Klávesové zkratky na tomto webu - základní
Přeskočit hlavičku portálu

O Ivance

13. 07. 2017 16:05:18
Znáte ten pocit, když nutně potřebujete volat SOS a máte vybitý telefon? Vždy se to přihodí, když to nejméně potřebujete.

"SOS" volal maličký strážce svědomí nahoru do nebe. Zuřivě mačkal knoflík na vysílačce. Už by měli konečně vyfasovat něco modernějšího.

"To máš marný," pochechtával se našeptávač. "Připravte koupel..." Vyťukával sms zprávu na svém bezchybném mobilním aparátu. V pekle se novot nebojí.

"Asi se mi vybily baterky," smutně pokrčil rameny andělíček.

Abyste pochopili situaci: Ivana byla krásná, vysoká blondýnka. Vždy perfektně upravená, usměvavá. Aniž by o tom věděla, měla brzy umřít. To, co ji čekalo ale věděli její dva malí mužíčci. Andílek se svatozáří, který hlídal duši posedávajíc na jejím levém rameni a maličký ďáblík s dvojzubcem, který ji našeptával věci, představy a myšlenky, které by ji ještě nedávno ani nenapadly. Potkala zajímavého muže a ďábel ji píchnul do srdce. Srdce se usmálo a ona dostala chuť provést něco nemorálního.

Strážný potřeboval nutně něco udělat. Ivana se připravovala k činu, který on nemohl dovolit. Našeptávač zkušeně jitřil její fantazii a chvílemi uváděl její tělo do stavu chtíče. Její mysl toužila. Ten muž ji tak přitahoval. Opravdu moc by chtěla...

Strážný ji ale nasměroval do obývacího pokoje a tam ji ukázal fotografii. Muž a žena ve šťastném objetí, na zádech otce visí prtě. Hned se jí v mysli rozhostila rodinná atmosféra. Usmála se a zahnala nemravné, nevhodné myšlenky. Políbila manžela na fotce.

Píp. Sms zpráva. Potěšilo ji to.

"Heleď, Čírtě, to není fér." Zlobil se andělíček. Našeptávač pozdvihl pravé obočí a potutelně se uculil.

"Dnes v pět?" Četl přes rameno strážníček osobní sms. Ne! Chtěl vykřiknout. To chtělo nějaký zázrak. Ale jak to měl udělat? Přece nesměl opustit stanoviště, nemohl ji tu nechat jemu napospas. Za týden bude nahoře svatý Petr svádět boj o její duši s Luciusem. Pokud by odletěl pro radu nahoru, nechal by ji nestřeženou a pokušitel by ji schramstnul do svých pařátů. Ale když vysílačka nefungovala... a Ivanka se tak těšila ulehnout na lože s cizím mužem!

"Nevím, nevím, jak to uděláš," pochechtávalo se čertisko. Snažilo se vypadat klidně, ale ani jemu dosud nepřišla potvrzující odpověď z pekla. Četl někdo jeho zprávu? Zatopili pod kotlem? Jistě zase mastili karty nebo se váleli čertví kde! Ale před pernatcem nesměl dát nic najevo. Líbilo se mu, když svatozářník nevěděl. Byl tak zmatený.

Ivana si mezitím udělala manikůru, připravila si vhodné oblečení. Těšila se na dnešní večer. Představovala si, jak její vytoužený nalehá do jejího klína. Byla tak vzrušená. Ach, jak ona toužila... Ve své fantazii přistoupila až úplně k němu, stehny se dotýkala jeho rozkroku. Strážný si zakrýval uši i oči. Tohle se nesmělo stát. Ivana si domluvila s matkou, že jí prtě ohlídá. A ona celý večer a noc stráví s cizincem. On ji tak vzrušoval, jeho hlas v telefonu, jeho slova, roztoužené zprávy, byl to inteligentní a milý chlap. Dnes byla odhodlaná porušit všechna pravidla. Na co byla morálka?

Strážníček měl na těle kopřivku, když si četl její myšlenky. Pohlédl vzhůru, ještě jednou zkusil vybitou vysílačku, aby se ujistil a vyrazil za posměchu šeptálka k nebi. Mával svými malinkými křidélky, jak jen mohl. Dole nechal toho potvoru chlupatce s Ivančinou duší a bohužel i s tělem. Doufal, že to stihne a vrátí se před pátou. V pět by měla Ivana předávat prtě matce a pak... Pak už by se nedalo vůbec nic dělat. Ivana by se zapsala do pekla a příští týden by byl boj o její duši zbytečný. Činy by mluvily za vše. A nevěra by se nedala odpustit. Ani svatý Petr by tohle nedokázal zamést pod koberec. Ale teď byla Ivanky duše ještě čistá. Co se dělo nahoře, nevíme, protože zákony nebeské nedovolují žádnému smrtelníkovi vstup, ani na kukačku.

Zatím dole...

Rohatec stále nedostal kladnou odpověď. Co se to tam dole zase dělo? Už Ivanu skoro měl, ale co když by neměl pekelný žár ten správný stupeň? Duše by neměla mít pocit, že je někde v lázních, že? Nervózně vytáčel číslo do pekla, samozřejmě tajné... Mobil na druhé straně vyzváněl, ale nikdo ho nezvedal. Ani nejvyšší nebyl v kanceláří? Našeptávači se to vůbec nelíbilo.

Ivanka už sbalila prtě do auta a vyrazila k mamce. Byly čtyři pryč! Kruci, zaklel čertík. Přece by teď neodešel, když by mohl napichovat ty nejintimnější myšlenky v hlavince krásné ženušky. Chtěl z ní udělat odvázanou, sprostou a nemorální milenku. Měl vše připravené, naplánované, těšil se na zděšení v očích maličkého soupeře z nebe. Ivanka by chtěla dělat věci, kvůli kterým by se strážníčkovi červenaly nejen uši.

Ale proč k čertu nezvedali ten telefon! Už byl nejvyšší čas. Sakra, nedalo se nic dělat, ale musel si odskočit do pekla. V autě panovala příjemná atmosféra, Ivanka si broukala oblíbené písně, prtě spokojeně předlo na zadní sedačce. Vše se vyvíjelo podle pekelných postupů. Ďáblík nečekal...

Co se dělo v pekle? To není nic tajného... Peklo nic neskrývá, na nic si nehraje. Ono smí dělat vše proto, aby duše spadla do jeho jícnu.

V pekle bylo liduprázdno, pardon čertuprázdno, prostě nikde ani kopyto. Jen hosteska u přijímacího pultu.

"Ahoj Uriano," zakřičel čertík našeptávač. Byl tak malinký, že ho čertice skoro přehlédla.

"Co tady děláš?" Rozzlobila se na něj. "Nemáš opouštět stanoviště!" Ruce dala v bok a v očích jí plálo. Chlupatík se jí bál, kdyby chtěla, mohla by ho rozmáčknout jako švába.

"Uri, je to naléhavé, musím mluvit s Luciusem," prosivě začal.

"Ale dneska nepracujeme," ucítil z jejího dechu alkohol. "Lucius slaví tisíciny."

"Cože? Vyděsil se rohatík. "Ale já mám Ivanku rozdělanou..."

"No já tě pustím, zkus to, jestli si troufáš."

Čertík pokračoval až do hlučné velké síně, kde se konala oslava. Vyhýbal se velkým chlupatcům, kteří hlasitě řvali. Když dorazil až k nejvyšímu, hluboce se ulonil.

"Můj nejodpornější!" Lucius gestem ruky nastolil ticho. Maličký mu do ucha objasnil celou situaci o Ivance. O jejích touhách...

V autě...

Ivana byla tak krásně rozrušená. Maličký strážný opět seděl na svém místě a snažil se o citové vydírání. Marně, ona byla vůči němu imunní. Jeho vzpomínky na manžela odrážela jako basebalista nahozený míček. Myslela jen na milování s jiným. Byla rozhodnutá a nic božského ji nemohlo zastavit. Pernatec byl nešťastný, v nebi se mu nedostalo žádné pomoci. Prý, jak by to vypadalo, kdyby si každý strážný odletěl od své ovečky kvůli každé prkotině.

V pekle...

Lucius vyslechl celý příběh.

"Ale my dnes slavíme!! HMM..?!" Zavrčel nespokojeně.

"Ano," zvolali ostatní podnapilci.

"Chceme chlastat a souložit a ne zatápět pod kotly!"

"Ano!" Hromový souhlas.

"Ale co Ivanka?" Snažil se čertík. "Ona už je nachystaná, určitě to udělá." Lucius se zamračil pod vousy.

"To by bylo nemilé, teď všeho nechat a jít štípat dříví..." Přimhouřil oči a pekelně se zasmál.

Mezitím Ivanka...

Předává prtě své matce. Ještě naposledy se vrací, aby ho pochovala a políbila. Anděl si zakrývá oči. Nezvládl to, už nedokáže zabránit hříchu.

Lucius luskne prsty...

Ivanka položí prtě na zem. Chytí se za břicho. Žaludek strašně tlačí, hlava se jí zatočí a ona... zvrací! Nekontrolovaně se vzpíná pod stahy pekelného sevření.

"A je to," oddychuje si Lucius. Čerti štěstím tančí!

"A je to," mne si ruce svatý Petr.

"Ano!" Vykřikuje vesele strážníček.

Našeptávač pláče...



Autor: Bohunka Jakubcová | čtvrtek 13.7.2017 16:05 | karma článku: 7.86 | přečteno: 483x

Další články blogera

Bohunka Jakubcová

Jak se... podepsala krví

"Nemohu Ti pomoci, jednou jsem Ti dal do vínku, co jsem uznal za vhodné a nemohu nic měnit." "Alibisto!" Tohle jí ale nestačilo

21.9.2017 v 8:00 | Karma článku: 6.46 | Přečteno: 172 | Diskuse

Bohunka Jakubcová

Dáme si oběd v Karibiku?

"Temně modré moře, nádherné pláže, vítr ve vlasech. Bez tebe to tu není ono... Miláčku přileť za mnou, dáme si oběd, posílám ti pilota... Než přijde tvůj den, budeme zpět." Sbalila si jen pár nejnutnějších věcí.

13.9.2017 v 8:00 | Karma článku: 6.13 | Přečteno: 127 | Diskuse

Bohunka Jakubcová

Mami koukej, motýl

Jak to dopadá, když vás opustí muž v těžké chvíli. Když jste na všechno sama. Když máte pocit, že nevíte kudy kam.

10.9.2017 v 8:00 | Karma článku: 13.10 | Přečteno: 322 | Diskuse

Bohunka Jakubcová

Jak se.... nemohl rozhodnout kterou...

Johana? s dlouhýma nohama... auuuu. Tereza? jedině Tereza... ouuuu. Hanička? hmmm... Už ví, kterou???

6.9.2017 v 8:00 | Karma článku: 8.57 | Přečteno: 299 | Diskuse

Další články z rubriky Poezie a próza

Marek Ryšánek

Než začnete kritizovat...jak si být vzájemně oporou

když se setkávám s lidmi, kteří nemají zkušenosti s křesťanstvím, snažím se jim přiblížit funkci církve obrazem o rodině. Říkám jim, že církev může být taková svého druhu větší rodina, kde jedni druhých břemena nesou.

21.9.2017 v 12:03 | Karma článku: 5.01 | Přečteno: 110 | Diskuse

Bohunka Jakubcová

Jak se... podepsala krví

"Nemohu Ti pomoci, jednou jsem Ti dal do vínku, co jsem uznal za vhodné a nemohu nic měnit." "Alibisto!" Tohle jí ale nestačilo

21.9.2017 v 8:00 | Karma článku: 6.46 | Přečteno: 172 | Diskuse

Jiří Babor

Vůně

Tak tohle bude asi dost provokativní, to se omlouvám ale je to tak..................................

20.9.2017 v 18:09 | Karma článku: 6.70 | Přečteno: 211 | Diskuse

Dita Jarošová

Roš Hašana z Jičína...

Výstava fotografií "Jeruzalém nedělitelný a věčný" cestovatele, ochránce přírody, poslance PhDr. Robina Böhnishe právě dorazila do Jičína, symbolicky včas, právě v době největšího židovského svátku, Nového roku, vysokého svátku.

19.9.2017 v 21:52 | Karma článku: 12.23 | Přečteno: 240 | Diskuse

Jaroslav Kuthan

Průšovi já práci hledat nebudu! (povídka)

Když Průša vlezl do mé kanceláře (ano, mám svou kancelář), musel jsem vynaložit obrovské úsilí, abych na sobě nedal znát radost.

19.9.2017 v 14:00 | Karma článku: 12.70 | Přečteno: 394 | Diskuse
Počet článků 26 Celková karma 9.07 Průměrná čtenost 291

Kdo jsem? Jsem tvrdohlavá, hádavá ženská. ;)

Když mi chutná, tak hltám. :))

Občas převrhnu sklenici!!! (tedy často) 

Jsem bláznivě chaotická.

Jsem stále zamilovaná.

Patřím jen svým dětem!

Ale!!!

Miluju lidi!

Miluju zvířata. 

Miluju květenu v jakékoli podobě. 

Miluju jaro.

Miluju léto.

Miluju podzim.

Miluju zimu!

Miluju žít!  

Co nesnáším? VÍTR! :)



Najdete na iDNES.cz

mobilní verze
© 1999–2017 MAFRA, a. s., a dodavatelé Profimedia, Reuters, ČTK, AP. Jakékoliv užití obsahu včetně převzetí, šíření či dalšího zpřístupňování článků a fotografií je bez souhlasu MAFRA, a. s., zakázáno. Provozovatelem serveru iDNES.cz je MAFRA, a. s., se sídlem
Karla Engliše 519/11, 150 00 Praha 5, IČ: 45313351, zapsaná v obchodním rejstříku vedeném Městským soudem v Praze, oddíl B, vložka 1328. Vydavatelství MAFRA, a. s., je členem koncernu AGROFERT.