Někdy mozek přibije srdce, a jindy je to naopak. Jak se rozhodne srdce zamilované ženy? Nestandardně.
Stáli mlčky. Objímající se dvě těla. Benýša zabořený obličej do jeho hrudníku. Prsty na rukou propleteny. Jednu nohou obtočenou kolem jeho lýtka. Přitisknutí svými rozkroky na bok toho druhého. Hudba pomalu dohrávala a oni věděli, že den se blíží. Mezírka špatně zataženého závěsu propouštěla slaboučký svit probouzejícího se slunce.
Její srdce tlouklo smutně. Její oči plakaly. Její tělo nechtělo odejít z teplé náruče lásky. Chtěla zůstat tady na tomto místě navždy v jeho objetí, v jeho polibcích. Benýška se zamilovala. Věděla, že se to stane, ale chtěla to zkusit poprvé trochu jinak, trochu tajemně. Ochutnat zakázané.
Nádherný výlet skončil a s ním i romantika.
...
Dopoledne tentýž den...
"Konečně tě opět vidím." Usmál se Emko a mile ji objal. Nemohla ani dýchat. Letmý polibek na uvítanou. "Jaká byla cesta?"
"Strašná!" Zavrtěla Benýška hlavou a ukázala na žaludek. "Létání opravdu nesnáším." Ale kvůli němu se odhodlala. Možná dnešní den neskončí pouhým přátelským posezením u kávy. Možná se dnes odváží a pozve ho k sobě na pokoj. Postavil na kafe.
"Jakou kávu máš ráda?"
"Udělej mi takovou, jako piješ ty." Ráda pila kávu podle svých přátel. Doma si vařila s cukrem a půl na půl s mlékem. Ale od něj chtěla jiné. Připravil dva hrnky a sedl si ke stolku naproti ní.
"Nevadí, když si zuju boty?" Nečekala na souhlas a už rozepíná vysoké kozačky. "Celý den jsem v nich ušněrovaná." Při zouvání jeho pohled padl do sukně. Uviděl tam kalhotky? Už ta představa, ho vzrušovala. Masírovala si chodidla a slastně u toho vrněla. "To je úleva."
Natáhla si nohy na židli vedle něj.
Konvice začala řádit a on vyskočil a v cuku letu přinesl dvě uvařené kávy. Udělal dvě černé kávy bez cukru a mléka. Věděla, že od něj jí bude chutnat. Když stavěl její hrnek na stůl otřel se o její rameno. Zachytila jeho ruku a pomazlila si s ní tvář. Stiskl její rameno. Zasykla bolestí.
"Copak?" Nerozuměl Emko.
"Čerstvé tetování."
"Ukaž." Řekl a už jí rozepínal halenku. U třetího knoflíčku ho zastavila. Odhrnula tenkou látku a odhalila ramínko od podprsenky a holou kůži. Jemně pohladil hojící se strupy a pak ji tam políbil. Jejich obličeje byly tak blízko, že nepolíbit se, by bylo nesmyslné. Rty se setkaly. Jemný polibek se stupňoval, jejich rty si zachutnaly a oni se poddali té chuti. Když jeho ruka sjela do výstřihu, zpomalila ho.
"Jsme u tebe v kanceláři.." Zastyděla se a odtlačila ho. "Sedni si na své místečko." Ukázala na židli naproti.
Jen co zasedl, se bez klepání rozletěly dveře a v nich stál Lim. Známý, kterého ona kdysi chtěla, tak jako dnes touží po Emkovi. Limovi se na tváři rozlil veselý úsměv.
"No né!" Benýša vyskočila a bosa mu šla vstříc.
"Kde ty se tady bereš?" Zeptal se Lim a popadl ji do náruče. Kamarádsky se políbili, přece jen se kdysi rozhodli být rozumní a dospělí a jejich city nechali spát.
"Přece jsem ti psala, že přijedu, asi si zapomněl." Omluvně pokrčila rameny. Po krátkém rozhovoru se domluvili na odpolední schůzce.
Když Lim odešel Emko čekal vysvětlení. Benýša nenuceně mávla rukou. Dřív by se červenala a vzpomněla by si, jak si s Limem psala, jak mu vyznávala lásku. Jak po něm toužila. Dnes je tu kvůli Emkovi. Dnes chce ochutnat Emkovu kůži.
"Kde jsme to skončili?"Oba usrkávali horkou kávu. Trošku vázla řeč, ona se styděla a on nevěděl, jestli začít.
Pohrávala si s jeho nohavicí prsty u nohou. Vzal její chodidla do rukou a jemně jí je třel. Bylo to velmi příjemné po několika hodinovém letu. Nohy se jeho dlaním oddávaly. Jejich oči se střetli a v jeho se zablesklo. Rukou navedl její nohu do svého rozkroku. Usmála se a sklopila zrak. Opravdu? Tady? Díval se na ní žádostivě...
Emko rozepnul poklopec... Po chvilce dotyků ji opařil nohy. Jeho oči zavřené a pusu v úsměvu. Dívali se jeden na druhého a uculovali se. Bylo to rychlé a náhlé, ale tak nádherné.
"Teď budu muset odejít bosa." Zasmáli se jejímu vtipu. Pomalu dopili kávu.
"Dnes mám ještě čas, večer..." Nadhodil při odchodu Emko svoje plány. Přikývla.
"Zavolám ti, až skončím s Limem a domluvíme se, ju?" Políbila ho. Poprvé se políbili jako milenci. Odcházela šťastná.
...
Měli spoustu času, celou noc na svoje radovánky. Otevřeli vínko a upíjeli z kelímků na čištění zubů. Seděli na zemi a jen tak si povídali, chvílemi se líbali a mazlili.
Celá noc proběhla jako podle přesně načasovaného harmonogramu. Nezkazila se jediná věc. Všechno bylo dokonalé. Jejich těla se několikrát svíjela v orgastických sevření, srdce se smála. Milovala ho. Od první chvíle, když se osobně potkali. Milovala ho již, když spolu telefonovali. Jeho hlas byl tak uklidňující a tak milý. Ne, milovala ho už tenkrát, když si spolu jen psali. Jeho slova ji hladila po duši.
Teď tady stojí zaklesnutí do sebe a hledají slova rozloučení. Pomalu se oblékají, dělají jakoby nic. A přesto se loučení blíží. Jednou to muselo přijít.
Benýša se rozhoupává. "Já si lehnu do postele a ty počkáš až usnu." Hladí ho po tváři. "Nechci se loučit, byla bych smutná." Chápe to. Ulehají spolu ještě naposledy na lůžko a ona zavírá oči. Po krátké chvilce už vypadá, že oddechuje. Naposledy ji líbá na čelo a hladí její tělo schované pod přikrývkou.
"Sbohem, Benýško." Dveře potichoučku zavírá.
Ona otevírá oči a smutně šeptá: "Sbohem Lime!"
