav Větvička

Hovory s generalem Mladičem

Když kamsik jedu, snažim se ziskat informace z ruznych zdroju. O Balkanu moc ruznych zdroju neni. Buď su k dyspozici zdroje havloidnich agentu, keři potvrzuju nadřazenost humanytarnich bomb a chytrych synku z NATO, anebo... nic.

17.10.2017 v 11:55 | Karma článku: 45.61 | Přečteno: 4653 | Diskuse

Tereza Špetlíková

Proč si poslechnout upovídanou Anne ze Zeleného domu?

Protože „Co tě nezabije, to tě posílí.“ ... Jen málokdo by mohl mít tolik důvodů proč být smutný, nešťastný, nekomunikativní, uzavřený, odevzdaný, proč si stěžovat, nenávidět život i nedůvěřovat lidem.

17.10.2017 v 9:25 | Karma článku: 6.36 | Přečteno: 216 | Diskuse
Počet článků 30 Celková karma 10.01 Průměrná čtenost 305

Kdo jsem? Jsem tvrdohlavá, hádavá ženská. ;)

Když mi chutná, tak hltám. :))

Občas převrhnu sklenici!!! (tedy často) 

Jsem bláznivě chaotická.

Jsem stále zamilovaná.

Patřím jen svým dětem!

Ale!!!

Miluju lidi!

Miluju zvířata. 

Miluju květenu v jakékoli podobě. 

Miluju jaro.

Miluju léto.

Miluju podzim.

Miluju zimu!

Miluju žít!  

Co nesnáším? VÍTR! :)



Najdete na iDNES.cz

mobilní verze
© 1999–2017 MAFRA, a. s., a dodavatelé Profimedia, Reuters, ČTK, AP. Jakékoliv užití obsahu včetně převzetí, šíření či dalšího zpřístupňování článků a fotografií je bez souhlasu MAFRA, a. s., zakázáno. Provozovatelem serveru iDNES.cz je MAFRA, a. s., se sídlem
Karla Engliše 519/11, 150 00 Praha 5, IČ: 45313351, zapsaná v obchodním rejstříku vedeném Městským soudem v Praze, oddíl B, vložka 1328. Vydavatelství MAFRA, a. s., je členem koncernu AGROFERT.