Když si nejste moc jistí, jestli to taky chce. Holka s holkou?

Pozvání na kafe je pozvání na kafe. Prý pozvání na skleničku, znamená "chci se s tebou vyspat"... Nebo je to jinak? Dnes už se bojím ukecat někoho, aby se mnou šel na kafe nebo na víno... Co když to pochopí jinak?

"Přijď na kafe." Potkaly jsme se před poštou. Kde jinde, vždycky se tam potkáváme. Známe se třináct let a vždy se zakecáme před poštou.

Pošta je totiž magické místo, kde se naše kroky k domovům protínají. Ona nese balíček a já si jdu vyzvednout tajemný dárek. Na poště jsou místa k posezení, když je velká fronta. Vždy necháme všechny spěchající předběhnout, abychom se mohly na chvíli potkat. Rády se potkáváme. Tahle koženková sedátka už slyšela o nevěře, o nemocích našich dětí, o zradě kamarádky, o gynekologických problémech. Pošta je prostředek, jak si vyčistit hlavu od negativních myšlenek.

Domluvily jsme se na ranní kávě, až odložíme ratolesti do školek a škol a budeme mít připravený oběd z předcházejícího dne, aby naši taťkové nemřeli hlady. Docela jsem se těšila. Zlata je veselá kopa, nenechá si sice nic líbit, ale její otevřenost se mi líbí. Má roztomilou tečku těsně na hraně hnědé duhovky. Její oči se usmívají. Je velmi milá.

***

Místo kávičky jsme nakonec daly čaj. Voda stojí na sklokeramické desce a snaží se vařit. Naše drbání se stáčí kolem našich mužů. Znáte to, na co na všechno si ženy umí stěžovat. Když je málo sexu, je to špatný, když je ho moc, tak taky. Když chodí do práce, je stále pryč, když nemá práci, leze nám na nervy. Neustále nespokojené ženy, které ale stejně jen tak plácají, protože ve skutečnosti jsme rády, že ty naše Bivoje máme. Voda se dovařila a horké sklenice stojí před námi.

"Když jsem byla těhotná, byla jsem stále nadržená." Začala z ničeho nic!

"No to si taky pamatuju," zalžu. V těhotenství jsem proležela šest měsíců u záchodový mísy a jen myšlenka na sex mě přiváděla k zuřivosti.

"Celý dny jsem ležela v posteli s vibrátorem," pokračuje Zlatka. "I Martin se bál chodit domů, abych ho zase nepřefikla." Smějeme se tomu. Zvedá se o odchází do koupelny. Slyšela jsem pracovat pračku, zřejmě jde vyndat prádlo. Ale ne, nevyndala prádlo, přinesla toho svýho macka. Nevěřícně jsem vytřeštila oči.

"Mám toho chudáka už celého pokousaného." Zblízka se dívám na hluboké jizvy po zubech na černém robertkovi. V hlavě mi lítají myšlenky na mého mnohem menšího kamaráda. Kde ho vlastně mám? Že by nahoře v pokoji? Nebo někde v koupelně? Musím se po něm podívat.

Zlata upijí čaj. Obě se díváme na toho makáče. Obě se uculujeme a myslíme úplně na to samé. Taková pomůcka je velmi užitečná, když je muž na služebce nebo má rýmičku.

"Je tu horko," říká náhle Zlata a sundává si tričko. Trošku s nadějí doufám, že pod ním má jen podprsenku, ale objevila jsem ještě tílko. Takové horko zase není. Taky se mi zdá, že se potím, ale já žádné tílko nemám.

"Víš, že když jsem byla mladší, měla jsem krátký vztah se ženou." Kruci, jde na to dobře.

"Abych se přiznala, před třemi měsíci jsem jeden ukončila, bohužel." Přiznávám.

"Já si to myslela!" Zajásala Zlata a přisedla blíž. "Věděla jsem, že ty holky můžeš."

Trošku se stydím, už jsem taková. Nějak vázne řeč. Ten robertek na stole nás trošku zrozpačitěl.

"Když jsem byla po porodu, měla jsem krásně velký prsa," sahá si na svoje malinký drobný lentilky, schované pod tlustou vrstvou vycpané podprsenky. "Ale tohle mi na normální život stačí." Hezky si je tlačí. Opět si obléká tričko. Je zima? Mě rozhodně ne. Potím se a mám chuť se jí dotknout. Než stačím cokoliv udělat natáhne se ke mně a sundá mi vlas z ramene. Ruku tam nechá o trochu déle, než je běžné. Teď už má celou dlaň položenou na rameni. Beru ji do své.

Má ji tak hubenou.

Takovou drobnou.

Takovou něžnou.

Takovou skoro dětskou.

Jemné nehty, přirozeně pěstěné jsou krátce zastřižené. Tu a tam vidím bílý flíček na nehtovém lůžku, zřejmě chybí vápník.

Obě sahneme po své sklenici čaje. Naše oči se střetávají a uhýbají. Jsme jako puberťačky, které se stydí před prvním klukem. Usrkáváme, hihňáme se a mlčíme. Jestlipak by... Moje hlava šílí pod proudem myšlenek, které nejdou zastavit. Má stejné myšlenky? Znovu se odtrhne od čaje a začne se svlíkat. Je to hezké. Trošku se jí vyhrnulo i to tílko a uviděla jsem štíhlý pas, tak útlý. Je pěkná. Přirozeně pěkná. Podržím jí to vykasávající se tílko a cítím její teplo. Je tak ženské. Tak hebké.

"Hani? " Náhle se mi zpříma dívá do čí, už bez studu, zcela vážně. Ani já neuhýbám pohledem... Nahnu se k ní a políbím ji. Jen tak lehce a žensky. Opětuje můj polibek. Trošku se posunujeme blíž, když v tom...

Ve dveřích zacinkají klíče a vejde její muž.

JEJÍ MUŽ!!!

Kouknem jsme na hodiny a vyděsíme se, jak ten čas utekl.

Rychle dopiju a ještě rychleji se obléknu. Její muž neví, co říct na vibrátor ležící na stole.

"Holky, vy jste si hrály?"

Rozesmějeme se hlasitěji, než jsme původně chtěly.

"Uvidíme se ve školce," spěšně seběhnu schody a upaluju domů.

Cestou mi asi třikrát pípne mobil - smska. Doma blaženě čtu, že naše posezení bylo bohužel příliš krátké. Že určitě bude další.

Pokračování příště... :)?