Co ty na to?
Chceš?
Jsi učitel. Navštěvuješ školu plnou kolegyň, uklízeček a kuchařek... hm? Je některá k čemu?
"Kolegyni?" zamračíš se, moc se ti to nezdá. I kolegyně to mají třeba doma nudné. Je tam některá, která by se ti líbila?
"Mě se líbí všechny. I ta hubená tělocvikářka, která vypadá spíš jako chlap."
Tak proč jí neoslovit?
"Já nevím, není moc prostor."
Bojíš se?
"Trochu."
Hm... Co takhle nějaká skvělá kuchařka? Jídlo máš rád a kdyby ti ho servírovala na svém těle... ???
Usmíváš se pod vousy a tvoje představy jedou. Vidím, že se ti to líbí. Jak jí svlíkáš a pokládáš na ní plátky šunky a sýra a pokapeš jí prsa tatarkou... hm... Jak labužnické.
"No, ale... Co tam máš dál?"
Říkala jsem uklízečku. Taková uklízečka může hodně umět.
"Uklízečka?" A ta nová je docela pěkná. Odhaduju čtyřicítka, pěkný boky a velký prsa. Hele, to když se svleče, to musí být krása...
Podrbeš se na hlavě a ještě nejsi spokojen.
Zabrousíme jinam?
"Ještě máš kam?"
Něco bych měla.
"Hm... nenapínej."
Vzpomeň si na hodinu biologie.
"A co?"
No, všimla jsem si, když si zkoušel u tabule Karolínu, mám pocit, že tvoje myšlenky byly trochu někde jinde než u správných odpovědí.
"Cože?" děsíš se na oko. "Karolínu? Je jí jen sedmnáct!"
Dívám se ti zpříma do očí a usměju se. Pomalu se ti rozlije po tváři tajemný úsměv.
"Hm... Karolína?" Sevřeš pevně rty a oči se ti zasní. Ano, taková mladá prsa, to triko, které nosila na konci školního roku... Hm a když se sklonila a chtěla oznámkovat, zavoněla ti.
Ucítil si tu mladost a křehkost. Tehdy si ucítil hlas touhy.
Zakroutíš nevěřícně hlavou.
"Vážně mluvíme o takovém jehňátku?"
Proč ne. Je to žena? Je to krásná žena? Tak vidíš, proč si ji nepozvat do kabinetu a něco důležitého s ní domlouvat. Hhm???
***
Verze A: Stydlivá....
"Pane učiteli?"
Ta její blůzka, sukýnka. Stojí před tebou a klopí zrak. Přistupuješ k ní. Vezmeš ji za ruku a zvedneš jí tvář. V očích se jí leskne, ale stydí se. Políbíš ji na krk. Neucukla. To je dobré znamení. Vzdychne a snaží se něco říct, ale nemůže, je tebou celá pohlcená. Jen očima těká po kabinetu a hledá záchranu. Ví, že byste tohle neměli, ale moc se jí to líbí.
Rozepínáš tu košilku, pod kterou tušíš nahá ňadra. Ježíš! To je krása. Rukama je schovala, ale ty jí jemně dlaně odstrčíš. Uculí se, je tak roztomilá.
Košilka padá na podlahu a ty ji objímáš a něžně ji k sobě tiskneš. Ona se zcela oddává. Nechává to na tobě a ty víš, že je příliš mladá na to, abys ji zkazil. Nechceš jí ublížit, budeš pomalý a něžný a ona si to náležitě užije.
Klekáš si k jejímu boku. Stahuješ sukni a potěší tě, že ani kalhotky nenecházíš. Milé překvapení. Vůně ženy je tak omamná. Nic hezčího neznáš.
"Karolíno..." Zašeptáš do jejího klína v okamžiku, kdy ona propadá do chvilkové extáze. Steny a stahy jejího těla, křeče jí ovládají a ona hlasitě dává najevo svou slast.
Jsi spokojený. Nic víc nepotřebuješ.
***
Verze B: Divoká...
"Pane učiteli?"
Volné letní šaty, boty na podpatku. Průvan jí zvedá lehce sukýnku a ty tušíš, že nemá žádné spodní prádlo.
Přistupuje blíž a vezme tě za ruku. Zvedne ji a položí si jí na hrudník. Cítíš, jak jí bije srdce, hrudní koš se zvedá a klesá pod roztouženými vzdechy.
"Karolíno!" trošku ji varuješ. Ona vzhlédne k tobě a v jejích očích vyčteš vzdor a odhodlanost. Tlačí ti dlaň na levé prso a ty tvrdneš.
Druhé ruce ti nabídne svůj klín. Díváš se upřeně, jestli to myslí vážně. Zasměje se a čerti v jejím pohledu tě přesvědčí.
Tohle je krásné, tak mladé a slaďoučké, zakázané ovoce. Tak moc vzrušující. Svléká se... Trochu znejistíš. Ví, co dělá?
Žádné obavy, ona přesně ví, co má dělat. Nejradši bys...., ale přece jen je to žačka!
***
Opouštím tě v téhle chvíli, zavírám dveře a nechávám vás spolu. Nebudu už přihlížet, i když to byl velmi zajímavý den. Udělejte si, co chcete, pusťte uzdu fantazii a když budete chtít, klidně..., nechám to jen na vás...
***