Proč mi ten mizera neřekne: "Miluji tě!"?
*** zatracený sny ***
"Proč?"
"Vždyť víš, už jsme to probírali." Dupl nervózně kopytem. (Kdo? Pekelník, můj dvorní provokatér a svůdce... Lucius)
"Ne! Proč?" Nevěřila jsem jeho výmluvám.
"Protože..., jsi člověk, jsi skoro anděl a moc dobře víš, že ta kombinace..." přejel mi ukazovákem přes bradavku. Chtěla jsem, aby si ji vzal, aby si mne vzal celou. Jenže jinak, než to měl v plánu on.
"Miluj mne," zašeptala jsem.
"Vždyť už jsem tě chtěl ošukat dávno, ale ty..."
"Ne! Chci lásku. Miluj mne." nastavila jsem rty. Toužila jsem po něm. Po jeho citech, po jeho milujících rtech, chtěla jsem lásku.
"Ale, Miláčku, přece víš, že já umím jen pořádně zařádit. City po mě nechtěj." sváděl mne dál a hloub. Jeho prsty byly tak drzé a tak odvážné, že ze mne v okamžiku padalo předsevzetí, že bez lásky nebude nic. Ach, uměl to, věděl, jak na mě a moc dobře toho využíval.
V momentě, kdy se chystal jazykem... tam..., jsem se probrala. Chtěla jsem to, chtěla, ale... krucinál, proč to čertisko neprojeví kousek citu, kousek naděje? Jeho dotyky jsou vždy vzrušující, ale chtělo by to okořenit slůvky lásky, projevy citů.
Odstrčila jsem ho. Trošku...
"Lu..." prosila jsem ho očima.
Hodil oči v sloup a postavil se. Byl lehce rozladěn.
"Jsi můj...," počítal na prstech tak dlouho, až mne vyděsil. "... už nevím kolikátý miláček. Znáš mě, mně nikdy jedna stačit nebude, řekl jsem ti to hned na začátku, jsem nezkrotný."
Ano, jeho zajímavost byla v přiznání, že nejsem jediná. I to mne vlastně lákalo, že můžu ukázat, v čem jsem vlastně jedinečná.
Ale??? Jsem jiná než ty ostatní?
Snad...
"Víš, že ty máš hlavně mlčet." úšklíbl se. "Ty se máš jen líbat, pojď, pojď... Pamatuju si, jak si mne posledně líbala a objímala."
Ano! Naše polibky... Naše objetí... Naše chvilka... Chvilka jen pro nás... Ach!
Líbal mne níž a níž a....... Aaaach.
Horkost na vnitřku mých stehen mne probudila z myšlenek.
"Lu, miluj mne."
"Doprdele!" přestal. "Zase to kazíš! Užij si to a neřeš kraviny." Urazil se. Čekal, že budu přemlouvat.
"Nevztekej se na mě. Jsem žena, nejsem chtíčem posedlá, chci od tebe city."
"NE!" chlouba klesla. (byla to škoda, ale tohle mu nikdy nepřiznám).
"Proč? Lásko... Umřela bych pro tebe. Proč zrovna ty musíš být tak chladný?"
Zavrčel, až mi přeběhla husina úplně všude. Oháňka s sebou vztekle mrskla, jako by zahřmělo.
"Chceš to vědět? Vážně chceš?!" Byl naštvaný, takhle už ho znám.
"Ano," zašeptala jsem, ale bála se odpovědi. Ale jsem zkrátka zvědavá. Bohužel.
Otočil se ke mně. Drápy položil na svůj hrudník. Tam, kde my smrtelníci máme tepající srdce, vrazil prsty do hrudníku.
BOŽE! Co to dělá? projelo mi hlavou.
Pod drápy se objevila krev. Vrčel a dupal kopytem, v obličeji jsem poznala bolest.
"Luciusku? Co to děláš?" Přiskočila jsem k němu. Bolelo mě to za něj. Roztrhal kůži i s chlupy, krev čůrala po břiše a svalovina prsou byla rozdrásaná. Uslyšela jsem praskat kosti.
"Lu? Miláčku..." brečela jsem. Nemohla jsem se dívat, jak se mučí. Tohle jsem nechtěla. Myslela jsem, že se chce zabít, aby nemusel poslouchat moje kecy.
"Miláčku?"
"Mlč!" rozkázal.
"Nemusíš to dělat. Miluju tě i tak."
Rozerval svaly a polámal kosti hrudního koše, vzal moji ruku a vrazil ji do místa, které vzniklo...
"NECHCI!" křičela jsem.
"Cítíš to?"
Cítila jsem to! Co jsem tam měla cítit? Co tam vlastně bylo? Nahmatala jsem... dutinu. Nic! On... tam měl dutinu!!!
PRÁZDNO!
Žádné srdce!
"Lu? Lásko?" kruci, kruci, kruci! Doprdele! Všechno mi to scvaklo.
"Vidíš to?" byl rozlícený. "Tak tohle jsi chtěla?"
Dívala jsem se s uplakanýma očima na díru v hrudi. Objala jsem ho. Jediné, co mi tenhle pekelník mohl dát, byl kvalitní a častý sex.
Kruci, zapomněla jsem na to, že je to čerchmant? Že nikdy neměl srdce a nikdy žádné city od bytosti jako je on nemůžu čekat. Nechtěla jsem si připustit, že lásku nezná, doufala jsem, že právě já ho naučím milovat.
Ale nenaučím, protože... Protože on prostě NEMÁ srdce!
"Luciusku, kdybys chtěl..." schovávala jsem jeho masem krvavou díru. Snažila se jí zacelit dlaní. Nakonec jsem olíbala to podivné místo.
"Stačí?!!! Spokojená?" odvrátil se pryč. Tentokrát byl uražený právem a já? Já byla za blbce.
"Promiň! Promiň mi to, prosím." objala jsem jeho chlupatá mohutná ramena a přitiskla se. Trhl s sebou.
"Lásko, mám srdce pro nás oba, dám ti kus mého..." ani jsem to nedořekla a uslyšela jsem LUSK!
Byl pryč. Tentokrát jsem šlápla vedle. TOTÁLNĚ!
Vrátí se ještě někdy? Kdo ví?!
***
Bohunka Jakubcová
Úžasný život
Musíte mít pevné nervy. Musíte být čistí jako lilie, protože vždy na vás někdo něco může najít... a pokud máte škraloup... jste v kaši... nezvyknete si, na tenhle styl si nemůže zvyknout nikdo...
Bohunka Jakubcová
Pohled do díry
Tohle jsou díry... neprozradím... ale když půjdete kolem Štěpnického rybníka z náměstí směrem k nám domů (chichi), budete mít po pravé ruce zeď.... a za tou zdí je...
Bohunka Jakubcová
Divá Bára-Viktorka
Možná to nebudu vyprávět úplně přesně, ale potkala jsem divou Báru, časem jsem ji sice v hlavě přehodnotila na Viktorku od splavu, ale vzhledem to byla spíš divá Bára. Divá Bára s mozkem a srdcem Viktorky. Okouzlující...
Bohunka Jakubcová
V lese to žije, i když stromy umírají
Potloukám se lesem a fotím pro vás zajímavé věci. Snad zajímavé. Jsem zvědavá a tak nahlížím i pod kůru stromů, do intimních zákoutí
Bohunka Jakubcová
Pozvánka z mailu, neodolala jsem a šla se podívat ...
Vezměte s sebou obojek, pokud je zapotřebí i náhubek, nějaký pamlsek a bičík. Stálo na pozvánce na mém mailu. Socializace mého parťáka? Inu proč né?! Občas na někoho štěká, občas by i kousl... Mohlo by nám to pomoci ke
Bohunka Jakubcová
U Jána... (kostel kousek za Telčí směr Jindřichův Hradec)
Chodíme sem pravidelně sbírat kaštany, protože ve škole (v družině) za to dostaneme čokoládku. A tak Zdenýška sbírá a sbírá a já chodím a fotím detaily.
Bohunka Jakubcová
... když draka bolí hlava...
Celé království je zahaleno do černého závoje, protože jedinou královskou dceru ... unesl drak. Rodiče jsou nešťastni, hledají zachránce. Znáte to? Pojďte se podívat, jak to znám já.
Bohunka Jakubcová
Distančka k popukání
Namalujte zvířátka z farmy, ze zoologické a z lesa... Pche, pro holky jakubcojc nic těžkého. Nevěříte? Jukněte! Umíme fšechno.
Bohunka Jakubcová
Je po dešti
"Je po dešti a kosové si štěstím pletou noty..." Je po dešti a já, Zdenýška a Tim jsme na procházce ke Karlovi. Už jsem vám tuhle cestu ukázala, jako asi snad už v Telči všechno, ale tohle je něco úplně jiného, tohle jste fakt
Bohunka Jakubcová
Pomoc, jsem diskriminována!
Víte, jak nepraktické je sedět na bobku? V zimě mě u toho mrzne zadek, když nedám nohy pořádně od sebe, mrňavý kapičky cákají až na boty... Ale vestoje, to by byla paráda. Bohužel v mém případě je to...
Bohunka Jakubcová
Zblízka...
Jsem všetečka, ráda se dívám, třeba i zblízka. A tohle jsem uviděla, vyfotila a uložila a dnes vás nechám juknout do mého archivu.
Bohunka Jakubcová
ZOO?
Nenecháme je vyhubit. Postaráme se o ně. Pochytáme a obstaráme jim spokojené žití pro množení a v případě úspěchu je opět vypustíme do přírody.
Bohunka Jakubcová
Jak vyučovat psaní v parku (něco ze soukromí)
Distančka. U nás ještě stále přežívá. Využívám každé situace na výuku, kresbu, vyprávění a učení. Třeba i na procházce v parku. Samozřejmě v našem telčském parku.
Bohunka Jakubcová
V parním mlýně (samozřejmě v Telči)
Parní mlýn... Památka, kterou každý mine. Je to rozbořenina, nefunguje, kolo je nasuchu... tajemné a strašidelné místo, kdybych nešla se Zdenýškou a se psem, nešla bych tam sama. (chodíme tu denně)
Bohunka Jakubcová
Střílej!!!
"Nemůžu to udělat." řekl večer Klaus. "Neblbni, vždyť o nic nejde." oponoval Hanz. "Je mi z toho zle." Klaus nemohl usnout.
Bohunka Jakubcová
Hrátky s "Déčkem"
Že nevíte co nebo kdo je "Déčko"? No já bych mohla vyprávět, ale radši se koukněte na autentické fotky. Bude to lepší. Lépe tak pochopíte co tajně dělám s "Déčkem". Na konci prozradím, co s ním netajně dělá můj manžel.
Bohunka Jakubcová
Chybí tam červená!
Miluju modrou, blankytně i tyrkysově modrou, i téměř černou modrou. Miluju žlutou a všechny její odstíny. A ve všech mých dílech je poznat, které barvy preferuji.
Bohunka Jakubcová
Slíbila jsi, že se neztratíš...A??? Marie Šípková...
Pamatuju si to jako dnes, jak si začala přemýšlet o přátelství na dálku. Je to doopravdické přátelství? Je! Co když...? Vyslovila jsi větu, která se nyní naplnila.
Bohunka Jakubcová
Potulka parkem opět v Telči
Já vím, už to tady bylo. Park, město okolí... Telč je všude kolem mě a tak ji občas vyfotím, abyste věděli, kde žiju. Dnes tedy fotky z parku, dokonce z míst, kam nikdo nechodí, zákoutí a pohled z parku ven dírkou
Bohunka Jakubcová
Brzdi!
"Nasedni," řekl a posadil mne vedle jako spolujezdce. Spolujezdkyni. Vypadal velmi distingovaně a kultivovaně, proč si nepřisednout? "Lásko," pošeptal mi a pak...
předchozí | 1 2 3 4 5 6 7 ... | další |
- Počet článků 348
- Celková karma 0
- Průměrná čtenost 606x
Kdo jsem? Jsem tvrdohlavá, většinou veselá ženská. ;)
Když mi chutná, tak hltám. :)) (tedy často)
Občas převrhnu sklenici!!! (tedy často)
Jsem bláznivě chaotická.
Miluju, ano to umím.
Co nesnáším? VÍTR! :)
***
Rozklikněte seznam rubrik níže.