Nechtěj přelstít smrt! Ona se nikdy nemýlí.
"Strašně mě to bolí!"
Nemohla ani dýchat, křížová bolest prostupovala jejím unaveným tělem. Porod trval již dvacet hodin, dvacet nekonečných hodin. Stahy byly nepříjemné a nesnesitelné.
"Ještě nejsi dost otevřená, má milá Palo."
Porodní bába Kettu věděla, že tenhle porod nedopadne dobře, ale nechtěla prvorodičku děsit. Dítě bylo zaklíněné zadečkem a nebylo sil dostat ho bezpečně ven.
Budoucí matka hodila hlavou směrem k plotně. Ležel tam velký porcovací nůž.
"Tak ho vyndej!" Křičela bolestí, vzteky a bezmocností.
"Ale tohle je nebezpečné." Snažila se jí to Kettu rozmluvit.
"DĚLEJ!"
Mezi zuby ji narvala polínko od kamen. Nůž opláchla ve vroucí vodě....
***
Pala se probrala již po několika minutách ve chvíli, kdy ji Kettu právě zašívala jizvu. Rozkoukávala se po místnosti.
TICHO!
Jak to, že bylo takové ticho!
"Co se stalo?" Zeptala se s obavami. Čekala nejhorší. Než Kettu odpověděla, ozvalo se z koutu slabé zakňourání.
"Je živé?" Rozplakala se štěstím.
"Ano," odpověděla Kettu. "Ale je slabé. Bylo toho na něj moc."
"Podej mi ho."
"Je skoro mrtvé, Palo, věř, že nepřežije první dny. Bude lepší, když si k němu nenajdeš cestu."
"Co to kecáš?" Nerozuměla Pala.
"Má to skoro za sebou. Pochop!" Šila si dál svůj křížkový steh.
"DRŽ HUBU, TY STARÁ ČARODĚJNICE!" Z posledních sil odstrčila bábiny ruce.
"Koukej mi podat moje dítě! Hned!"
Stará se zvedla a tiše se došourala ke kolíbce. Vyndala malé fialové dítě a nesla ho matce.
Pala ho popadla a zlíbala celé jeho maličké tělíčko.
"Je nádherný." Nemohla se vynadívat. "Koukej, jak je krásný." Líbala mu ručičky i nožičky, tiskla si ho na prsa. Byla to láska na první nadechnutí.
Tohle může poznat opravdu jen matka.
Kettu jen kroutila hlavou. "Neděláš dobře, moje milá."
"Můj maličký. Já jsem tvoje máma." Slzy štěstí jí stékaly po tvářích.
***
Po několika dnech...
"Není mu dobře, Ketto, málo jí a stále brečí. Prsa mě bolí a mám v nich zápal."
"Na prsa ti dám obklad. Dítě stejně umře." Stará byla bezcitná. Vůbec se na malého nechtěla podívat. "Jeho čas nastal už dávno."
Nechápala, jak je možné, že ještě žije. Bylo jí to malé lhostejné.
"Bezcitná svině!" Ulevila si Pala. Chovala malého láskyplně a mateřsky.
***
"Ketto, pomoz mi! Udělej něco!" Dítě se zmítalo v křečích, jeho oči plály. Křik toho malého stvoření bylo slyšet i dole ve vsi.
Pala držela miláčka na prsou, nechtěl pít, jen plakal a palčivě sebou házel.
"Nemůžu nic dělat. Říkala jsem ti přece, že..." Nedopověděla. Tohle dítě mělo umřít už dávno.
"Co mám dělat?" Plakala Pala.
"Snad jen čekat." Pomalu míchala svůj lektvar. Přihodila ještě trochu pavoučí sliny.
***
Dva měsíce. Kraťoučké dva měsíce. Pro umučenou matku jen chvilka, pro Kettu, která očekávala tetu s kosou už dávno, nekonečná doba.
Pala přinesla to malé zkřehlé tělíčko zabalené v teplé dece.
"Nepřežil." Rty se jí třásly, ruce se bály dotknout toho křehulátka, aby mu ještě víc neublížily.
"Říkala jsem ti to. Teď mi tady nebreč."
"Můžeš za to ty!" Atakovala ji Pala. "Už porod byl špatný, od začátku je to tvoje vina." Sliny jí lítali z úst, nekontrolovala své vítky.
"Nemohu za to, co se stalo, Palo."
Chtěla ji mateřsky pohladit po vlasech, ale vzdorovitá matka ucukla a jen plivla jejím směrem.
***
"Prý umíš kouzla!"
"Bláboly."
"Ketto!" Zahleděla se jí hluboko do očí. Snažila se číst její myšlenky. Hluboko v těch ostře modrých očích uviděla ženu, odpočinutou ženu, která kojí svého krásného syna. Dítě je spokojené a matka září láskou. Možná budoucnost?
"Umíš ho přivést zpět?"
Kettu se zachvěla.
"Umíš?"
Neodpověděla.
"Umíš!"
Pala změnila tón na prosebný.
"Ketto... Prosím... Prosím, přiveď mi ho zpět."
"Nechtěj přelstít smrt. Ona si ho jednou stejně najde."
"Prosím..............."
***
"Mysli na to, že jednou už byl mrtvý."
"Ano, ano." Líbala ji Pala na tváře a vesele si odnášela domů své ratolátko.
Její radostný zpěv se rozléhal po celém kraji.
***
"Ketto, už nevím, co s ním." Přišla po několika měsících s prosíkem.
"Čekala jsem, že se vrátíš."
"Stále pláče. Má prázdné oči a nepřítomný pohled. Nehledí na mě a nevrací mi zpět lásku, kterou mu dávám." Položila novorozeně na stůl.
"Je stále novorozenec, vůbec se nevyvíjí. Moje prsa jsou úplně bolavá, hlava se mi rozskočí, když začne plakat. Je to nesnesitelné." Rozplakala se.
Dívala se na své dítě a vlastně už vůbec nevěděla, jestli ho má ráda.
"Myslela jsem, že časem..."
"Co? Že vyroste?" Podivila se Kettu. "Je přece mrtvý. Zapomněla si?"
Nezapomněla, jen si to nechtěla připustit. Byl to její maličký.
"Tak mu přestaň dávat lektvar." Pokrčila rameny Ketta, ale Pala se zděsila.
"To nemůžu, zabila bych ho."
"Ano, já vím, má milá, ale pochop, že takhle to dlouho nevydržíš. Slyšela jsem, že tě opustil manžel."
"Bídák, nesnášel ho. Nesnášel našeho maličkého."
Sklonila se k plačícímu děťátku a pohladila ho. Milovala ho. Samozřejmě, bylo to její miminko, které potřebovalo pochovat a pomazlit, opatrovat.
Dítě spustilo. Křičelo a zmítalo se, jako by ho na nože popadal. Pala si zakryla uši. Kroutila nevěřícně hlavou. Proč to dítě tak pláče, když mu dává tolik lásky.
"Ono nemá cit. Palo... Je přece mrtvé."
Pala se rozechvěla. Slzy padaly na zem. Chovala dítě a snažila se ho ukonejšit. Marně! Nebylo k uklidnění.
"Nedávej mu ten lektvar." Řekla Kettu a ukončila s Palou hovor.
***
Dlouho se Pala neozvala. Lektvaru měla na více než na rok dopředu.
Kettu na ní nepřestala myslet, věděla své..., záleželo jen a jen na Pale.
***
"Rychle, rychle, už to na ní přišlo." Křičel budoucí otec. Rval Kettu ze dveří a v náručí nesl vše, co jen pobral.
"Však nebude tak zle." Šourala se.
***
"Palo, moje milá, ještě není čas. Ještě netlač. Všechno bude v pořádku."
"Bojím se." Pala otočila hlavu stranou a pohlédla z okna na křížek pod malou jablůňkou... před rokem vysazenou na zahrádce...
Kettu ji pohladila po vlasech. "Vím, že to muselo být těžké. Teď to vyjde. Neboj..."
***
Díky za čtení. :)
Příště si přečtete o focení nahé ženy... hm... :)) Tak ve čtvrtek?
Bohunka Jakubcová
Úžasný život
Musíte mít pevné nervy. Musíte být čistí jako lilie, protože vždy na vás někdo něco může najít... a pokud máte škraloup... jste v kaši... nezvyknete si, na tenhle styl si nemůže zvyknout nikdo...
Bohunka Jakubcová
Pohled do díry
Tohle jsou díry... neprozradím... ale když půjdete kolem Štěpnického rybníka z náměstí směrem k nám domů (chichi), budete mít po pravé ruce zeď.... a za tou zdí je...
Bohunka Jakubcová
Divá Bára-Viktorka
Možná to nebudu vyprávět úplně přesně, ale potkala jsem divou Báru, časem jsem ji sice v hlavě přehodnotila na Viktorku od splavu, ale vzhledem to byla spíš divá Bára. Divá Bára s mozkem a srdcem Viktorky. Okouzlující...
Bohunka Jakubcová
V lese to žije, i když stromy umírají
Potloukám se lesem a fotím pro vás zajímavé věci. Snad zajímavé. Jsem zvědavá a tak nahlížím i pod kůru stromů, do intimních zákoutí
Bohunka Jakubcová
Pozvánka z mailu, neodolala jsem a šla se podívat ...
Vezměte s sebou obojek, pokud je zapotřebí i náhubek, nějaký pamlsek a bičík. Stálo na pozvánce na mém mailu. Socializace mého parťáka? Inu proč né?! Občas na někoho štěká, občas by i kousl... Mohlo by nám to pomoci ke
Bohunka Jakubcová
U Jána... (kostel kousek za Telčí směr Jindřichův Hradec)
Chodíme sem pravidelně sbírat kaštany, protože ve škole (v družině) za to dostaneme čokoládku. A tak Zdenýška sbírá a sbírá a já chodím a fotím detaily.
Bohunka Jakubcová
... když draka bolí hlava...
Celé království je zahaleno do černého závoje, protože jedinou královskou dceru ... unesl drak. Rodiče jsou nešťastni, hledají zachránce. Znáte to? Pojďte se podívat, jak to znám já.
Bohunka Jakubcová
Distančka k popukání
Namalujte zvířátka z farmy, ze zoologické a z lesa... Pche, pro holky jakubcojc nic těžkého. Nevěříte? Jukněte! Umíme fšechno.
Bohunka Jakubcová
Je po dešti
"Je po dešti a kosové si štěstím pletou noty..." Je po dešti a já, Zdenýška a Tim jsme na procházce ke Karlovi. Už jsem vám tuhle cestu ukázala, jako asi snad už v Telči všechno, ale tohle je něco úplně jiného, tohle jste fakt
Bohunka Jakubcová
Pomoc, jsem diskriminována!
Víte, jak nepraktické je sedět na bobku? V zimě mě u toho mrzne zadek, když nedám nohy pořádně od sebe, mrňavý kapičky cákají až na boty... Ale vestoje, to by byla paráda. Bohužel v mém případě je to...
Bohunka Jakubcová
Zblízka...
Jsem všetečka, ráda se dívám, třeba i zblízka. A tohle jsem uviděla, vyfotila a uložila a dnes vás nechám juknout do mého archivu.
Bohunka Jakubcová
ZOO?
Nenecháme je vyhubit. Postaráme se o ně. Pochytáme a obstaráme jim spokojené žití pro množení a v případě úspěchu je opět vypustíme do přírody.
Bohunka Jakubcová
Jak vyučovat psaní v parku (něco ze soukromí)
Distančka. U nás ještě stále přežívá. Využívám každé situace na výuku, kresbu, vyprávění a učení. Třeba i na procházce v parku. Samozřejmě v našem telčském parku.
Bohunka Jakubcová
V parním mlýně (samozřejmě v Telči)
Parní mlýn... Památka, kterou každý mine. Je to rozbořenina, nefunguje, kolo je nasuchu... tajemné a strašidelné místo, kdybych nešla se Zdenýškou a se psem, nešla bych tam sama. (chodíme tu denně)
Bohunka Jakubcová
Střílej!!!
"Nemůžu to udělat." řekl večer Klaus. "Neblbni, vždyť o nic nejde." oponoval Hanz. "Je mi z toho zle." Klaus nemohl usnout.
Bohunka Jakubcová
Hrátky s "Déčkem"
Že nevíte co nebo kdo je "Déčko"? No já bych mohla vyprávět, ale radši se koukněte na autentické fotky. Bude to lepší. Lépe tak pochopíte co tajně dělám s "Déčkem". Na konci prozradím, co s ním netajně dělá můj manžel.
Bohunka Jakubcová
Chybí tam červená!
Miluju modrou, blankytně i tyrkysově modrou, i téměř černou modrou. Miluju žlutou a všechny její odstíny. A ve všech mých dílech je poznat, které barvy preferuji.
Bohunka Jakubcová
Slíbila jsi, že se neztratíš...A??? Marie Šípková...
Pamatuju si to jako dnes, jak si začala přemýšlet o přátelství na dálku. Je to doopravdické přátelství? Je! Co když...? Vyslovila jsi větu, která se nyní naplnila.
Bohunka Jakubcová
Potulka parkem opět v Telči
Já vím, už to tady bylo. Park, město okolí... Telč je všude kolem mě a tak ji občas vyfotím, abyste věděli, kde žiju. Dnes tedy fotky z parku, dokonce z míst, kam nikdo nechodí, zákoutí a pohled z parku ven dírkou
Bohunka Jakubcová
Brzdi!
"Nasedni," řekl a posadil mne vedle jako spolujezdce. Spolujezdkyni. Vypadal velmi distingovaně a kultivovaně, proč si nepřisednout? "Lásko," pošeptal mi a pak...
předchozí | 1 2 3 4 5 6 7 ... | další |
- Počet článků 348
- Celková karma 0
- Průměrná čtenost 606x
Kdo jsem? Jsem tvrdohlavá, většinou veselá ženská. ;)
Když mi chutná, tak hltám. :)) (tedy často)
Občas převrhnu sklenici!!! (tedy často)
Jsem bláznivě chaotická.
Miluju, ano to umím.
Co nesnáším? VÍTR! :)
***
Rozklikněte seznam rubrik níže.