Dáme si oběd v Karibiku?

"Temně modré moře, nádherné pláže, vítr ve vlasech. Bez tebe to tu není ono... Miláčku přileť za mnou, dáme si oběd, posílám ti pilota... Než přijde tvůj den, budeme zpět." Sbalila si jen pár nejnutnějších věcí. 

"... May day .... may day ...!!!"

To byla poslední slova pilota, která Jana uslyšela. Bočním okýnkem viděla, jak se blíží stromy, křídla letadla zpočátku urážela jejich špičky, ale klesáním podlehl stroj síle kmenů. Rozlámaný dolehl do pralesa.

***

Vyplazila se z trosek. Zem pod ní byla blátivá, její ruce se propadaly do bahna. Otočila se na záda a pečlivě se osahala. Dlouze držela dlaně na břiše, než konečně ucítila ten známý pohyb. Kopanec do boku ji ujistil, že je vše v pořádku. Oddychla si. Zvuky vycházející z okolí ji naháněly hrůzu.

***

Když otevřela oči, vyděsila se. Skláněli se k ní nějací lidé. Menšího vzrůstu, tmavé pleti, v rukou oštěpy.

"Pomozte..." Zvedla k nim ruce. Následoval tupý úder do hlavy. Omdlela.

***

Když podruhé prozřela, stála? nohy a ruce rozpřažené, pečlivě uvázané ke zkříženým kůlům pod velikými stromy pralesa. Na zemi před ní seděly malé děti a jejich oči ji skenovaly. Vypadalo to, že nikdy neviděly ženu. Bělošku se světlými vlasy a modrýma očima. Občas se některé odvážilo a snažilo se jí sáhnout na hlavu, ale bylo tak malinké. Malé drobné děti, které měli o zábavu postaráno. Když chceš zabavit děti domorodců v Karibiku, dej jim blondýnku...

***

Přišourala se stará shrbená žena, přinesla něco v misce. Zajatkyně myslela, že snad jídlo... Omyl. Ta stařena mířila ostrým pazourkovým kamenem na její břicho. Na velké, těhotenské břicho, ve kterém nosila nový život. Jana dostala strach, ale žena pouze rozřízla její už tak potrhané oblečení a natírala jí břicho směsí z misky. Páchlo to po zkaženém mase. Neskutečně to smrdělo. Janě se zvedal žaludek. Nemohla se bránit. Děti si vzaly zbytky jejího oblečení a ona zůstala ve své nahotě přivázaná s velkým břichem celé vesnici na odiv.

***

Neměla sílu, cítila, jak to její tělo vzdává. Stará se každý den objevila a pomazala ji břicho tou smradlavou břečkou. Potřebovala jíst. Moč pouštěla jen tak pod sebe, když se nikdo nedíval. Stejně to každý musel cítit, když prošel kolem.

***

Celé noci přivázaná necitelně ke kůlům. Na zvuky z buše už si zvykla. Věděla, že když je ve vesnici, zvěř ji neublíží. Děti se o ni přestaly zajímat. Zato místní ženy ji začaly kontrolovat stále častěji. Její porod se blížil, věděla to a pochopila, že jen kvůli dítěti stále žije. Chtějí ho. Ona je nezajímala.

***

Zase ten stejný hoch. Všimla si ho. Není to poprvé, co si ji se zájmem prohlížel. Malý hubený muž, spíš ještě kluk, který si při prohlížení té bílé ženy sahal do rozkroku a ukájel se. Nejdřív jí to bylo odporné, ale zvykla si i na to.

Když přišel po čtvrté, přinesl ji malý zákusek. Velké bílé červy. S vděkem je snědla. Vždy chodil tajně, když všichni spali. Zavrčel na ni a rychle se ukájel. Stále byl ve střehu, jestli někdo nejde. Chodil k ní blíž a blíž. Tentokrát se jí poprvé dotkl. Osahal jí ňadro. Byl to po dlouhé době milý, lidský dotek. Hrubé mazání stařeny se nedalo srovnat s touhle něhou.

Další noc se odvážil prozkoumat ji prsty. Zatřásla se strachy. Zkoprnělá sevřela oči a očekávala, co se bude dít. Bála se pohnout. Když vyvrcholil, odvážil se jí kousnout do bradavky. Zasykla bolestí.

***

Večer co večer ji navštěvoval. Jeho choutky se zvětšovaly, odvažoval se víc a víc. Onanoval o její stehno, o podkolenní jamku. Jednou si přinesl velký pařez a vyhoupl se něj, aby byl vyšší. Zase ten stejný scénář. Jana si uvědomila, že těmito pohyby dělá dobře i jí. Dráždilo ji to a ona zatoužila po muži. Vysílená, vystrašená, ale roztoužená. Snažila se nebýt hlučná, ale stejně ho její vzdychání děsilo. Zakryl jí ústa a zle se jí podíval do očí. Vzrušení pominulo a on utekl.

***

Od rána ji ten den nebylo dobře. Vypadalo to, že se blíží její chvíle. Pobolívalo ji v zádech a dole v podbřišku cítila mírný tlak. Ženy ji zkontrolovaly, odkývaly si své výsledky a opět zmizely v chýších. Stmívalo se a Janiny bolesti se zvětšovaly. Ano, dnes porodí. Nevěděla jak, nevěděla, co má dělat, bylo to její první dítě.

Zahlédla stín. Zase on. Už ho čekala. On byl jediný živý tvor, který s ní jednal jako s člověkem. I přes bolesti opět ucítila rozkoš ve svém klíně, když se o ní mazlil. Vzdychal a třásl se po celém těle. Porodem otevřené cesty ho lákaly. Vsunul do ní ruku, zavyla bolestí. Zacpal ji pusu a rychle do ní zanořil svůj penis.

Dítě chtělo ven a on chtěl dovnitř. Áa... Janě praskla plodová voda a celého ho polila. Vzrušilo ho to ještě víc. Nevěděla jestli plakat bolestí nebo slastí. Ta chvíle byla nádherná. Ach.. vzdychla právě, když vyvrcholil. Uslyšely šouravé kroky. Zmizel stejně tiše, jako se objevil.

***

.... Jana rodila ....

***

Vyčerpaná visela na přivázaných rukách. Dítě? Ani neví, co se narodilo, protože stará miminko hned odnesla. Ani Janu neomyla, ani ji nepomohla. Na kříži z kůlánů umírala žena, pod sebou zbytky porodu a bolesti. Cítila, že je to její poslední noc. Nedokázala si představit, že by dožila rána.

***

Slunce ji zasvítilo do očí a probudilo ji. Přežila další noc!

Přišourala se stará a přinesla velkou mísu s vodou. Děti vybíhaly ze svých "domovů" a tančily a smály se. Celá vesnice se veselila. Stařena dala Janě napít a omyla ji studenou vodou. Poprvé po třech týdnech ji "umyla". Ženy ji opět pečlivě prozkoumaly a pak zase všechny odešly do svým domů.

***

V tuto noc hořely ohně. Viděla jejich zář z druhé strany vesnice. Oslava k narození miminka? Možná?! Zaslechla kroky, uviděla stín. Ano, je to opět on. Dnes byl pomalovaný a usmíval se. Přitáhl si pařez a vystoupl na něj. Díval se jí poprvé zpříma do očí. Nedokázala vyčíst, co jí chce říct. Rukama ji osahal prsa. Velká těžká prsa nalitá prvním mlékem. Bolelo ji to, ale nechtěla ho odehnat. Byla ráda, že přestože všichni oslavují, on přišel za ní a dělá jí společnost. Začala ho mít dokonce snad i ráda.

Naklonil se k ní. Srdce bušilo. Měla pocit, že chce polibek. Ale nepolíbil ji, přisál se na její prso. Ach. Zatoužila po něm. Líbal a olizoval její bradavku. Věděla, že teď vyndá svůj penis a obšťastní ji. Nemohla se dočkat.

Najednou se cítila být plná života. Jako by našla nový smysl života pro následující dny.

"Ano, pojď ty můj malý", zašeptala.

Ve tmě se zaleskl ostrý kámen. Přejel jím od prsa přes podpaží až nahoru k přivázanému zápěstí. Odřízne ji? Svitla ji naděje.

Přitiskl se ještě blíž, ještě pevněji sevřel v puse její prso. Ach... Opět ucítila vzrušení.

Pak vzal ňadro hrubě do ruky a ostřím ho oddělil od jejího těla...

S vítězoslavným výkřikem běžel s tím kouskem masa za svými...