Jak se tohle mohlo vůbec stát? Zázrak! Teda megaprůšvih! (1/4)

"Gratuluji Vám, maminko!" Nevolnosti minulých dní ji dohnaly až k lékaři.                                                                                      Maminko???                                                                                        "Musel jste se splést, pane doktore, já .. už jsem dlouho... víte... nemám žádného partnera..." 

Zpočátku jen takové hlazení.

Nějak to nestačilo a tak pokračovala.

Stáhla si noční košilku a rukama si tiskla prsa. Jak příjemné! Oči pevně zavřené, to vzrušení nechtěla ukončit. Proč? Její dech se prohluboval, ruce věděly kam sáhnout.

Vcítila se do toho mazlení, propadla té vášni. Nic neřešila. Zavrněla. Její ruka nahmatala....Jako by ucítila...? něčí obličej...

Něčí obličej? Na vteřinu zaváhala... ale pak...

ACH!

To je fuk, pokračuj, říkala si. Osahala poslepu hlavu.

Zvláštní jizvy na holé hlavě, velký ale tupý nos. 

"Ano." Vykřikla, když ji polila první vlna slasti. Uslyšela potutelný smích. Posadila se a odhrnula deku.

Nebyl to princ jako z pohádky, byl to obyčejný muž - nebo ne?!, ale jeho jazyk uměl neobyčejné věci. Přisedla blíž. Ta rozkoš!

***

Dívali se zpříma jeden druhému do očí. Přiblížil se ústy k jejímu obličeji... Nechtěla ho políbit, šlo jí jen o sex. Uhnula a nechala ho zakousnout se jí do krku, až zakňučela bolestí.

Líbilo se jí, že se s ní moc nemazlí. Ale jen chvíli... 

Náhle ji bleskla hlavou myšlenka, kdo je tenhle muž a kde se vzal v její ložnici.

On nepřestával a ona  ucítila další příval slasti, ale vzápětí spíše strach. 

Další a další nepopsatelná hořící vlna. Chvílemi vzrušená, chvílemi polapena strachem.

"Jsi tak krásná. Moje milá..." Šeptal do místnosti nasmrádlé nemravnostmi. 

Proč přestávat?

Rozhodla se užít si to. Nemyslela a pustila se do toho, jak to měla ráda. Trvalo to už jen chvilku.

Když se dohladila, ještě dlouho nemohla usnout. Tak živý sen. Cítila horkou mokrost, ruce se  ještě párkrát dotkly. Takovou slast už dlouho nepamatovala.

***

CRRRRR.....

Budík!

Sakra! Co to je? Po peřinou našla velký krvavý flek. Koukla na kalendář.

"Už zase? Vždyť jsem to měla nedávno..." Rozladěně převlékla postel a šla si dát horkou sprchu.

Vybavovala si noční úžasný sen, ze kterého se jí pod horkými kapkami ještě vrátil ten zběsilý tlukot srdce a ústa se usmívala.

***

"Gratuluji Vám, maminko!" Nevolnosti minulých týdnů ji dohnaly až k lékaři.

Maminko??? 

"Musel jste se splést, pane doktore, já .. už jsem dlouho... víte... nemám žádného partnera..." Styděla se přiznat, že už dlouho žije v nedobrovolným celibátu. Muži se jí nějak vyhýbali.

"Nespletl jsem se." Řekl vážně a ona málem omdlela.

Jsem snad panna Marie? Hlava jí to nebrala! 

"Jak dlouho?"

"Přibližně 4 týdny.." 

"Jde s tím něco dělat?" Zeptala se nesměle.

"Co?"

***

Ať přemýšlela, jak přemýšlela, nemohla přijít na žádný úlet před čtyřmi týdny.

Vlastně?

Rychle přeběhla ke kalendáři a nalistovala tu podivnou, nečekanou menstruaci, která ji přepadla v úplně jinou dobu.

Tehdy v noci... 

Po kůži ji přeběhla husina, vzpomněla si na ten krásný erotický sen. Na to vzrušení, strach a křeče opakujících se rozkoší. Bezděky si pohladila břicho. Byl to přece jen sen? Nebo ne? 

*** 

Lusk. "Ahoj Miláčku. Copak to zase tvoříš?" (Lucius, kdo čte pravidelně, tomu netřeba představovat...)

"No jen si to přečti!" Otočím se na něj naštvaně.

"Tak málo detailů, bojíš se, aby to prošlo? Kde je nějaká erotika?" Snaží se to zamluvit. Čte dál a jeho pohled přestává být namyšlený.

"HM? Tak co mi na to řekneš?"

"Přece víš, že ty..." Lucius

"Nekecej!" Zlobím se, že lže. Trochu žárlím, samozřejmě...

"Opravdu, já si počkám na tebe." Zalaškuje můj Lucius. 

"Nech toho! Tak kdo to byl?" Mám ruce v bok. Chce se mi trochu křičet a zuřit, jak se z toho vykrucuje. 

"Nevím." Najednou je jako malý kluk, který rozbil okno kamenem.

"Nelži, zvláštní jizvy na hlavě? A skvělá práce jazykem? Ty zmetku pekelnej vocasatej, udělal si jí dítě?"

Lže a ví, že to vím. 

Cítím se zrazená, ukřivděná. Normálně zbouchne cizí ženskou. Ani vlastně nevím, jak ta děvka vypadá, protože to v textu není.

"Moje malá..." Snaží se to zahrát do autu.

"To ti nestačila Pomněnka?" 

Pomněnková

"Nebo ta mrcha, co se ti upsala?" 

Jak se... podepsala krví

Odcházím od počítače, nebudu pokračovat v psaní. Kašlu na to! Kašlu na něj. Nechci ho ani vidět. 

Jdu za manželem...

"Nechoď, prosím." 

Neposlouchám, jsem raněná. Moje srdce puká!

"Přece si viděla, že to písmo nebylo šedé..."

***

Tak to vidíte, prý ‘toužím jen po tobě’ a pak si pořídí malého smrádka s jinou. 

Soustředila jsem se na Luciuse a nevím, jak se doopravdy rozhodla. Jestli si to dítě nechá.

JEHO dítě nechá! A co já? 

Nemůžeme se pořádně dostat ani k sexu a ona si jen pomyslela a skočil jí do postele. Copak nedokáže nikdy myslet hlavou? A srdcem? 

***

Možná někdy dopíšu, jak příběh pokračoval dál. 

Dnes končím, jdu to dospat. Naštvaně dospat! :(

Tak to by bylo. Lucius už není můj. Přijďte si počíst, jestli mi po něm náhodou nebude smutno. Bude, vím to.