Mám svého Robertka 3. Jak je to těžké, když člověk začíná znovu žít. Úplně od píky.
Co bylo pak? https://blogadmin.idnes.cz/admin/c/621079/preview-page.html
Nebylo to lehké! :(
***
"Ahoj." Nesměle otevřu dveře.
"VYPADNI!!!"
***
Nevzdám se! Další den.
"Ahojky."
"Nechci nikoho vidět."
***
Čas letí a já to zkouším znovu a znovu. Máme spoustu času. Nechci tě opustit. Nastal čas, abych ti vše splatila.
"Nic nepotřebuju."
Nedbám. Přináším ti plyšáka, aby se ti nestýskalo, když tu večer sám usínáš. Hodíš ho po mě. Odcházím v naději, že zítra to bude lepší.
***
"Přeji krásný den." Vstupuji. Ty ležíš na zádech, hlavu otočenou k oknu. Jasně mi dáváš najevo, že mě nechceš ani vidět.
"Přinesla jsem ti pití." Tvojí oblíbenou magnézku.
"Hm."
Hm? Řekl si hm? To je skvělé! Mám neskutečnou radost. Plyšák ti leží u hlavy a jeho vytřeštěné oči působí komicky.
"Erko?" Přisedám na tvou postel. Rukou ti pohladím tvář. Je mokrá. Vím to, je mokrá už několik dní. Otřu tě hřbetem. Dělám, jakože nic.
Tvoje oči jsou tak smutné, bez života. Stále hledí ven z okna. Stále doufají, že on přijde. Ale asi nepřijde. Mám tušení, že David se už dávno odstěhoval a že nemá vůbec v plánu se na tebe přijít podívat. Je mi to líto.
Vezmu tě za ruku, ale vysmekneš se mi. Nechám tě, nechci to na tebe hroutit. Lehnu si vedle tebe na postel. Obejmu tě a poslouchám tvé srdce. Tak krásně pravidelně buší.
Sám si "vlezeš" svou dlaní do mé. Pevně tě stisknu.
***
Dnes máš skvělou náladu. Hýříš vtipem, děláš si legraci sám ze sebe. Několikrát jsme se zasmáli. Snad je to už trochu za námi.
Hrajeme karty o bonbony a jako vždy mne necháváš vyhrát. Jsi pěkný podvodník. :)
Večer si zase lehnu k tobě. Naše těla se milují, přestože k sobě vůbec nepatří. Sestřičky už si začaly šeptat, že jsme milenci.
Ano, jsme milenci. Nejzvláštnější milenci na světě. JÁ a TY. Já a gay. Kdo by to kdy řekl, že jednou budeme takový pár. :)
Usínáme v objetí. Nejkrásnější večer po dlouhé době. Začínáš být silný.
***
"JSEM MRZÁK. COPAK TO NEVIDÍŠ?"
Křičíš na mě. Rukou srážíš vše, co leží na nočním stolku. Všechny tvoje oblíbené knihy o koních, všechny vyluštěné křížovky, skleničku na pití i porcelánové prasátko pro štěstí, které jsem ti koupila před měsícem na trhu.
"CHTĚL BYCH CHCÍPNOUT!"
"Robe, prosím." Slzy se mi zase derou do očí.
"Nejsem nic. Jen troska.."
Rukama si zakrývám rty. Pláču. Vůbec nevím, co na to mám říct. Jsem bezradná, tak moc bych tě chtěla podpořit. Nemůžu. Jsem rozklepanější víc než ty. Nejsem ti žádnou oporou.
Utíkám pryč (už zase?), jako malý dítě. V autě sedím ještě další hodinu, než odjedu domů.
Nemohu ti pomoct. Psycholog mi sice říkal, co a jak, ale já na to asi nemám.
***
Bojím se vstoupit. Včera jsem to nezvládla. Když si na to vzpomenu, stydím se. Vím, že mě potřebuješ a nikoho jiného vlastně nemáš. Dnes budu silnější.
Otevírám dveře... "Sedíš" a čteš si knihu.
"Miláčku." Usměješ se na mě. Rozpažíš a já se k tobě schoulím. Kniha padá na zem a my jsme opět partneři.
"Erko, můj!" Políbím tě na tvář. Koulí se mi slzy jako hrachy. To ty uklidňuješ mě. Mělo by to ale být naopak.
***
Ležíme spolu a ty mi čteš mého oblíbeného spisovatele. Je nám krásně.
".... Probudil se a opět uvidět ostře zvednutou přikrývku v oblasti klína..." Přestaneš číst. Je mi jasné, na co myslíš. Nekonečně dlouhé ticho...
"Robí?" Sklapneš knihu a otočíš se jinam. Co mám dělat? Jak tě mám chlácholit? Nemám slov.
"Je konec."
"Ne, není. Teď to možná tak vypadá, ale jednou..."
"CO JEDNOU??? Copak to nechápeš? Už si NIKDY nezašukám!" Vztekle hodíš knihu do kouta.
"Proč ne?" Zkouším tě vzít za ruku, ale vytrhneš ji.
"Budu rád, když se mi ještě postaví! Do konce života si ho budu moct tak akorát honit. Když pánbůh dá!"
Nemám argumenty. Ležím mlčky a přemýšlím o tvých slovech.
"BĚŽ PRYČ!" řekneš náhle.
"Ale..."
"JDI!"
***
První den, když smíš z postele ven. Vůbec nevím, jak se ovládá takové křeslo. Snažil ses sám, ale nemáš dost síly. Nechal ses dobrovolně přenést. Hodila jsem přes tebe deku, už tam není moc teplo.
Slunce ale svítí a ty mu nastavuješ obličej.
"Kolik jsem toho promeškal?" Zeptáš se mě.
"Vůbec nic. Všechno tam na tebe ještě čeká." Pohladím tě. Miluju tě. Jsi ten nejlepší přítel. A navždy budeš, i kdybys mne zítra zase odkopl a vyhodil, stejně se pozítří vrátím. Jsem trpělivá a ty to víš. Je zbytečné mne odstrkovat, nenechám se.
Musíme se smát mojí nešikovnosti. Zápasím s tím pitomým invalidním vozíkem.
***
"Strašně mě to bolí." Pláčeš mi v náruči. Tvoje tělo se třese bolestí i prohrou.
"Nemůžeme ti dát žádné léky." Mačkám tě, jak můžu. Hladím ti záda a jsem opět bezmocná. Doktorka říkala, že jsou to běžné "Fantomovy bolesti". Nedá se s tím nic dělat.
"Kde je mám?" Najednou mne odstrčíš.
"SAKRA, KDE MÁM SVÉ NOHY!" Mlátíš pěstma do míst, kde by normálně ležely.
Nemůžu to vydržet a spouštím zase slzy.
Přitáhnu si tě k sobě. Už tě nenechám se takhle trápit. Pomalu tvůj pláč upadá a tobě se zavírají oči. Ležíš mi v klíně. Stále brečím, je mi tě tak líto. Proč se to stalo právě tobě?
***
Bylo to sakra těžké, ale my to dali. Ukočírovali jsme to
***************
Ach, ten život... :(
Bohunka Jakubcová
Úžasný život
Musíte mít pevné nervy. Musíte být čistí jako lilie, protože vždy na vás někdo něco může najít... a pokud máte škraloup... jste v kaši... nezvyknete si, na tenhle styl si nemůže zvyknout nikdo...
Bohunka Jakubcová
Pohled do díry
Tohle jsou díry... neprozradím... ale když půjdete kolem Štěpnického rybníka z náměstí směrem k nám domů (chichi), budete mít po pravé ruce zeď.... a za tou zdí je...
Bohunka Jakubcová
Divá Bára-Viktorka
Možná to nebudu vyprávět úplně přesně, ale potkala jsem divou Báru, časem jsem ji sice v hlavě přehodnotila na Viktorku od splavu, ale vzhledem to byla spíš divá Bára. Divá Bára s mozkem a srdcem Viktorky. Okouzlující...
Bohunka Jakubcová
V lese to žije, i když stromy umírají
Potloukám se lesem a fotím pro vás zajímavé věci. Snad zajímavé. Jsem zvědavá a tak nahlížím i pod kůru stromů, do intimních zákoutí
Bohunka Jakubcová
Pozvánka z mailu, neodolala jsem a šla se podívat ...
Vezměte s sebou obojek, pokud je zapotřebí i náhubek, nějaký pamlsek a bičík. Stálo na pozvánce na mém mailu. Socializace mého parťáka? Inu proč né?! Občas na někoho štěká, občas by i kousl... Mohlo by nám to pomoci ke
Bohunka Jakubcová
U Jána... (kostel kousek za Telčí směr Jindřichův Hradec)
Chodíme sem pravidelně sbírat kaštany, protože ve škole (v družině) za to dostaneme čokoládku. A tak Zdenýška sbírá a sbírá a já chodím a fotím detaily.
Bohunka Jakubcová
... když draka bolí hlava...
Celé království je zahaleno do černého závoje, protože jedinou královskou dceru ... unesl drak. Rodiče jsou nešťastni, hledají zachránce. Znáte to? Pojďte se podívat, jak to znám já.
Bohunka Jakubcová
Distančka k popukání
Namalujte zvířátka z farmy, ze zoologické a z lesa... Pche, pro holky jakubcojc nic těžkého. Nevěříte? Jukněte! Umíme fšechno.
Bohunka Jakubcová
Je po dešti
"Je po dešti a kosové si štěstím pletou noty..." Je po dešti a já, Zdenýška a Tim jsme na procházce ke Karlovi. Už jsem vám tuhle cestu ukázala, jako asi snad už v Telči všechno, ale tohle je něco úplně jiného, tohle jste fakt
Bohunka Jakubcová
Pomoc, jsem diskriminována!
Víte, jak nepraktické je sedět na bobku? V zimě mě u toho mrzne zadek, když nedám nohy pořádně od sebe, mrňavý kapičky cákají až na boty... Ale vestoje, to by byla paráda. Bohužel v mém případě je to...
Bohunka Jakubcová
Zblízka...
Jsem všetečka, ráda se dívám, třeba i zblízka. A tohle jsem uviděla, vyfotila a uložila a dnes vás nechám juknout do mého archivu.
Bohunka Jakubcová
ZOO?
Nenecháme je vyhubit. Postaráme se o ně. Pochytáme a obstaráme jim spokojené žití pro množení a v případě úspěchu je opět vypustíme do přírody.
Bohunka Jakubcová
Jak vyučovat psaní v parku (něco ze soukromí)
Distančka. U nás ještě stále přežívá. Využívám každé situace na výuku, kresbu, vyprávění a učení. Třeba i na procházce v parku. Samozřejmě v našem telčském parku.
Bohunka Jakubcová
V parním mlýně (samozřejmě v Telči)
Parní mlýn... Památka, kterou každý mine. Je to rozbořenina, nefunguje, kolo je nasuchu... tajemné a strašidelné místo, kdybych nešla se Zdenýškou a se psem, nešla bych tam sama. (chodíme tu denně)
Bohunka Jakubcová
Střílej!!!
"Nemůžu to udělat." řekl večer Klaus. "Neblbni, vždyť o nic nejde." oponoval Hanz. "Je mi z toho zle." Klaus nemohl usnout.
Bohunka Jakubcová
Hrátky s "Déčkem"
Že nevíte co nebo kdo je "Déčko"? No já bych mohla vyprávět, ale radši se koukněte na autentické fotky. Bude to lepší. Lépe tak pochopíte co tajně dělám s "Déčkem". Na konci prozradím, co s ním netajně dělá můj manžel.
Bohunka Jakubcová
Chybí tam červená!
Miluju modrou, blankytně i tyrkysově modrou, i téměř černou modrou. Miluju žlutou a všechny její odstíny. A ve všech mých dílech je poznat, které barvy preferuji.
Bohunka Jakubcová
Slíbila jsi, že se neztratíš...A??? Marie Šípková...
Pamatuju si to jako dnes, jak si začala přemýšlet o přátelství na dálku. Je to doopravdické přátelství? Je! Co když...? Vyslovila jsi větu, která se nyní naplnila.
Bohunka Jakubcová
Potulka parkem opět v Telči
Já vím, už to tady bylo. Park, město okolí... Telč je všude kolem mě a tak ji občas vyfotím, abyste věděli, kde žiju. Dnes tedy fotky z parku, dokonce z míst, kam nikdo nechodí, zákoutí a pohled z parku ven dírkou
Bohunka Jakubcová
Brzdi!
"Nasedni," řekl a posadil mne vedle jako spolujezdce. Spolujezdkyni. Vypadal velmi distingovaně a kultivovaně, proč si nepřisednout? "Lásko," pošeptal mi a pak...
předchozí | 1 2 3 4 5 6 7 ... | další |
- Počet článků 348
- Celková karma 0
- Průměrná čtenost 606x
Kdo jsem? Jsem tvrdohlavá, většinou veselá ženská. ;)
Když mi chutná, tak hltám. :)) (tedy často)
Občas převrhnu sklenici!!! (tedy často)
Jsem bláznivě chaotická.
Miluju, ano to umím.
Co nesnáším? VÍTR! :)
***
Rozklikněte seznam rubrik níže.