Ó, to je milé překvapení! To není možné, ty a tady? Co tady děláš? Jsem rád, že tě opět vidím........
Poslední pohled do zrcadla, půjde to! Bude to dobrý! Je zachumlaná až po uši. Venku je třeskutá zima a ona potřebuje být v teple. Nedejbože, aby zase nastydla!
V rychlosti ještě natahuje kozačky na vysokém podpatku, "to mě zase budou bolet kyčle!" Ale co žena neudělá pro vysněného, že?! Pošle svému vysmátému odrazu pusu a vyrážím.
V autobuse si přisedá ke starší paní. Ta si ji zkoumavě prohlíží, kontroluje, jestli něco nekouká. Ne, všechno je v pořádku, vše pečlivě schované.
"Dobrý den," hlásí se na vrátnici. "Jdu za panem ředitelem." Vrátný se usměje a podá jí mapu továrny, prý aby se neztratila. Dlouze se za ní dívá, cítí jeho pohled na lýtkách, když vstupuje na první podlaží. Je trochu nervozní.
Pan ředitel? Sympatický padesátník, který ji uhranul na městském plese. Byl tak šarmantní. Když spolu tančili, vznášela se. Jejich těla se dotýkala. Oběma to přišlo sexy.
"Zastavte se někdy na konzultaci." Pošeptal jí do ouška. Ano, jde na konzultaci. Při vzpomínce na otírání našich těl se musí usmát. Hmmmm.
.......
Ach ta představa.
Zaklepe na dveře jeho sekretářky. Mladá holčina, která o životě ještě nemá ani páru. Jak je důležitá a tak ráda se poslouchá, když o něm mluví.
"Pan ředitel nemá čas." Pohodí hlavinkou a vítězoslavně se na ní usměje, ruce zkříží na prsou. "Jste objednána?" Samozřejmě, že není, to by nebylo překvapení.
"Řekla byste mu, prosím, že jsem přišla na konzultaci?" Sebevědomě na ní hodí pohled a ruku dá v bok. Začíná jí být v tom kabátu horko. Teď se tady zpotí a za chvíli bude cítit jako prase. Bože, dělej, zavolej mu!
"Pane řediteli," tiskne tlačítko na telefonním aparátu... "Máte tu návštěvu." Sladce, přesladce se vtírá do přízně.
"Nemám čas." Ozve se krátce.
"Tak vidíte," zvítězila slečna Tereza.
"Nebudu ho vyrušovat dlouho, jen ho pozdravím..." Zaškemrá.
"Pane řediteli???" Sekretářka.
"Co zas!" Ostrá odpověď.
"Ta paní říká, že vás nezdrží."
"Moment!" Vypnul reproduktor a je ticho. Slečna Tereza dává oči v sloup. Natáčí si dlouhé blond vlasy na propisku. Ve vedlejší místnosti někdo přechází, jsou slyšet jeho rázné kroky a klika otvírá dveře.
"Dobrý den," nejdříve naučeně pozdraví a když se jejich oči střetnou, vycítí lehký cuk v koutku jeho rtů. Usměje se a podává jí ruku.
"Dobrý den." Ach! Jeho podání je tak silné a slastné.
"Jen jdu náhodou kolem, tak jsem si řekla, že se zastavím." Snaží se vysvětlit moji přepadovku.
"Vás samozřejmě vždy rád vidím. Půjdete dál?" A už si ji vede k sobě. Pustí ji do dveří a když ho míjí, lehce poklepe na zadeček. Cítí to ve vzduchu! Napětí a chuť se mísí s jejím potem, který jede po zádech. Vážně se asi uvaří.
"Dáte si kávu?" Zeptá se ještě a už zavírá dveře. Na stole zmáčkne nějaký čudlík a zavelí do mikrofonu: "Dvě kávy, prosím."
"Jistě." Ozve se zase ten vlezlý sladký hlásek.
Otočí se k ní. Stojí v jeho kanceláři, zahalená do svého nejlepšího kabátu.
"Odložíte si?" Rozzářímse, konečně! Pomalu stahuje rukavici na mé levé ruce, pak na té pravé. Nechává je volně spadnout na zem. Rozepíná si jeden knoflík na kabátu za druhým. Pomalu, pomaloučku. Usmívá se na něj.
Najednou se rozrazí dveře a do nich vrazí tenoučká holčička s podnosem a dvěma kávami. Nezapomněla ani na vodu.
"Děkuji, Terko, už nebudu nic potřebovat." Vystrkává jí ven ze dveří. "Pro nikoho tu nejsem." Poslední knoflík je rozepnutý.
"Počkej, nechvátej." Skousne si spodní ret a přistoupí blíž. Skoro se dotýkají. Zavoní jí. Voní přesně tak, jako když ho poprvé uviděla. Nasála tu vůni a všimla si, že i on vtahuje do chřípí její parfém. Pohladí ji po tváři a lehce políbí na čelo. Rukama jede z tváře na ramena. Prsty sbírá límec a rozevírá teplý oblek.
"Věděl jsem to!" Ustoupil o krok zpět a natěšeně zírá. Krajkové spodní prádlo noční barvy se vzdouvá pod jejím vzrušeným dechem.
"Páni." Oddychne si. "Neskutečné!"
Zavře oči a rukama po paměti osahává vše, co mu ona nabídne. Svá ramena, prsa, bříško. U pupíku chvilku zůstal a pak se vrátil zpět k obličeji. Jeho rty se roztáhnou do slastného úsměvu.
Přitáhne si ji blíž a vzadu povolí podprsenku. Prsa povolí a z těžknou. Něžně je laská jazykem a snaží se je celé nacpat do pusy. Rukama pak oputuje od trčících bradavek ke kalhotkám. Prsty si pohrávají s lemem. Už to vypadá, že je snad ani nesundá. Po celém těle jí pobíhají proudy husí kůže. Kalhotky padají na zem...
...
"Dobrý den." Trošku stydlivě bere za kliku a v místnosti ji přivítá mladá hloupoučká bloncka.
"Přejete si?" Zeptá se slaďounce. Naučeně se u toho usmívá a při tom si natáčí loknu na propisku.
"Přišla jsem za panem ředitelem... na konzultaci." Doplní ona, aby bylo jasno.
Asistentka se zašklebí a opět zvítězí. "Pan ředitel má dnes volno!"
Sakra, sakra, sakra! Kruci! Snaží se nevypadat tak hloupě. Je navlečená ve vlněném kabátu a pod ním nemám vůbec nic než spodní prádlo. Je jí horko a on tu není?!
"Tak kdy se můžu zastavit?" ....
