k tomuhle Ti víc nenapíšu milá

Bi. Nemusíš vůbec nic psát. :)

Pěkná ...jak se to jen říká... alegorie. Buď se mi uvařil mozek nebo jsem kromě #nevicochce už chytla i neschopnost se vyžvejknout.

Klárko, to bude tím horkem. Mám to taky, ale i v zimě... Asi moc topíme. :))

Netrhejte nic, co o to nestojí, a nežádá! Není to vaše!

Pěkně napsaná surovost světa...

Marie chtěla jsem publikovat něco ostřejšího... Ale... Na to je spoustu času. :))

Moc hezké. Nevnímám jen příběh o růži, ale o člověku a jeho křehké duši.

Luběno, příběhy jsou v tomhle vděčné, že si z nich každý může udělat vlastní závěr. Ps: Jste blízko. ;)

Zrovna nedávno jsem měl pohovor s přítelem mé dcery.Jen jsem mu to řekl trochu jinak: "Netrhej ještě to poupě, nebo Tě zabiju a zakopu na zahradě u jezírka!!!!!" Tvářil se dost vyděšeně. A tak to má byt! Jo a moc hezký blog Bohunko,jako vždy!

Ahoj Davide. Úplně stejně vyděšeně se tváří Patrik, přítel me dcery. :))) No uvidíme,jestli ho jednou nebudeme s manželem nenápadně "zapracovavat" třeba do silnice v Humpolci. :)) (manžel má výkopové práce:))

Děkuju za pochvalu. Čtu tě, jen nestihám reagovat... ;)

Těžká věc, svět je krutý a nespravedlivý....i děti umí být velmi kruté, ale někdo nerozezná krásu a cit ani věkem a zkušenostmi.

Ach ty děti, jsou upřímné a bezprostřední, až to může být nebezpečné. Ale jak píšete, někdy jsme o my dospělí jako malé děti dr svoji krutostí. Františku, léto v chladu a klidu, přeju. ;)

To jsi napsala moc krásně, Bohunko! Ale ten smutný konec...

Pavli, díky za komentář... O někdy se to prostě nepovede. Přeji stín a blízko vodi na koupání. :)

Krása a smutek zároveň

...jako v životě...

Bohunko

Zdeni...