Potřebuju čokoládu každý den.
Miluju jí a kdybych se zrovna teď nedržela zpátky (to víte dieta), celou bych jí zhltla. Hltala bych jí i zítra, kdybych mohla. I pozítří a celý příští rok.
Mám oblíbenou, velkou fialovou s karamelem a kulatým oříškem. Mléčnou.
Moc bych ji neměla, ale nemůžu si pomoct. Potřebuju ji ochutnávat zase a zase. Sice vím, že z ní budu mít nervy, že pravděpodobně budu mít časem plné zuby těch rozkousaných oříšků, že až vycucám karamel, nabažím se té chuti a budu přesycena tou sladkostí.
Ale!
Když se pomalu rozpouští na jazyku, když mi vyteče karamel na chuťové buňky, když operu slinami oříšek a pak si s ním jazykem dlouho pohrávám, vím, že tohle je to pravé "ořechové". Jadérko praskne a já ho ještě víc rozdrtím mezi zuby a pak dlouho vyndavám jeden kousek po druhém.
Dá mi to vždy velkou práci zapomenout na tu kakaovou pochoutku. Ale pak se postavím na nohy a snažím se na ni nemyslet. Umím žít i bez ní.
Vybavuju si, jak těžko se ty tvrdé kousky dostávají ven, jak dlouho mi trvá, než ji zase všechnu vyběhám. Ta chuť mi zůstává dlouho v puse a nechává zapomenout na jiné i ty nejdůležitější věci.
Čokoláda přece není alfa a omega.
Zvláště, když tam překáží ty oříšky, když mám potom špatné svědomí, že jsem to zase přehnala a ochutnala víc, než jsem měla.
***
TY jsi moje velká fialová mléčná čokoláda s oříšky a karamelem.
Jaký jsi?
Jsi škodlivý a přitom mě tak přitahuješ.
Vím, že tě nesmím, ale tak moc tě chci ochutnávat.
Mám z tebe dlouho bolení srdce a hlavy, dlouho mi trvá, než se tě zbavím a když už se mi to povede, vrátíš se a jsi k mání.
A já se opět zakousnu a ocucávám to, co mám nejradši.
Znovu a znovu sním víc, než mám povoleno a pak... mám tě plné zuby... *
***
Dám si jen jeden jediný malinkatý kousek čokolády... Slibuji. Nebudu to přehánět, jen trošinku.
***
Song
Ve čtvrtek to bude napínavé. Prozradím vám, jak to se mnou bylo, je a bude.
Osobní blog? Jasně, že pohádkově osobní.