Rozhodneš se podle srdce?

.....Srdce někdy neví..... Někdy vás překvapí...... Je vhodné se na něj spoléhat????.... Rozhodnutí srdce někdy nebývá standardní ....

Stáli mlčky. Objímající se dvě těla. Benýša zabořený obličej do jeho hrudníku. Prsty na rukou propleteny. Jednu nohou obtočenou kolem jeho lýtka. Přitisknutí svými rozkroky na bok toho druhého. Hudba pomalu dohrávala a oni věděli, že den se blíží. Mezírka špatně zataženého závěsu propouštěla slaboučký svit probouzejícího se slunce.

Její srdce tlouklo smutně. Její oči plakaly. Její tělo nechtělo odejít z teplé náruče lásky. Chtěla zůstat tady na tomto místě navždy v jeho objetí, v jeho polibcích. Benýška se zamilovala. Věděla, že se to stane, ale chtěla to zkusit poprvé trochu jinak, trochu tajemně. Ochutnat zakázané.

On? Pro něj nebylo nic zakázané. Naskytla se příležitost a on ji využil. Líbila se mu. Dlouho po něm toužila a on jen otevřel svou náruč a přijal nabízené. Nezamiloval se. On ne! Neslíbil ji lásku ani společný život až do smrti.

Věděla to a nemohla se přiznat. Věděla, že dnešní nocí vše skončilo a nikdy už se neuvidí. On dál bude pokračovat ve svém pestrém životě a ona se vrátí zpět k rodině. Nádherný výlet skončil a s ním i romantika.

...

"Konečně tě opět vidím." Usmál se Emko a mile ji objal. Nemohla ani dýchat. Letmý polibek na uvítanou. "Jaká byla cesta?"

"Strašná!" Zavrtěla Benýška hlavou a ukázala na žaludek. "Létání opravdu nesnáším." Ale kvůli němu se odhodlala. Možná dnešní den neskončí pouhým přátelským posezením u kávy. Možná se dnes odváží a pozve ho k sobě na pokoj. Postavil na kafe.

"Jakou kávu máš ráda?"

"Udělej mi takovou, jako piješ ty." Ráda pila kávu podle svých přátel. Doma si vařila s cukrem a půl na půl s mlékem. Ale od něj chtěla jiné. Připravil dva hrnky a sedl si ke stolku naproti ní.

"Nevadí, když si zuju boty?" Nečekala na souhlas a už rozepíná vysoké kozačky. "Celý den jsem v nich ušněrovaná." Při zouvání jeho pohled padl do sukně. Uviděl tam kalhotky? Už ta představa, ho vzrušovala. Masírovala si chodidla a slastně u toho vrněla. "To je úleva."

Natáhla si nohy na židli vedle něj. Emko se zadíval na průhledné silonky, pod kterými se skrývaly lakované prsty. Miloval pohled na nohy. Ona to věděla a myšlenka na jeho touhu se jí líbila.

Konvice začala řádit a on vyskočil a v cuku letu přinesl dvě uvařené kávy. Udělal dvě černé kávy bez cukru a mléka. Věděla, že od něj jí bude chutnat. Když stavěl její hrnek na stůl otřel se o její rameno. Zachytila jeho ruku a pomazlila si s ní tvář. Stiskl její rameno. Zasykla bolestí.

"Copak?" Nerozuměl Emko.

"Čerstvé tetování."

"Ukaž." Řekl a už jí rozepínal halenku. U třetího knoflíčku ho zastavila. Odhrnula tenkou látku a odhalila ramínko od podprsenky a holou kůži. Jemně pohladil hojící se strupy a pak ji tam políbil. Jejich obličeje byly tak blízko, že nepolíbit se, by bylo nesmyslné. Rty se setkaly. Jemný polibek se stupňoval, jejich rty si zachutnaly a oni se poddali té chuti. Když jeho ruka sjela do výstřihu a zmáčkla jí prso, zpomalila ho.

"Jsme u tebe v kanceláři.." Zastyděla se a odtlačila ho. "Sedni si na své místečko." Ukázala na židli naproti.

Jen co zasedl, se bez klepání rozletěly dveře a v nich stál Lim. Známý, kterého ona kdysi chtěla, tak jako dnes touží po Emkovi. Limovi se na tváři rozlil veselý úsměv.

"No né!" Benýša vyskočila a bosa mu šla vstříc.

"Kde ty se tady bereš?" Zeptal se Lim a popadl ji do náruče. Kamarádsky se políbili, přece jen se kdysi rozhodli být rozumní a dospělí a jejich city nechali spát.

"Přece jsem ti psala, že přijedu, asi si zapomněl." Omluvně pokrčila rameny. Po krátkém rozhovoru se domluvili na odpolední schůzce. Když Lim odešel Emko čekal vysvětlení. Benýša nenuceně mávla rukou. Dřív by se červenala a vzpomněla by si, jak si s Limem psala, jak mu vyznávala lásku. Jak po něm toužila. Dnes je tu kvůli Emkovi. Dnes chce ochutnat Emkovu kůži.

"Kde jsme to skončili?"Oba usrkávali horkou kávu. Trošku vázla řeč, ona se styděla a on nevěděl, jestli začít.

Pohrávala si s jeho nohavicí prsty u nohou. Vzal její chodidla do rukou a jemně jí je třel. Bylo to velmi příjemné po několika hodinovém letu. Nohy se jeho dlaním oddávaly. Přivírala oči a vzdychla. Jejich oči se střetli a v jeho se zablesklo. Rukou navedl její nohu do svého rozkroku. Usmála se a sklopila zrak. Opravdu? Tady? Díval se na ní žádostivě a ona začala prstíky a klenbou pracovat na jeho zduřelých kalhotách. Skousl rty a zaklonil hlavu.

Benýša obratně používala tu palec, tu chodidlo a pod látkou cítila tvrdé vzrušení Emka. Nadzvedla pánev a vykasala si sukni. Její ruka zajela do kalhotek a prsty hbitě našly správné místo. Udělala si pohodlí a vychutnávala souhru svých chtíčů.

Emko rozepnul poklopec a vyndal svůj tvrdý penis ven. Rukama nasměroval její chodidla k vysněnému vyvrcholení. Pevně tlačil na její nárty, aby se klenby o pyj co nejvíce otíraly a on cítil přicházející vrchol. Benýša bez ostychu pracovala na tom svém. Ještě chvilku a polije ji horko jeho spermatu. Ještě chvíli a pocítí křeč svého těla ve vystupňovaném orgasmu. Opařil ji nohy. Jeho oči zavřené a pusu v úsměvu. I ona dokonala práci na svém těle. Dívali se jeden na druhého a uculovali se. Bylo to rychlé a náhlé, ale tak nádherné.

"Teď budu muset odejít bosa." Zasmáli se jejímu vtipu. Pomalu dopili kávu.

"Dnes mám ještě čas, večer..." Nadhodil při odchodu Emko svoje plány. Přikývla.

"Zavolám ti, až skončím s Limem a domluvíme se, ju?" Políbila ho. Poprvé se políbili jako milenci. Odcházela šťastná.

...

Pohodová romantická atmosféra na pokoji hotelu. Benýša si dala záležet. Zatažené závěsy na oknech, vonné svíčky, bílé víno, hudba přesně vybraná pro tuhle příležitost.

Když se ozvalo zaklepání skoro nedýchala. Vstoupil a dlouze ji políbil. Po takové době. Nemohl se nabažit jejích rtů. Nemohl si přestat pohrávat s jejím jazykem.

"Nechvátej," pošeptala do polibků Benýša a pomalu ho směrovala do středu pokoje. Začala hrát jejich píseň, píseň kterou si vybrali už dávno ve svých představách. Oba se usmáli a pomalu začali ploužit. Při tanci se jemně dotýkali svými těly, občas se políbili. Měli spoustu času, celou noc na svoje radovánky. Otevřeli vínko a upíjeli z kelímků na čištění zubů. Seděli na zemi a jen tak si povídali, chvílemi se líbali a mazlili.

Celá noc proběhla jako podle přesně načasovaného harmonogramu. Nezkazila se jediná věc. Všechno bylo dokonalé. Jejich těla se několikrát svíjela v orgastických sevření, srdce se smála. Milovala ho. Od první chvíle, když se osobně potkali. Milovala ho již, když spolu telefonovali. Jeho hlas byl tak uklidňující a tak milý. Ne, milovala ho už tenkrát, když si spolu jen psali. Jeho slova ji hladila po duši.

Teď tady stojí zaklesnutí do sebe a hledají slova rozloučení. Pomalu se oblékají, dělají jakoby nic. A přesto se loučení blíží. Jednou to muselo přijít.

Benýša se rozhoupává. "Já si lehnu do postele a ty počkáš až usnu." Hladí ho po tváři. "Nechci se loučit, byla bych smutná." Chápe to. Ulehají spolu ještě naposledy na lůžko a ona zavírá oči. Po krátké chvilce už vypadá, že oddechuje. Naposledy ji líbá na čelo a hladí její tělo schované pod přikrývkou.

"Sbohem, Benýško." Dveře potichoučku zavírá.

Ona otevírá oči a smutně šeptá: "Sbohem Lime!"