Anděli můj, vzpamatuj se!

4. 06. 2020 5:00:00
"Je tu krásně, viď?!" promluvil nečekaně. Malinko jsem se ho lekla. Netušila jsem, že tu bude nějaká živá duše. "Ahoj," odpověděla jsem. Vlastně mě mile překvapil. Kdo? Ten malý, dychtivý, touhou políbený andílek Fanuel.

Už jsme se s ním potkali tady a taky tady. Dnes zvláštně magicky voněl, jako cukrová vata, jako spálená cukrová vata, skoro jako ...

Seděl vedle mě na převisu skály, pod námi se klikatila Dyje, hučela a pěnila, nebe bylo modré a slunce zlaté. Pohádkový ráj. Zemský ráj tu na pohled...

Větřík si zvědavě pohrával s mými šaty, díval se pod sukni a lehce i za výstřih.

"Jak se máš, maličký?" pohladila jsem Fanuelka po hlavince. Vypadal ten den nějak jinak. Kopal dětsky nožičkama a broukal si nějakou písničku. Melodie byla chytlavá a tak známá, jen jsem ji nedokázala identifikovat.

"Kde máš svatozář?" došlo mi, proč nebyl zas až tak andělský.

"Schovanou." zarděl se.

"Proč?"

Kdysi jsem četla, že ji snad chtěl vyhodit nebo co?... Mlčel a díval se do dáli. Zvedl oči do oblak, sevřel rty a pak se koukl na tu hloubku pod námi. Nastalo božské ticho.

"Chceš?" odněkud z pod košilky po delší odmlce vytáhl zmrzlinu z Vílance.

"Ohh, tak tuhle mám nejradši." neměla bych, měla jsem v plánu dál nosit své šatičky... Ale... Hned jsem po ní hrábla. Někdy jsem nenažraná.

"Já vím, proto jsem ti ji přinesl." Byl tak miloučký.

Objala jsem ho a vtiskla pusu na čelo. Zrůžověl a tak jsem ho radši nechala. Ruka mi zůstala na jeho křídlech, mám ráda prstovou hru s tichým šustěním peří a jemnost, kterou mají jen andělé.

"Jak jsi mne tu našel?"

"Hmmm," neodpověděl.

"Ty mě sleduješ?"

Ticho. Styděl se. Vím, že bývá stále někde za mnou, že kdybych se na svých cestách rychle otočila, spatřila bych za stromem mizící křehkou bělost.

Dnes se mu nechtělo mluvit.

Lízali jsme tam zmrzlinu, horko nás pálilo, pot mi stékal po krku po kapkách až do dekoltu. Všimla jsem si, že pozoruje bedlivě tu slanou kapku, jak mizí v drážce pod šaty. Přestal olizovat svou studenou dobrotu, ztratil řeč.

"Fanu?" zašeptala jsem a musela jsem se usmát. Ruka mi sjela na jeho křidélka. Byla nezvykle stažená do zad, skoro bych přísahala, že se zmenšovala.

"Co se ti stalo?" mrkla jsem na jeho mizící bělost, on jen dál lízal zmrzku a mlčel. Zdál se mi nervozní, lehce červený, nožičky kopaly rychleji, než znám.

"Hmmmm... To je ale ňamka!" celou vanilkovou špičku jsem ulízla najednou. Fanuel se díval na mé rty, na jazyk, jak omývá smetánku z koutků. Křídla se opět trošku zmenšila.

"Fanu?" mačkala jsem mu nyní téměř kuřecí křidélka.

Mlčel a jen se potutelně uculoval. Jeho pohled byl tajemný, podivně přímý, koutky zvednuté, oči jasné. Na Fanuelka velmi neuvěřitelný.

Opřel si hlavu o moje rameno. Automaticky jsem ho líbla do vlasů. Mé rty přitom narazily na místo, kde neměl své kudrnaté, blonďaté, andělské vlásky. Stárne, pomyslela jsem si, ale nic jsem neříkala. Muži jsou hákliví na řídnutí vlasů. Pohladila jsem ho a našla jsem na druhé straně úplně stejné plešaté místečko. Maličké místo, které bylo ale tvrdé, jakoby někde narazil a vyrážela se mu tam boule.

"Fanu? Kde ses praštil?" Sahala jsem na bouličku. Mlčel, červenal se a dál si lízal svou zmrzlinku. Nedalo mi to.

"Podrž mi to," strčila jsem mu do ruky mojí mlsku, otočila jsem se k němu a oběma rukama nahmatala ta dvě prázdná hrbatá místa. Nad čelem vlevo i vpravo měl bulku. Snad není nemocný, proboha...

"Fanu? Máš tu nějakou bouli. A tady taky." mačkala jsem ho něžně, abych mu neublížila. Před jeho obličejem se pohupovala moje volná prsa, schovaná jen pod tenkou látkou šatů. Očima byl někde mimo, v hlavě nic. Stále mlčel jak zařezaný. Co se to s ním dělo?

Dojedl studenou baštu a poposedl blíž. Skoro bych řekla, že se na mě tlačil. Bylo to zvláštní, jakoby erotické... Že by se tulil?, napadlo mě. Jejda... mám ale bujnou fantazii, zamyslela jsem se.

Peroutky nešly témě nahmatat, opravdu se ztrácely. A na hlavě na těch řídnoucích místech jsem uviděla tvrdé špičky. Bílá barva opeření šedla a postupně se měnila z tmavě šedé na skoročernou, vzadu pod zády jsem ucítila nějaký pohyb. Nakoukla jsem tam...

"Proboha!!!" vyjekla jsem. Oháňka??? To NE!!! Bělostný, roztomilý andělíček se v mojí přítomnosti při lízání zmrzliny pomalu měnil v mrňavého ďáblíka.

Vzhlédl ke mně, až jsem se vylekal. Ten pohled jsem znala od Luciuse, sakra!

On se zbláznil.

"Fanueli!" řekla jsem rázně a odtáhla jsem se od něj. "Nech toho! HNED!!!"

Jeho rudý, horoucí pohled mne mrazil v zádech. Stoupl si a nafoukaně dal ruce v bok. Ano, vypadal ďábelsky, jeho ocas švihal sem tam, ale...

"Já jsem malej, ale šikovnej," zatočil frajersky ocáskem jak prostitutka kabelkou.

"No to jistě," bylo to vtipné, ale nesmála jsem se. Bála jsem se, že se vážně pomátl. Naklonil se k mému obličeji.

"Chci tě..." zašeptal. No to snad nemyslí vážně!

Zahřmělo!

Vítr se zvedl, mraky zastoupily cestu slunci a černou oblohu prořízl blesk. Byl tak ostrý, že jsme oba museli zavřít oči a schovat obličeje do dlaní.

Když jsem prozřeli uviděli jsme...

JEHO!

"DOMŮ!" zavelel.

Fanuel zbělal, upadl mu ocas a ruce poslušně našmátraly v košilce svůj andělský obrouček, který ihned umístil nad hlavinu. Krvavý pohled se opět přebarvil na blankytně modrou. Ta stydlivá očíčka se na mě už ani jednou nepodívaly. Ještě dupl protestně nožičkou, coč mu nebylo nic platné, protože prst OTCE ukazoval jasně na nebe. Se skloněnou hlavou odtáhl jak spráskaný pes.

"A ty... ty... ty... Bohunko jedna..." očima jsem prosila o milost. "Nenos tyhle šaty..." ukázal na mě.

"Co je na nich?" Otočila jsem se v nich jak přehlídkovém mole. "Jsou krásné..."

"No právě. Vidíš, co to dělá s mými ovečkami. Alespoň podprsenku si vezmi, když jdeš ven." lomil rukama a hlavou k nebi hledal spásu sám v sobě.

"Ale vždyť je takové horko." nakrucovala jsem se. Přestal láteřit, přestal i přemýšlet.

"Taťko..." probudil ho z myšlenek courající se mrňous. "Tak jdeš už?" ON se oklepal a jen mávl rukou.

"Radši jdu."

***

"..... jsi můj zachránce
(musel jsi být seslán tam seshora) ...
A zdáš se mi tak něžná, řekni holka, že se vzdáváš
(Dík za to, že mi dáváš lásku)
Děvče, přes to jak se chovám, řeklas, že jsem tvůj zachránce..." ♥

Autor: Bohunka Jakubcová | čtvrtek 4.6.2020 5:00 | karma článku: 12.33 | přečteno: 268x

Další články blogera

Bohunka Jakubcová

Úžasný život

Musíte mít pevné nervy. Musíte být čistí jako lilie, protože vždy na vás někdo něco může najít... a pokud máte škraloup... jste v kaši... nezvyknete si, na tenhle styl si nemůže zvyknout nikdo...

8.7.2021 v 5:00 | Karma článku: 15.31 | Přečteno: 370 | Diskuse

Bohunka Jakubcová

Pohled do díry

Tohle jsou díry... neprozradím... ale když půjdete kolem Štěpnického rybníka z náměstí směrem k nám domů (chichi), budete mít po pravé ruce zeď.... a za tou zdí je...

4.7.2021 v 5:00 | Karma článku: 10.03 | Přečteno: 309 | Diskuse

Další články z rubriky Ona

Ivana Lance

USA Georgia vs. Česká Republika

Záleží na tom, jestli jste fanoušcci amerického sladkého a studeného čaje nebo českého piva. Po čem raději sáhnete vy?

28.3.2024 v 16:20 | Karma článku: 20.95 | Přečteno: 368 | Diskuse

Jana Melišová

Nemáte nejaké drobné?

Chcel by som si kúpiť jedlo, nepomôžete mi nejakými drobnými? Otázka, pri ktorej sa mnohí tvária, že nepočujú, prípadne od dotyčného odvracajú zrak, keďže najčastejšie sa ju pýtajú ľudia bez domova nevábneho výzoru.

28.3.2024 v 12:53 | Karma článku: 29.11 | Přečteno: 466 | Diskuse

Jana Kozubíková

kOmický blog CDLXXXI.

Už měsíc mám nový vztah. "Randíme" denně mimo víkendů, ačkoli přiznávám, že myšlenky na něj mne neopouští ani o nich.

28.3.2024 v 6:00 | Karma článku: 9.12 | Přečteno: 189 |

Ivana Dianová

Billa šok

Billu navštěvuju docela často, mám ji totiž co by kamenem dohodil. Mám vůči ní spoustu výhrad, ale jít s plnými taškami pět minut, nebo jet několik stanic je dost rozdíl, což u mne hraje zásadní roli. Dnes jsem tam utrpěla šok.

26.3.2024 v 22:32 | Karma článku: 41.31 | Přečteno: 9269 | Diskuse

Lenka Prokopová

Oslava narozenin

V dávné době mého mládí se slavily narozeniny s dortem, svíčkami, babičkami, dědečky, strýčky a pratetami z třetího kolena. V dnešní době se slaví narozeninová párty hlavně s dalšími dětičkami.

25.3.2024 v 22:12 | Karma článku: 18.44 | Přečteno: 429 | Diskuse
Počet článků 348 Celková karma 0.00 Průměrná čtenost 596

 

Kdo jsem? Jsem tvrdohlavá, většinou veselá ženská. ;)

Když mi chutná, tak hltám. :)) (tedy často)

Občas převrhnu sklenici!!! (tedy často) 

Jsem bláznivě chaotická.

Miluju, ano to umím. 

Co nesnáším? VÍTR! :)

***

Rozklikněte seznam rubrik níže.

Smoljak nechtěl Sobotu v Jáchymovi. Zničil jsi nám film, řekl mu

Příběh naivního vesnického mladíka Františka, který získá v Praze díky kondiciogramu nejen pracovní místo, ale i...

Rejžo, jdu do naha! Balzerová vzpomínala na nahou scénu v Zlatých úhořích

Eliška Balzerová (74) v 7 pádech Honzy Dědka přiznala, že dodnes neví, ve který den se narodila. Kromě toho, že...

Pliveme vám do piva. Centrum Málagy zaplavily nenávistné vzkazy turistům

Mezi turisticky oblíbené destinace se dlouhá léta řadí i španělská Málaga. Přístavní město na jihu země láká na...

Velikonoce 2024: Na Velký pátek bude otevřeno, v pondělí obchody zavřou

Otevírací doba v obchodech se řídí zákonem, který nařizuje, že obchody s plochou nad 200 čtverečních metrů musí mít...

Kam pro filmy bez Ulož.to? Přinášíme další várku streamovacích služeb do TV

S vhodnou aplikací na vás mohou v televizoru na stisk tlačítka čekat tisíce filmů, seriálů nebo divadelních...