... když draka bolí hlava...

Celé království je zahaleno do černého závoje, protože jedinou královskou dceru ... unesl drak. Rodiče jsou nešťastni, hledají zachránce. Znáte to? Pojďte se podívat, jak to znám já. 

***

Tolik se těšili, že až jí bude sedmnáct, udělají bál a tam se do ní zamiluje neznámý princ, který ji  odvede do svého paláce a budou spolu žít šťastně až do smrti.

Ale nestalo se. Tři dny před jejími narozeninami se tu objevil. Přiletěl zčistajasna, když se rozkošná dcerka procházela po zahradě. Rodiče stáli na terase a dívali se na svou překrásnou dceru, když v tom přiletěl drak, chopil se jí a odnesl neznámo kam.

"Viděls to?" zacpala si ústa královna, aby nevykřikla.

"PROBOHA, ano," zašeptal král. Dlouho se oba dívali za černým stínem, dokud se neztratil z jejich dohledu a neutichl křik.  

Rodiče vyhlásili smutek v celém království. Nikdo se nesměl radovat, zpívat si, tančit... žádné plesy, bály, poutě  a tak podobně.

Obeslali prosbu o záchranu své jediné dcery a o pokladu, který princ získá, když jim ji přivede zpět, všechna okolní království. 

Smutek trval celých dvanáct měsíců. Přihlásilo se spoustu hrdinů, princů i obyčejných hloupých Honzů, ale nikdo nedokázal princeznu zachránit. 

***

Rodiče nemohli tak dlouho truchlit. Král, i když nerad povolil veselí, svatby i poutě. Nechtěl trápit své poddané.

Po nějaké době se nad královstvím objevil znovu černý stín. Do parku žuchlo něco obrovského, hrůzu nahánějící řev oznámil, že drak přiletěl opět na návštěvu. Seběhlo se trénované vojsko, namířilo své muškety na netvora. Ten drápal zemi pod sebou a mlátil kolem sebe ocasem.

"Jinou princeznu už nemáme," zavolal na něj král z terasy paláce. "Nemáme ti už co dát." Královna plakala hrůzou, svírala manželovu ruku. Pušky, které na draka mířily, měly nataženo, čekaly jen na povel.

"UuuuAAAuuuu," řval drak. Plivl plamínek a ten zapálil nejbližší strom. Král se však nedal zastrašit.

"Co chceš?" 

Drak z očí vypouštěl lávu, která ničila vše v okolí.

"Stačí jeden povel a je po tobě." varoval ho král.

"Nestřílejte, přiletěl jsem v míru." Královští nerozuměli jeho snaze. Drak ale zvedl přední tlapy a vzdal se. "Nezabíjejte mě, jsem tu, abych vyjednal dohodu."

"Jakou dohodu?" 

"Prosím, skloňte zbraně. Neublížím vám." sliboval drak, ale láva, kterou rozséval dělala své.

"Přestaň pálit naši zahradu!"

"Snažím se." utíral si lávu z očí. "Ale potřebuju od vás pomoc."

***

"Okamžitě mě pusť!" ječela hystericky drobná princezna.

"Jistě, jen tě donesu do mé chýše."

Kousla ho do packy a drápla nehty, až mu prýštila krev. "Do chýše? Na to zapomeň, nebudu bydlet v nějakým hampejzu. Postavíš hrad, jinak tě varuju!"

"Auuu, co to děláš?" bránil se drak.

"Mě teda žrát nebudeš!" řvala na něj, až se polekal.

"Ne, samozřejmě že nee." usmál se a už se těšil, jak mu bude mladá sloužit, vařit pečínky a topit v krbu. Občas si s ní užije...

***

"UŽ ZASE TO POTŘEBUJU. MÁLO SE SNAŽÍŠ. JEŠTĚ CHCI."

"Už nemůžu, lásko, musím si oddychnout."

"CHCI TĚ! TEĎ! ZNOVU!"

"Ale on nemůže tak často, chápej, že on na ženy není zvyklý. A ty jsi divoká."

"JESTLI MI TO NEUDĚLÁŠ, ZNÁSILNÍM NĚJAKÉHO PRINCE!"

***

"Cože?" zvedl se rozčileně král z trůnu a praštil do stolu.

"Proboha!" vykřikla královna.

"Jak je tohle možné?" nepřestávali se divit královští rodiče.

"Jo," fňukal drak. "Je to něco strašného. Nikdy jsem nezažil takové ponížení." Utřel si kapku ohně z nosní dírky.

"A co jako chceš od nás?" ptali se rodiče a báli se jeho odpovědi.

"Že bych vám ji jako vrátil."

***

"JE MI ZIMA!!!" 

"Ano, ano lásko, už běžím, nesu to dřevo, aby ti bylo teplo."

"MÁM HLAD!!!"

"Jistě, miláčku, tady je divočák a nějaké to holoubátko."

"POTŘEBUJU MASÁŽ ZAD!"

"Už běžím."

"TY JSI ZASE SEŽRAL PRINCE? A S KÝM MÁM SOULOŽIT?"

"Však on zase přijde jiný." Kéžby...

"CHCI TEBE A TEĎ!"

"Ale miláčku, mě bolí hlava, asi migréna..."

"UŽ ZASE?"

***

"A tak to u nás chodí, pane králi. Ona je zlo samo! Bojím se chodit domů. Buď jdu moc pozdě a dostanu rákoskou, nebo brzy a ona nemá dost soukromí. Drak aby se v ní vyznal."

Rodiče po sobě koukli. Vzpomněli si na svou milovanou dceru. Na to jak hubovala sloužící, jak křičela na podkoního, jak na zahradníka hodila vidle, jak po matce mrštila vázou i s chryzantémy...

A na to jak ji tenkrát unesl.

"JO!!!" zajásali tehdy oba. Vrhli se do náruče a jen se tak drželi. Už dlouho si s ní nevěděli rady, a takový únos se jim v podstatě dost hodil. Konečně si budou užívat života, chytat ryby, plést a háčkovat, jezdit na zájezdy do Karibiku... a ne se stále starat o rozmazlenou dcerunku.

V království po únosu nastal blažený klid, který nikdo nepamatoval od dob, kdy malá dračice začala chodit. Každý se jí stranil, nikdo si s ní nechtěl zadat. Bohužel ani královští rodiče a tak vyrůstala podle svých zájmů a potřeb a celé království chátralo jak citově, tak finančně.

***

"Zbavte mě jí." prosil drak a myslel to opravdu doopravdy.

"Proč ji nesežereš?" zeptal se král, ale královna ho pokárala: "Ale to snad... jak to mluvíš?" Všichni se otočili ke dveřím: "Uslyší tě služebná."

"Hmm?"  král naznačil zubama, jak kouše do ruky. "Proč nee?"

"Ona je tak otravná, že když jsem to zkusil při první příležitosti, zvracel jsem dva dny." ksichtil se. "To se nedá žrát." zašeptal.

"No dovol?!" 

"Opravdu." přitakal.

"A co princové?"

"Všechny jsem je po aktu musel sežrat, prý se vdávat nebude a domů nechce." zkroušeně se podrbal na hlavě.

"A Honzové?"

"Prý blbečci... vhodní akorát tak jednou do postele."

"Chápu." 

Dlouho se radili, vypili spoustu vína a jejich návrhy byli víc a víc odvážnější.

"Shodit ji do rokle?" navrhoval král.

"Nikde v blízkosti není." oponoval drak.

"Přivázat ji ke stromu, divá zvěř... třeba..." nedořekla královna.

"Od té doby, co bydlí u mě, není v lese živáčka."

"Ano, u nás na zahradě jsme také slyšeli slavíka až po jejím odchodu."

Jejich rozprava trvala do hluboké noci. Drak si uvědomil, kolik je hodin a že to zase schytá.

"Nemohl bych tady přespat? Doma zase dostanu, že jdu pozdě." 

"Ale jo, proč nee?" řekl po tolika vína vesele pan král. "Za zámkem máme malý parčík, je tam místo na vyspání."

"Moc děkuju." klaněl se drak až k zemi.

***

Druhý den ráno se drak neochotně loučil. S takovou kocovinou se domů ještě nikdy nevrátil. to zas bude sado-maso! Královským rodičům se ho zželelo. I oni si představili, jak to asi drak doma schytá.

"A co takhle..." navrhl náhle král. "Zůstat tady s námi?"

"Oh, to bych mohl?"

"Milý draku, nemáme žádné děti, chybí nám tu trocha obveselení, když nebudeš žrát ve stájích koně... Tak proč ne? "

***

"MÁM HLAD!!!"

"POTŘEBUJU SEX!"

"JE MI ZIMA!!!"

"KDE KRUCINÁL JSI, TY NEVDĚČNEJ DRAKU!!!"