Klávesové zkratky na tomto webu - základní
Přeskočit hlavičku portálu

Romeo a Julie

19. 05. 2017 16:01:08
Doufám, že se William neobrací v hrobě. Všichni ten příběh znáte, někdo alespoň z vyprávění. Co když to bylo trošku jinak??? "Miláčku, věděl jsem, že mne také miluješ..." Jejich oči se střetly. Jiskra přeskočila...

Dva znepřátelené kmeny homo sapiens. Někdy se dokonce navzájem zabili. Byli to odvěcí rivalové. Když se jednim podařilo skolit vysokou, vznikl boj o zabité zvíře. Ten silnější vždy vyhrál. Podnikali bojové výpravy do jiných vzdálenějších kmenů, kde kradli dívky a ženy, aby se mohli spářit a jejich rody nezdegenerovaly. I v tom si soupeřili. Žili příliš blízko sebe, na malém kousíčku bohaté půdy. Odjakživa byl mír mezi Kapulety a Monteky křehký. Stačilo málo a už stáli proti sobě se zbraněmi v ruce.

Během jedné takové roztržky, kdy jeden z Kapuletů uhasil oheň v obydlí Monteků, se potkali. Stáli nenávistně v tlupě, v očích zlo a chuť zabít. Pak ale zavanul vítr a Romea, syna Monteka, uhodila do nosu neznámá vůně. Přitažlivý pach nepoznaného, pach zakázaného. Pohlédli si do očí a něco se stalo. Tihle dva už nechtěli bojovat.

Jejich rodoví přátelé se chystali do boje, křičeli na sebe a výhružně mávali rukama. Nakonec se opět nepoprali, protože způsobit si úplně zbytečné zranění během sousedské šarvátky, by bylo nerozumné. Když vyprchal vztek, utichl řev a došla slova výhrůžek, odvedly si je ženy zpět do svých domovů.

Romeo nemohl zapomenout na vlnité vlasy až na ramena a velké hnědé oči, které se na něj mile usmály. Stále častěji odcházel do lesa pro dříví, aby se mohli potkat. Ach Julie! Dítě Kapuletů! Nikdy předtím nepocítil takovou touhu. Samozřejmě znal sex. Ale jiný. Nucený a tak živočišný. Nyní ale ucítil bušení srdce a zatoužil po nemožném.

Potkávali se. Občas spolu prohodili pár slov. Krátké rozhovory se začali protahovat a časem se dokonce začali scházet. Občas letmý dotek ruky, namátkové odhození vlasů z tváře. Tu a tam se jim podařilo společnými silami usmrtit zvíře, které si pak rozdělili a odnesli domů.

Když byli na borůvkách, poprvé se políbili. Bylo to tak neskutečné. Jejich rty se setkaly a ochutnaly borůvkovou příchuť. Daleko v lese, tam kde končily louky a začínaly skály, se tajně scházeli. Našli si malou jeskyňku. Když poprvé shodili své zvířecí kůže a jejich těla podlehla lásce, věděli, že se něco musí stát.

...

"Utečme spolu." Navrhuje Romeo. "Lovit umíme, nepotřebujeme naše rodiny." Jul nesouhlasí. Trochu se bojí, že se jejich rodiny spojí proti nim, najdou je a bez milosti je zabijí. "Utečem daleko," Romeo probírá vlasy své lásce, jejich těla potřebují po sexuálním odpoledni očistu.

"Už si všimli, jak často se koupu." Ukazuje na své pošpiněné tělo Julie. Romeo na nic nečeká. To tělo ho tak vzrušuje. Jeho pyj je připraven. Julie pohlédne na připravence. "Už zase?" Nastaví zadeček, nemůže jinak. Romeo zkušeně zavádí svůj penis mezi půlky svého miláčka. Když povolí svěrač a on se ocitne v tom růžovém, těsném objetí, je blahem bez sebe. Je tak roztoužený, že nevydrží moc dlouho. Ale ani Julie ne. Orgasmy jsou tak silné, jejich těla se křečovitě kroutí. Následují dlouhé polibky.

"Chtějí, abych se oženil." Odhodlává se Romeo vyslovit, co ho trápí. "Přivedli mi nějakou samici od Autluků." Jul smutní. "Neboj, tebe budu navždy milovat." Následují slzy žalu.

"Budeme se i nadále scházet?" Romeo vezme ten roztomilý obličej do dlaní. "Utečme a nemusíme nic tajit. Budeme si žít po svém, milovat se kdekoliv a kdykoliv. Zajistím nás, lásko!" Julie zakroutí hlavou.

"Jsme ztracenci, náš vztah by nikdy nedovolili." Pak dodá: " Taky mě čeká svatba..." Sklopí oči. Zvedá se a odchází pryč.

Romeovi to šrotuje v hlavě. Musí něco udělat. Leží na kožešinovém lůžku a jeho mozek pracuje. Vymýšlí strašlivý plán... (Však ho znáte...)

"Julie, Julie!" Slyší z dálky ženský hlas. "Kde jsi, všude tě hledám."

"Už jdu," odpoví vzdorovitě Jul, ale jde za tím hlasem.

"Prosím, tě, jdi se vykoupat, smrdíš jako zvěř. Takhle nemůžeš předstoupit před svou vyvolenou, chlapče...."

Autor: Bohunka Jakubcová | pátek 19.5.2017 16:01 | karma článku: 8.80 | přečteno: 191x

Další články blogera

Bohunka Jakubcová

Anděl smrti

Poslechni rozkaz, nebo umřeš. Nepřemýšlej a zabij nebo to budeš ty, kdo prolije krev. Byla tvrdohlavá a trucovitá, ale Bůh ji měl nejradši. Byla nejmladší a nejkrásnější. Zbožňoval její zpěv a společnost.

16.8.2017 v 8:00 | Karma článku: 8.97 | Přečteno: 490 | Diskuse

Bohunka Jakubcová

Nákupní centrum

Vypadalo to, že o Hanku Emko nemá zrovna velký zájem. Ale, budou jedno odpoledne v úplně stejném městě na konci republiky a byla by škoda se při téhle příležitosti minout. Řekne mu o tom.

10.8.2017 v 8:00 | Karma článku: 8.76 | Přečteno: 253 | Diskuse

Bohunka Jakubcová

Zpověď smutné blondýnky

Milovníci rychlé stopy pochopí, o čem je řeč. Bojují s tímto pocitem víkend co víkend. Snad se i naše maličká dočká a její věrný milenec konečně přijde.

3.8.2017 v 8:00 | Karma článku: 8.98 | Přečteno: 492 | Diskuse

Bohunka Jakubcová

Rozhodneš se podle srdce?

Někdy mozek přibije srdce, a jindy je to naopak. Jak se rozhodne srdce zamilované ženy? Nestandardně.

1.8.2017 v 4:00 | Karma článku: 6.24 | Přečteno: 193 | Diskuse

Další články z rubriky Poezie a próza

Liběna Hachová

Obyčejný příběh jedné rodiny VIII.

I chvíle plné smutku, bolesti a trápení mají v životě svoje místo. Bez nich bychom nepoznali ty šťastné.

19.8.2017 v 19:00 | Karma článku: 5.17 | Přečteno: 221 | Diskuse

Antonín Ševčík

Zemřel Moravan, básník JIŘÍ KUBĚNA

Ve věku 81 let zemřel moravský básník Jiří Kuběna, vlastním jménem Jiří Paukrt. Narodil se 31. května 1936 ve Prostějově na Moravě a patřil k našim nejvýraznějším básníkům, sám přitom zdůrazňoval, že k moravským.

19.8.2017 v 14:25 | Karma článku: 7.80 | Přečteno: 149 | Diskuse

Dita Jarošová

Když se názvy ženily...

Srpnem dozrálo léto. Okurek bylo požehnaně, rajčat také plno, boj se slimáky neúprosný. Vilma byla na poště číslem 426, na to, že byly tropy, lidí docela dost.

19.8.2017 v 13:46 | Karma článku: 7.25 | Přečteno: 175 | Diskuse

Miroslav Pavlíček

Nudná neděle (komiks)

Bylo to jednu neděli, roku 1972. Toho roku, kdy Prahu navštívil Fidel Castro (a ovšem také Leonid Brežněv) a Deep Purple vydali album Machine Head. Toho dne měl Vincek pohřební náladu, avšak Cyrda věděl, jak ho z ní dostat.

19.8.2017 v 12:21 | Karma článku: 9.80 | Přečteno: 257 | Diskuse

Jaroslav Kuthan

Průša zvítězil (povídka)

A podíval jsem se na druhý chodník a tam šel Průša. Nic se za ty roky nezměnilo, pořád se mu při chůzi třese nakynuté břicho, nos se mu propadá mezi tučné tváře, nohy se tíhou rozestupují do X a jsou velmi tlusté a krátké.

19.8.2017 v 8:45 | Karma článku: 10.68 | Přečteno: 176 | Diskuse
Počet článků 20 Celková karma 8.01 Průměrná čtenost 288

Kdo jsem? Jsem tvrdohlavá, hádavá ženská. ;)

Když mi chutná, tak hltám. :))

Občas převrhnu sklenici!!! (tedy často) 

Jsem bláznivě chaotická.

Jsem stále zamilovaná.

Patřím jen svým dětem!

Ale!!!

Miluju lidi!

Miluju zvířata. 

Miluju květenu v jakékoli podobě. 

Miluju jaro.

Miluju léto.

Miluju podzim.

Miluju zimu!

Miluju žít!  

Co nesnáším? VÍTR! :)



Najdete na iDNES.cz

mobilní verze
© 1999–2017 MAFRA, a. s., a dodavatelé Profimedia, Reuters, ČTK, AP. Jakékoliv užití obsahu včetně převzetí, šíření či dalšího zpřístupňování článků a fotografií je bez souhlasu MAFRA, a. s., zakázáno. Provozovatelem serveru iDNES.cz je MAFRA, a. s., se sídlem
Karla Engliše 519/11, 150 00 Praha 5, IČ: 45313351, zapsaná v obchodním rejstříku vedeném Městským soudem v Praze, oddíl B, vložka 1328. Vydavatelství MAFRA, a. s., je členem koncernu AGROFERT.