Stalo se to tak? Možná...
Ležíme vedle sebe. Těla se dotýkají jen kousky naší kůže. Obličej má natočený ke slunci, které tak krásně hřeje a opaluje. Jednu nohu má pokrčenou a prsty té druhé trhá po paměti trsy trávy. Oči má zavřené, ale já vím, že jsou modré. Krásné, hluboké a modré.
Občas rukou odežene dotěrnou mouchu, která si chce osahat jeho nos. Nemůžu se nabažit pohledu na něj. Jemný porost na tváři je tak sexy. Líbí se mi, když se pár dní neholí. Ramena jsou rozložitá. Když se potřebuji schoulit do jeho náruče, jeho ruce mne obejmou a přitisknou ke svému teplému tělu.
Bradavky jsou tak drobné. Jako by nebyly ani důležité. Ale já vím, že jsou. Ráda se jich dotýkám, když pláču a on mne chlácholí. Bříško, které končí v podbřišku, je bez jediné jizvičky, krásně svalnaté a hladké.
Podbřišek? Takové zvláštní místo, kde začínají růst chloupky a ještě níž je... Stále si na to nemůžu zvyknout. Má tam, jak to popsat, něco, co já nemám a co mne tak strašně přitahuje. Zvláštní orgán, který bych chtěla hladit a mazlit...
"Evi!" Ozve se hromový hlas. Zastydím se a radši přemýšlím o malých beráncích, kteří tu a tam přeběhnou přes slunce a zastíní jej. Pokožka mě pálí, skočím se vykoupat.
Šplouch!
Voda je tak chladná a příjemná. Ochlazuje moje tělo. Cítím ji na tváři, když se ponořím, když zakopu nohama, příjemně mě to zašimrá tam dole. Mezi nohama! Ano, pomalu se rozhlédnu a jemně se tam dotknu, aby mě neviděl. Jak to, že tam mám něco jiného než on? To moje je tak hebké a horké a vlhké a ...
"Evi!" Opět mne zpraží nepříjemný káravý hlas. Dělám, jako že nic a plavu ke staré vrbě. Tam se schovám a zkusím si trošinku pohrát s tou dole. S tou. Ano je to ona. Nevím, jak se jmenuje, ale je tak krásná. Ach. Prsty se mi tam samy snaží dostat. Není to vůbec špatné.
"Ven, z té vody!" Následuje rozkaz. "Půjdete na sad!"
Dopluji ke břehu a přitom sleduji, jak on vstává. Je tak silný a mužný. Jeho zadek úplně vybízí k dotyku. Zahřmí!
"Dobře, dobře." Dám oči v sloup a poslušně za ním popoběhnu. Ta jeho lýtka... A uprostřed zad se rýsuje hrbatá dlouhá prohlubeň. Hele, leze mu tam beruška. Pohotově ji smetu a ruku nechám na tom místě o něco déle. Jak je hebký. Otočí se, ale nesměje se. Jen dál kráčí poslušně mezi ovocné stromy.
Při trhání hrušek po očku koukám, jestli mne pozoruje. Oči se občas střetnou a on se trošinku pousměje. Oplácím mu úsměv. Trháme do večera. Ještě chybí poslední strom.
"Ten už nechte na jindy." Káže rozkaz.
"Ale proč?" Zeptám se, když už je poslední. Na tom ubohém stromečku se houpe jedno jediné ovoce. Něco jako kulatá hruška, jen je červená.
Nezazněla žádná odpověď. Očima hodím po té hrušce. On pokrčí rameny a už sahá, že ji utrhne. V ten okamžik na jedné z větví uvidí pohyb dlouhého zvířete svíjející se kolem kůry. Ucukl a polekaně se na mě dívá. Povzbudím ho úsměvem a juknu na to ovoce.
"Říkal, že to utrhneme jindy." Zbabělec, jeden. Vláčí se s těžkým košem zpět k domovu. Dívám se ještě na to divné zvíře. Jak se laská s kůrou a jazýčkem ohmatává okolí. Jemně vypláznu jazyk a pohladím jím mé rty. Jak příjemné...
...
"Proč si neutrhl to ovoce?" Zeptám se, když už se zase válíme pod měsíční oblohou. Leží na zádech, nohy roztažené a ten úd volně leží mezi jeho stehny.
"Nevím," Zalhal mi. Vím, že si nechtěl rozzlobit jeho. Bojí se ho, ani neví proč. Přetočím se na bříško a trošku se na něj namáčknu. Prsy se dotýkám jeho hrudi. Rukou ho jemně šimrám na předloktí. Pak sjedu dolů po paži a protknu své prsty s jeho. Stiskne mne.
Pohladí mne po tvářích a jeho ruka míří na rameno, kde setrvá delší okamžik. Díváme se na sebe a smějeme se. Skousnu ret a vezmu jeho dlaň. Položím ji na mé ňadro.
"Ach," zašeptá. V tu chvíli zahlédnu koutkem oka malinký pohyb v jeho rozkroku. Pohnulo se to?
"Jak si to udělal?" zeptám se a ukazuji mu na něj. Je nějaký větší a už neleží tak bezvládně. Jako by se na mě díval.
"To on sám," řekne a krčí rameny. Stiskne mi prso a "to" se opět pohne. Je to zvláštní, že si to samo dělá, co chce. Odstrčím jeho ruku a otočím se zády. Teď se přitlačí na má záda zase on. Obejme mne a já cítím to něco, jak mi osahává zadek. Zvedám se odcházím.
"Počkej," v té větě je slyšet prosba. Usmívám se. On rychle vyskočí a snaží se mne dohnat. Utíkáme a smějeme se na celé kolo. Běžíme, až dobíháme k tomu stromu. To ovoce se tam tak smutně samotné houpe.
"Chci ještě sahat na tvá prsa." Zašeptá mi do ucha. Ukážu na ovoce. "Až mi ho utrhneš." Jeho tvář zkameněla. Jemně se ho dotknu na bříšku a jeho úsměv se znovu rozlije. Natáhne ruku a trhá ovoce.
Podává mi ho. Je krásně voňavé, jiné než hruška. Zakousnu se do něj. A jak je šťavnaté a sladké. "Dej mi kousnout." Bere mi ho a sám ukousne velký kus.
"Hm." Šťáva mu teče po rtech. Hbitě mu ji slíznu. Můj jazyk jakoby by nechtěl přestat olizovat to místo. Rty se spojují a my se líbáme. Nádherná věc, to líbání. Naše ruce teď dychtivě osahávají každičký centimetr našich těl. Vzrušení a touha se line nočním krajem. Vzdycháme a slastně polykáme polibky.
Moje ruka zašmátrá na jeho údu. On na oplátku osahává můj klín. Oba jsme nezvladatelní. Leháme spolu na zem a naše těla se hluboce spojí. Na krátkou dobu, ale tak intenzivně.
...
"Co jste to provedli?" Probudí je ze spánku rozčilený hřmotný hlas. "Utrhli jste jablko?"
"Je to jablko? Proč si nám to neřekl? " Eva se červená. "Víš, na co jsme přišli?" Sedí a rukama schovává svůj klín.
"Všechno jste zkazili!" Takhle rozzlobeného ho neznáme. "Běžte!" Ukazuje prstem na malá vrátka, která zde jistě právě vyčaroval. "Od teď budete jen trpět."
"Jestli to bude takové trápení, jako jsme prožili dnes v noci, klidně to risknu." Řekne odvážně Adam a odvádí Evu.
Bůh lomí rukama. "Takové to mohlo být klidné žití. Ach ty ženy!"
Bohunka Jakubcová
Úžasný život
Musíte mít pevné nervy. Musíte být čistí jako lilie, protože vždy na vás někdo něco může najít... a pokud máte škraloup... jste v kaši... nezvyknete si, na tenhle styl si nemůže zvyknout nikdo...
Bohunka Jakubcová
Pohled do díry
Tohle jsou díry... neprozradím... ale když půjdete kolem Štěpnického rybníka z náměstí směrem k nám domů (chichi), budete mít po pravé ruce zeď.... a za tou zdí je...
Bohunka Jakubcová
Divá Bára-Viktorka
Možná to nebudu vyprávět úplně přesně, ale potkala jsem divou Báru, časem jsem ji sice v hlavě přehodnotila na Viktorku od splavu, ale vzhledem to byla spíš divá Bára. Divá Bára s mozkem a srdcem Viktorky. Okouzlující...
Bohunka Jakubcová
V lese to žije, i když stromy umírají
Potloukám se lesem a fotím pro vás zajímavé věci. Snad zajímavé. Jsem zvědavá a tak nahlížím i pod kůru stromů, do intimních zákoutí
Bohunka Jakubcová
Pozvánka z mailu, neodolala jsem a šla se podívat ...
Vezměte s sebou obojek, pokud je zapotřebí i náhubek, nějaký pamlsek a bičík. Stálo na pozvánce na mém mailu. Socializace mého parťáka? Inu proč né?! Občas na někoho štěká, občas by i kousl... Mohlo by nám to pomoci ke
Bohunka Jakubcová
U Jána... (kostel kousek za Telčí směr Jindřichův Hradec)
Chodíme sem pravidelně sbírat kaštany, protože ve škole (v družině) za to dostaneme čokoládku. A tak Zdenýška sbírá a sbírá a já chodím a fotím detaily.
Bohunka Jakubcová
... když draka bolí hlava...
Celé království je zahaleno do černého závoje, protože jedinou královskou dceru ... unesl drak. Rodiče jsou nešťastni, hledají zachránce. Znáte to? Pojďte se podívat, jak to znám já.
Bohunka Jakubcová
Distančka k popukání
Namalujte zvířátka z farmy, ze zoologické a z lesa... Pche, pro holky jakubcojc nic těžkého. Nevěříte? Jukněte! Umíme fšechno.
Bohunka Jakubcová
Je po dešti
"Je po dešti a kosové si štěstím pletou noty..." Je po dešti a já, Zdenýška a Tim jsme na procházce ke Karlovi. Už jsem vám tuhle cestu ukázala, jako asi snad už v Telči všechno, ale tohle je něco úplně jiného, tohle jste fakt
Bohunka Jakubcová
Pomoc, jsem diskriminována!
Víte, jak nepraktické je sedět na bobku? V zimě mě u toho mrzne zadek, když nedám nohy pořádně od sebe, mrňavý kapičky cákají až na boty... Ale vestoje, to by byla paráda. Bohužel v mém případě je to...
Bohunka Jakubcová
Zblízka...
Jsem všetečka, ráda se dívám, třeba i zblízka. A tohle jsem uviděla, vyfotila a uložila a dnes vás nechám juknout do mého archivu.
Bohunka Jakubcová
ZOO?
Nenecháme je vyhubit. Postaráme se o ně. Pochytáme a obstaráme jim spokojené žití pro množení a v případě úspěchu je opět vypustíme do přírody.
Bohunka Jakubcová
Jak vyučovat psaní v parku (něco ze soukromí)
Distančka. U nás ještě stále přežívá. Využívám každé situace na výuku, kresbu, vyprávění a učení. Třeba i na procházce v parku. Samozřejmě v našem telčském parku.
Bohunka Jakubcová
V parním mlýně (samozřejmě v Telči)
Parní mlýn... Památka, kterou každý mine. Je to rozbořenina, nefunguje, kolo je nasuchu... tajemné a strašidelné místo, kdybych nešla se Zdenýškou a se psem, nešla bych tam sama. (chodíme tu denně)
Bohunka Jakubcová
Střílej!!!
"Nemůžu to udělat." řekl večer Klaus. "Neblbni, vždyť o nic nejde." oponoval Hanz. "Je mi z toho zle." Klaus nemohl usnout.
Bohunka Jakubcová
Hrátky s "Déčkem"
Že nevíte co nebo kdo je "Déčko"? No já bych mohla vyprávět, ale radši se koukněte na autentické fotky. Bude to lepší. Lépe tak pochopíte co tajně dělám s "Déčkem". Na konci prozradím, co s ním netajně dělá můj manžel.
Bohunka Jakubcová
Chybí tam červená!
Miluju modrou, blankytně i tyrkysově modrou, i téměř černou modrou. Miluju žlutou a všechny její odstíny. A ve všech mých dílech je poznat, které barvy preferuji.
Bohunka Jakubcová
Slíbila jsi, že se neztratíš...A??? Marie Šípková...
Pamatuju si to jako dnes, jak si začala přemýšlet o přátelství na dálku. Je to doopravdické přátelství? Je! Co když...? Vyslovila jsi větu, která se nyní naplnila.
Bohunka Jakubcová
Potulka parkem opět v Telči
Já vím, už to tady bylo. Park, město okolí... Telč je všude kolem mě a tak ji občas vyfotím, abyste věděli, kde žiju. Dnes tedy fotky z parku, dokonce z míst, kam nikdo nechodí, zákoutí a pohled z parku ven dírkou
Bohunka Jakubcová
Brzdi!
"Nasedni," řekl a posadil mne vedle jako spolujezdce. Spolujezdkyni. Vypadal velmi distingovaně a kultivovaně, proč si nepřisednout? "Lásko," pošeptal mi a pak...
předchozí | 1 2 3 4 5 6 7 ... | další |
- Počet článků 348
- Celková karma 0
- Průměrná čtenost 606x
Kdo jsem? Jsem tvrdohlavá, většinou veselá ženská. ;)
Když mi chutná, tak hltám. :)) (tedy často)
Občas převrhnu sklenici!!! (tedy často)
Jsem bláznivě chaotická.
Miluju, ano to umím.
Co nesnáším? VÍTR! :)
***
Rozklikněte seznam rubrik níže.