Krádež

Srdce mi buší. Ruce se mi potí. Bojím se. Trochu se ale těším. Jsem nervózní. Moje první krádež. Vyjde to?

Ten elegantní blbec odešel ve spěchu ze svého auta a nechal ho napospas mě. Tohle by se mohlo líbit. Rychle vklouznu na koženou sedačku a sešlápnu plyn. Nedívám se do zpětného zrcátka. Jedu si jako pán. Vůně kůže, čistota vozu, motor tak tiše zpívá. Když jsem v dostatečném bezpečí, zastavím. Adrenalin mi tepe žilami, rukama pevně svírám volant. Nemohu se uklidnit.

Zavírám oči a snažím se pravidelně dýchat. Tohle je ale kousek, za ten dostanu hodně. Je mnohem lepší než vůz, který jsem měl původně v plánu. Ten trouba mi ho vlastně daroval. Copak mi ještě daroval? Začnu prohledávat palubní desku. Otevřu zásuvku a ven se vznese nádherná vůně. Vůně ženského parfému. Tak krásná opojná vůně. Vezmu do prstů dopis, který vypadl.

"23.8. ve 20.00, těším se, že tě konečně políbím.... Před hotelem Central, budu mít v ruce růži. Thea."

To je dnes! Místo podpisu jen otisk rtěnky. Něžně pohladím to místo polibku, vdechnu vůni a po zádech mi přeběhne mráz. Proto ty květiny na sedadle spolujezdce.

Startuju vůz a chystám se odvést ho šéfovi. Ale v hlavě mi stále šrotuje. Ten muž měl mít dnes rande na slepo. S nějakou ženou, která krásně voní. Prohledávám ještě všechna místa, až naleznu platební kartu.

Chtěl bych ji vidět. Chtěl bych si přičichnout. Najednou mám chuť ochutnat tu neznámou. Je to k smíchu. Bůhví, co je zač!

Odbočím z cesty domů a vydám se k hotelu Central ve středu města. Parking boy si mě podezřele prohlíží. Nenechám na sobě nic znát a vejdu. Zkusím cizí platební kartu a hle, dostávám krásný pokoj s vyhlídkou na město s malým pohoštěním. Hotelová služba donesla oblečení. Rychlá sprcha. Co to dělám? Říkám si, bude z toho průser. Kvůli nějaký ženský, se nechám chytit.

Blíží se 20. hodina. Začínám být nervózní. Jsem perfektně oblečený, voním jako milostpán, nikdo by nepoznal, že jsem jen zlodějíček, který nemá ani na chleba. V saku mi to teda sekne! Uměl bych takhle žít!

Sbíhám dolů před hotel. Stojí tam. Vidím její dlouhé sportovní nohy, vysoké podpatky a nádherné vlnité černé vlasy. Když se otočí, spatřím její nebesky modré oči a usměvavé rty. Husté řasy lemující to modro, ve kterém se chci nechat utopit. Pohlédla na mě. Zůstal jsem stát jako přimražený. I ona se dlouze dívá. Poznala to? Přibližuje se ke mě a podává mi růži. Naklání se ke mě a přitiskne svou tvář na mojí.

"Theo," vydechnu. Obejme mne a vtiskne polibek na krk. Nahmatám její ruku a stisknu ji. Sklopí zrak a pomalu mne odvádí směrem k hotelu. Zaklesne se do mne a jdeme spolu jako muž a žena. Jako muž a žena, kteří k sobě patří. Nikdo nás nekontroluje, nikdo nepodezřívá. Vcházíme tiše do haly.

Vyzvednu klíče od pokoje 222 a vyjíždíme výtahem. Celou dobu mlčí, jen se tajemně usmívá. Vůbec nevím, co mám dělat.

***

Upíjíme bílé víno. Stojíme proti sobě v přepychovém pokoji. Těžké závěsy na oknech, baldachýn, milion polštářků v posteli. Přistupuje až ke mě, já odkládám sklenku. Vytáhla se na špičky a ruce mi zahákla kolem krku. Hudba, která se line z rádia vybízí k tanci. Pomalu se pohupujeme v rytmu a ona mi dýchá horlivě na krk. Vzrušuje mě. Neskutečně. Ta její omamná vůně, ta něha, která z ní čiší.

Pomalu dotančíme až k lůžku. Thea mě posadí a sama poodejde do středu. Je tak krásná. Při objetí jsem ucítil její malá prsa, kterými se na mě tlačila. Nemůžu se dočkat, až je uvidím. Tančí tak smyslně a ladně. Vždy, když se otočí, naše pohledy se spojí.

Zakroutí ramenem a ramínko šatů pomalu klouže dolů. Vytáhne ruku a nechá sklouznout i druhé ramínko. Ty lehounké letní šaty z ní sjedou a snesou se na zem. Páni! Krásné bílé krajkové prádlo. Takové jsem vídával v časopisech pro elitu. Thea tu stojí jako modelka z módního plátku. Nádherné tělo, tak krásnou ženu jsem ještě neviděl. Dokonalost sama. Andělská krása. Můj výraz asi říká vše, protože přistupuje blíž a obkročmo mi sedne do náruče. Neskutečné!

Upíjí ze své sklenky a pouští mi na rty pár kapek vína. Olíznu tu krůpěj a políbím ji. Ach! Její vlasy tak omamně voní. Tělo je tak hladké a jemné, ona se mi snad zdá.

Když se pak po dlouhých nekonečných minutách našeho mazlení naše těla propojí, zažiju neuvěřitelnou souhru dvou těl. Naše těla jsou pro sebe stvořená. Dokonale se doplňují, dokonale do sebe pasují. Její horko je tak nadpozemské, její pohyby tak ďábelské. Nikdy, jsem nepotkal ženu jako je tahle. Tiše vzdychá, rukama pečuje o moji kůži a polibky nešetří...

***

Zvonění telefonu je neodbytné. Nemůžu otevřít oči. Rukama šmátrám po posteli. Jsem tu sám. Telefon drnčí... dojde mi to. Ležím v hotelovém pokoji, zaplaceném kradenou platební kartou, přijel jsem s odcizeným autem a miloval se se ženou, která nebyla moje. Musím se smát. Jsem dítě štěstěny. Když pokládám kartu na stolek v předsíni, všimnu si malého lístku. Poznávám její rukopis. Cítím její parfém.

"René by nebyl tak dobrý jako ty. Zavolej mi. 736736... a otisk rtů."

Polije mne horko. Poznala to a nic neřekla. Můj život nabírá úplně jiný spád. Zmizím z hotelu jako pára nad hrncem.